Přepis: Jak to vidí Daniel Münich – 21. května 2020

21. květen 2020

Hostem byl ekonom Daniel Münich.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Pozvání do dnešního vydání přijal ekonom Daniel Münich, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání Univerzity Karlovy v Praze a Národohospodářského ústavu Akademie věd České republiky CERGE-EI. Já Vás vítám, dobrý den.

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Dobrý den. Děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zajímat mě bude zejména to, co odbrzdí naši ekonomiku, jak rázně a efektivně se k její sanaci staví vláda. Co by mělo být klíčem k návratu řádné výuky do škol. A jaké zkušenosti s výukou za pandemických opatření jsme udělali. Přeji inspirativní poslech. Česko se připravuje na poslední velkou vlnu rozvolňování protipandemických opatření. Za přísných hygienických podmínek se v pondělí 25. května obnoví například vnitřní provozy hospod, barů a restaurací. Pane Münichu, konečně se ekonomika nadechne?

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
No, začne se pomalu nadechovat. Především ty segmenty, ty sektory, které byly zásadním způsobem postiženy, zasaženy, což jsou, jak už jste zmínila, restaurace, řada služeb, naopak, některé jiné služby si oddechnou, zásilková služba a takové podobné. Takže spíš bych řekl, že dojde k překlopení blíže tomu normálnímu stavu, na který jsme byli zvyklí, ale myslím že, nebo doufám, že bude ještě dostatečná míra opatrnosti, protože ne nutně je všechno za námi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jakou cestou jde, podle Vašeho názoru, vláda při otevírání ekonomiky? Jak se Vám jeví postup? Jeho logika, tempo, efektivita. Vy jste ostatně součástí ekonomické skupiny, která pod vedením Vašeho kolegy Jana Švejnara, a také našeho hosta, radí Ústřednímu krizovému štábu.

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Tak já myslím, že ty kroky dávají víceméně smysl, je tam hodně šumu informačního, některých absurdit, kterých si lidé všímají. Já myslím, že to není nic strašného, že to je celkem běžné, protože ta situace je historicky unikátní, nikdo si to předem nemohl vyzkoušet. Ale půjde hlavně o to, aby to, co jsme zažili, to první prudké šlápnutí na brzdu, kdy jsme si možná ťukli hlavou do skla předního v autě, ale nezabili jsme se, takže už to nebude potřeba opakovat, že ty ohniska nákazy, které se nezbytně jaksi objeví, tak že budeme schopni velice rychle. Vláda teda a její hygienické stanice, a tak dále, identifikovat a hasit ty požáry lokálně, a nebudeme už muset šlapat na brzdu. Takže tam cítíte asi v tom, co říkám, takový prvek ještě nejistoty, že teda, byť veřejnost to vnímá, už je konec, už je po všem, prostě pojede se znova dál, tak já bych trošku zvedal prst a říkal pozor, pozor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na co si dát tedy pozor? Vy jste ostatně, co už i vyplynulo z Vašich slov, pro cíle na nikoli plošná opatření, rozumím tomu správně?

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Ta plošná opatření byla adekvátní na úplném začátku, protože nebylo možno nic vymýšlet, když jedete autem a skočí Vám srnec před auto, tak asi nebudete přemýšlet, jakou kombinaci rychlostí zařadíte, prostě šlápnete na brzdu. To bylo naprosto v pořádku, a teď je potřeba, aby se auto, které se zastavilo, rozjelo rovnoměrně, a zase jelo normálně. A to není vůbec jednoduché, protože současná ekonomika je velice komplexní organismus, nejde jenom o síť národní, vnitřních vazeb, ale i mezinárodní. Jedna firma závisí na druhé, v tom řetězci ta kolečka jsou malinká a je jich spousta, víme, že ty hranice ještě moc pořádně nefungují, takže je potřeba, aby se to co nejrychleji rozjelo, ale zároveň aby nebylo to nebezpečí, že budeme muset znova šlapat na brzdu. A to vůbec není jednoduché.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ten airbag, ten už jsme použili a už ho můžeme vyhodit?

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
No já bych rychle namontoval další airbag.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Aha.

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Spíše malé drobné airbagy v tom autě, když můžu dát takový příměr. Opravdu sledovat bedlivě tu situaci epidemiologicky, trasovat veškeré případy, víme, že ty případy jsou a budou se objevovat, to je prostě nezbytné. Vlastně vědci to nevyřešili, medicína nevyřešila ten problém, ten vir je stále v populaci, někdo říká, a má vlastně asi velkou míru pravdy, že tady bude s námi ještě hodně dlouho, nikdo neví, kdy se objeví a zda se objeví vakcína nebo nějaký zásadnější lék, který by prostě veškeré obavy z nás sejmul. Takže musíme být připraveni na tu špatnou variantu. Musíme být připraveni, protože ty náklady jsou obrovské, a nejsou často vidět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak se připravit? Podle Vašeho názoru? Co jste ostatně, jako člen té poradní skupiny, poradil vládě? Nebo radíte, jak eliminovat ty dopady? Já jenom připomenu, že Vy se zabýváte výzkumy v oblasti ekonomie, trhu práce, ale i vzdělávání a školství, k tomu se ještě dostaneme.

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Tak jedna věc jsou nějaká druhotná opatření na přežití firem, na sociální pomoc lidem, na řekněme, radu a pomoc učitelům, žákům, aby zvládali distanční vzdělávání, ale to je vlastně až druhotná pomoc. Ta reakce na tu epidemiologickou situaci, takže úplně nejlepší a nejlevnější je zabránit tomu, aby došlo k druhé vlně. Ty peníze, které by to stálo, které to stojí, ta preventivní opatření v oblasti epidemiologické jsou zanedbatelné. Oproti tomu, jaké škody potom páchají ta plošná opatření.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Čím lépe bude chytrá karanténa fungovat, tím menší budou ty ekonomické dopady.

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Přesně tak, přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže více testů, masivní testování. Vy jste zastáncem této cesty?

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Určitě mít dostatečné, mnohem větší kapacity než máme dneska. Masivní testování, ale ne bezhlavé, náhodné, ale opravdu dobře, chytře cílené, preventivní, musíme obhospodařit zahraničí, samozřejmě testy, musíme obhospodařit lidi, kteří se uzdravují, ty kritické segmenty, tam jsem hovořil o tom preventivním testování v domovech seniorů a tak dále, jednou týdně těmi kvalitními testy PCR, nikoliv těmi jednoduchými na protilátky. Je to spousta věcí na mnoha frontách, včetně fungování informačního systému a zpětné vazby, a rychlého dohledávání těch kontaktů nakažených. Čím lépe bude tento systém připraven, tím je méně pravděpodobné, že budeme muset znova šlapat na brzdu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vyplývá z Vašich slov, že ten systém ještě není tak připraven? Mimochodem, pane Münichu, už smíte zpět do rezortního laboratorního týmu, odkud Vás náměstek ministra zdravotnictví, pan Prymula, vykázal?

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Myslím, že nesmím. Já jsem se tam znova nedobýval, prostě když mě vykázali, tak už jsem znova jim tam zadem nelezl, a myslím, že to asi skončilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Není to na škodu nemluvit spolu?

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Já si myslím, že to na škodu je, ukázalo se mi, v našem think thanku jsme rozjeli v půlce března bych řekl velkou agendu vědeckou výzkumnou, která ukázala, jak je strašně nutné, aby spolu vědci z různých oborů hovořili. A vůbec to není lehké, ukázalo se, protože ty pohledy na svět jsou velice odlišné, ale oni musí hovořit spolu a dělat ty věci spolu, protože jeden bez druhého jsme nebyli schopní se té nákaze bránit. Takže tady musí spolu komunikovat ekonomové, epidemiologové, protože to jde ruku v ruce. Nemůžete navrhovat ekonomická opatření, aniž víte, co se děje na té straně epidemiologické a obráceně. Musíte být vlastně dobře připravená na to, co přijde, musíte mít kvalitní informace, modely, my děláme hodně s modelama ekonomickýma, a teď se ukázalo, že ekonomické modely jsou k ničemu, když nemáte ty modely epidemiologické, takže jsme museli dát dohromady tým, jak z epidemiologů, tak z ekonomů, a ukázalo se, že hovořit spolu, jak jste se ptala, je strašně důležité a je škoda, že ta komunikace myslím, že stále není dostatečná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak třeba se tam změní ten model brzda, plyn, byť jste to použil v jedné souvislosti. Že to bude ten plyn.

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Snad jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje ekonom Daniel Münich. Lze už nyní, podle Vás, nějak seriózně ohodnotit efekt dosavadní sanace ekonomiky? Připomenu, že vláda tento týden schválila Covid 3, což je úvěrový program pro živnostníky a firmy zasažené koronavirem. Kabinet na záruky vyčlenil 150 miliard korun. Banka bude moci ručit, podle ministryně Aleny Schillerové, za půjčky až 495 miliard korun. Tu podporu by mohlo získat až 150 tisíc podnikatelů.

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
No tak tohle ještě nevyhodnotíme, to jest příliš rychlé. Samozřejmě, v té ekonomice mají roli i informace. Pokud vláda udělá nějaké opatření nebo dokonce oznámí, že něco bude, už to samotné má vliv na chování ekonomických subjektů, když si třeba řeknu, tak to třeba zkusíme přežít, protože ta pomoc už se blíží. Bylo to extrémně důležité na začátku, na úplném začátku, kdy vláda, ona to nakonec udělala, ze začátku se sice rozmýšlela, ale potom jsme ji poradili, že musí skutečně přinejmenším slíbit ty věci. V Česku se ukazuje, a nejen tedy v Česku, že je rozdíl mezi tím papírem, co se schválí, že se tedy pomůže, a tím, co potom skutečně jde do toho terénu, ta státní správa, ukazuje opakovaně, a to není jako novinka z té krize, že ona umí takové ty automatické operace, jako Vám vyměřit důchod a vyplatit Vám ho pravidelně. To jako umí, ale v okamžiku, kdy nastane nějaká výjimečná situace, což je dneska, a nebo že má udělat reformu. Stačí jenom chtít po státní správě nějakou větší reformu, tak je vždycky problém. Takže je těžké vyhodnocovat dopad opatření, jak jste se ptala na začátku, protože ten tok informací zpátky je velice malý, pomalý. Prostě těch informací zpátky, v Čechách je problém vyhodnocovat opatření obecně, i v normálních klidných časech. Většinou se to nedělá, data, která se sbírají, z ministerstva a tak dále, jsou převážně účetního charakteru, nikoliv vyhodnocování, takže my vždycky pláčeme, ekonomové akademičtí, a říkám no, ale vy by jste měli sbírat tahle data a tato úřední vám k tomu nestačí, takže na to vyhodnocování je strašně brzy. Já myslím, že to bude takové akademické cvičení, až to přejde. A je spíše potřeba používat nějaké základní ekonomické úvahy o logičnosti těch opatření, než teď měřit, jaký to má skutečně dopad. To by jsme se nikam nedobrali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak dlouho bude moci vůbec stát pomáhat firmám i jednotlivcům?

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
No, to je docela dobrá otázka, protože kdybychom věděli předem, že ta vlna byla poslední, a že teď už pomáháme vlastně naposledy, že už jenom rozmražujeme ty životaschopné, a pomáháme řešit ty sociální případy, které nastaly, tak pak bych řekl, že je to fajn. Ekonomika to unese, Česká republika se výrazně víc zadluží než očekávala, sníží se ten polštář, který jsme možná si drželi na budoucí penze. To je potřeba říci, že nízké zadlužení České republiky vlastně usnadňovalo řešení důchodového systému do budoucna, takže jsme si ukousli z tohoto polštáře. Trochu jsme ukousli z těch generací, třeba mé generace, která půjde za kolik, za deset let do důchodu, v tom polštáři, ale peněz jako je dost dneska. Ale znova se vracím zpátky, pokud se nám podaří zabránit tomu, aby jsme znova museli šlapat na brzdu, v tom druhém, v tom případném druhém šlápnutí na brzdu, a airbagu toho druhého, jak jste o něm mluvila, už by to vůbec nebylo jednoduché, protože vláda si také půjčuje. Vláda si prostě musí půjčovat, a musí být důvěryhodná pro ty subjekty, které půjčují. Zatím to funguje velice dobře, ale pokud by se ty věci měly opakovat, tak už by se ta situace změnila.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Napadá mě, auto vyměnit nemůžeme?

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
No my ho můžeme vyměnit, ale v dlouhodobějším horizontu. Já bych řekl, až tohle všechno skončí, tak se musíme hodně dobře zamyslet, tzv. se poučit a případně si koupit, pořídit, zkonstruovat nové auto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A není to auto, promiňte, vlastně myslela jsem Česká republika, tady žijeme, tady to musíme řešit?

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
No samozřejmě, musíme se poučit Česká republika, ale myslím, že to bude i velké poučení pro Evropu celou. Evropa zjistila, že musí mít další dodatečné mechanismy na to, aby uměla řešit takové nenadálé situace efektivněji, než tím, že prostě všechny národní státy si začnou dělat co chtějí a zavřou si hranice, a po nás potopa tzv., že se z toho Evropa poučí, já myslím, že i Česko se poučí, že třeba informační systém epidemiologické věci, modelování a tak dále, že budou na mnohem vyšší úrovni a budeme na to vlastně připraveni. Už nás to nepřekvapí, prostě pouze to spustíme, zmáčknem knoflík v tom autě, a nevyletí ten airbag, který prostě zastaví auto a tak dále, ale že bude ta ekonomika a svět schopen nějakým způsobem fungovat, byť tady bude nějaký covid-24, 25.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když tady neustále používáme teď tu, řekla bych automobilovou terminologii, pane Münichu, tak ono paradoxně, ten automobilový průmysl, který je velmi důležitý také pro Českou republiku, je značně zasažen těmi opatřeními, restrikcemi, kvůli pandemii. Jaký to může mít dopad nebo už má?

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Tak má to na tu samotnou výrobu a prodej obrovský dopad, neskutečný dopad. Letos si musíme uvědomit, že všichni lidi odložili spotřebu dalších aut, když to řeknu takhle jednoduše, nákup nových aut, v podstatě do budoucna. Prostě je nejistota, není důvod teď si kupovat auto, když to řeknu, když ho opravdu jako nutně nepotřebujete, ale to znamená, že ta koupěschopná poptávka bude výrazně vyšší za půl roku, pokud se situace uklidní, a ty automobilky na to taky spoléhají, že v podstatě o co méně se prodalo teď, se začne nakupovat v budoucnosti. Ty peníze se neztratily. Kromě teda z kapes těch lidí, kteří si třeba našetřili a tak dále. Teď jde o to, aby ta ekonomika se nastartovala, aby nebyla vysoká nezaměstnanost, aby tady byla chuť utrácet, tzv., aby si lidé nedělali nějaké další rezervy na ještě horší časy, takže je potřeba, řekl bych, šířit racionální optimismus, ale dělat taky proto spoustu věcí, a to jsou právě ty věci na straně prevence.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co třeba aktivní zaměstnanost? Když jste se zmínil o počtu lidí třeba bez práce, tak zatím ty údaje, podle statistiků, nejsou příliš alarmující, počet lidí bez práce vzrostl, podle těch nejnovějších údajů, z březnových 3 % na 3,4 %. Ale mnozí dodávají to B, že ten "efekt" uvidíme třeba na konci léta.

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Je potřeba říct, že Češi, nezaměstnanost, to není téma v České republice dlouhodobě, Česká republika má dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost v celé Evropě, opravdu, prostě rekordman. Ani se téměř nedá říct, čím to je, těch vysvětlení je celá řada a nějaké definitivní vysvětlení není, je to super, protože v řadě zemí je to velký oříšek, velký sociální problém. Takže za to buďme rádi. Stále to nikdo neřeší, zároveň má Česká republika a ty země bývalého socialismu výhodu v tom, že ty krizové věci k nám přicházejí se zpožděním. Stejně jako ta minulá krize před deseti lety, přišla se zpožděním dost výrazným, řady měsíců, tak nákaza k nám přišla, ta opatření, s týdenními zpožděními, a my jsme čase jakoby se rozkoukat, co ostatní dělají, rozmyslet si to, a zavést ta opatření. Ale zároveň česká ekonomika reaguje pomalu, takže my vlastně, zatím to vypadá všechno fajn, ten nárůst nezaměstnanosti je sice nadstandardně vysoký, ale nic strašného to není, stále tipuji, jsme země s nejnižší mírou nezaměstnanosti, ale o co pomalejší to je, o to déle to u nás v Česku všechno trvá. To znamená my se musíme připravit na to, že nezaměstnanost v dlouhodobějším horizontu poroste, Vy jste zmínila léto, já jsem přesvědčen, že to bude trvat přinejmenším do konce roku, do jara příštího roku, a ta vlna možná spíše teprve přijde, protože ten náš systém je takový, že lidé, většina lidí vlastně neměla důvod ještě se hlásit na úřadech práce, čeká se vlna na začátku prázdnin, v červenci, takže čekám nárůsty, ale opět, nečekám něco, jako v Americe, kde ty nárůsty jsou něco, co si nedokážu vůbec v Evropě představit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Předpovídá ekonom z Institutu CERGE-EI, Daniel Münich. Už příští týden se na základní školy budou moci vrátit děti z prvního stupně. Ministr školství, Robert Plaga, by v lavicích v červnu rád viděl i žáky druhého stupně, jak řekl minulý týden poslancům. Tím docela zaskočil pedagogy, jak se objevilo v médiích. Dřívější návrat by mohl platit i pro středoškoláky. Je ten postup, pane Münichu, co se týče školství, rozvolňování těch opatření, jak se Vám jeví, je logický? Jak vůbec přistupovat k obnovení té řádné výuky, podle jakého klíče?

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Já myslím, že ta logika odspoda nahoru dává smysl, protože šíření té nákazy je nejvyšší v těch horních patrech mladých lidí mezi 15 až 30 lety, to jsou vysokoškoláci, pak středoškoláci. Takže začít u toho prvního stupně, vyjít k tomu druhému, a tak dále, je bych řekl v pořádku, já myslím, kdo sleduje debaty ve školství a ve školách, tak slyší spousta dohadů, jak to vlastně je, a tohle je špatně, tohle je dobře. Je to strašně těžké, protože ty školy jsou strašně hegerogenní, a uplatnit nějaké jedno pravidlo pro všechny je velice těžké, takže spousta těch věcí je přenášena na vedení škol, které toho má samozřejmě na hrbu spousta i v normální situaci, a teď navíc ještě tohle. Řada dětí nepřijde do školy vůbec, to znamená pro učitele to bude vlastně dvojí práce. Jedna s těma dětma, které nepřijdou do školy, a pak s těma dětma, které přijdou do školy, ale musí se například dělit, protože by se nevešly do třídy. Je to velice náročné pro ty školy, ten výhled je nejistý, to znamená nikdo neví, jak to bude dlouho, takže je potřeba to ocenit. Pan ministr to má zároveň velice těžké, protože ministerstvo je strašně daleko od těch škol, ministerstvo a mezitím nic není, až ten pan ředitel. V podstatě na něm je si poradit a převzít tu zodpovědnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Chtělo by to tedy nějaký mezičlánek? A kdo co by to bylo?

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Tak v dané situaci ho nevytvoříme, určitě, mezičlánek, ale už se v České republice dlouho hovoří o tom, že ten mezičlánek chybí. Je to nějaký koordinačně odborný článek, který by pomáhal vedení jednotlivých vlastně malých škol, máme spoustu malých škol, pomáhal s těmi věcmi, které ty školy zatěžují, administrativa, řadu výběrových řízení, údržba a další věci, aby se ředitelé mohli věnovat skutečně té pedagogické činnost, myslím tím řízení toho pedagogického procesu a neřešili čas nějakou administrativou, byrokracií. Teď to nevyřešíme, teď to prostě opět spadne na ně, je potřeba, aby do budoucna, si myslím, ředitelé byli zkušení i krizoví manažeři, stalo se to součástí i řekl bych nějakého kurikula té přípravy, aby věděli, co v takových situacích dělat, a vlastně aby jsme byli, ti ředitelé, aby byli připraveni na tu případnou druhou vlnu, která nemusí být hned na podzim, může to být i za několik let, a hned věděli, jak vlastně nastartovat distanční vzdělávání tak, aby fungovalo. Ne, aby to byla spíš hra na distanční vzdělávání, že někdo pošle e-mailem někomu úkoly a ten je vypracované pošle zpátky, oscanované. Je to asi dobrá zkušenost toho typu, je to takové varování, že bychom na takové věci měli být připraveni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co by vylepšilo vlastně tu dosavadní praxi? Respektive co všechno odhalila ta pandemická výuka, to distanční vzdělávání o tom našem systému, o jeho nastavení?

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Tak všichni byli hozeni do vody, ať chtěli nebo nechtěli, do té studené vody museli skočit učitelé, ředitelé, žáci, rodiče, pro spoustu to byl šok, pro mnohé to bylo těžko jaksi vydržitelné, určitě se našlo spousta lidí, kteří zjistili, že to byla velká škoda, že to nedělali už předtím, já myslím, že krátkodobě se to dá jaksi praktikovat, ale dlouhodobě v tom nějaké velké naděje nevidím, kromě řekněme vysokých škol, toho distančního vzdělávání, nevidím velké naděje v tom, že teď si to všichni osahali a do budoucna to budou používat, prostě proto, že ta role prezenční školy, té socializace, přímého kontaktu, interakce, je prostě nenahraditelná těmi elektronickými nástroji. Spousta dětí byla vyřazena nebo upozaděna, velice nerovnoměrný dopad myslím, že to mělo, a čím by tato praxe pokračovala do budoucnosti, myslím distančního vzdělávání, tím by se ty rozdíly mezi dětma prohlubovaly, takže jsem rád, že je tady nějaká snaha nastartovat školství, doufejme, že bude dostatečně opatrná, že se bude sledovat, a bude nějaká zpětná vazba, aby se to nemuselo znovu zavírat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jsou i děti, které nemají ani vlastní pracovní stůl, natož pak počítač. Když mluvíte právě o těch rozdílech, o té nerovnosti, ale ostatně, jsou i rozdíly mezi školami. Co se týče vysokých škol, ještě možná krátce, jak je na tom právě české vysoké školství?

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
No, abych řekl, skoro veškerá pozornost analytiků nebo vědců se soustředila na sbírání dat ze základních a středních škol. Ty vysoké školy byly trošku bokem, se tak nějak říkalo, tam se to prostě nějak pořeší a bude to v pohodě, takže já Vám o tom moc neřeknu, vím, že řada mých kolegů prostě jede normálně, běžně přednáší, nelíbí se jim to moc, nelíbí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Také zkušenost. Možná teda ještě zpět k tomu nižšímu stupni, pane Münichu, matematika už nebude povinným maturitním předmětem, jak víme, poslanci schválili vládní novelu školského zákona, podle kterého studenti maturovat budou z českého jazyka, a k tomu si budou moci zvolit mezi matematikou nebo cizím jazykem. Je to krok správným směrem? Nemít povinnou maturitu z matematiky?

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Tak krok správným směrem, to je otázka, jestli zachováme status quo nebo, já myslím, že je to správně tak, jak to bylo uděláno, obecně maturita v podobě současné, tak, jak je státní maturita, tak, jak je dělaná jako krátká, velice úzce zaměřená zkouška, nervózní zkouška na konci dlouhého vzdělávacího období, která rozhoduje často o osudu člověka, je přežitek, a budeme se po krizi muset vážně zamyslet na zásadní změně systému, řekněme dohledu nad průběhem vzdělávání, protože maturita není žádný dohled nad průběhem vzdělávání, to je prostě finální trošku náhodná zkouška, jak to vyjde zrovna ten den, takže i ta drobnůstka, co jste říkala vlastně, z pohledu lidí, kterých se to týká, rodičů a jejich žáků, kteří teď budou maturovat, je to samozřejmě zásadní věc jo, ale z toho celonárodního hlediska je to drobnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje na závěr dnešního vydání ekonom Daniel Münich z Institutu CERGE-EI. Děkuji za Váš čas, za Vaše názory a přeji hezký den.

Daniel MÜNICH, z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání UK Praha a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR CERGE-EI:
Také děkuji, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na shledanou se těší Zita Senková. Zítra mým hostem bude Josef Šlerka. Příjemný poslech Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Mimozemští roboti, červí díry, kosmické elektrárny... je lepší být ve střehu.

Tomáš Vacek, šéfredaktor a moderátor Rádia Junior

Tomáš Vacek

Komplet 3CD Vladana a Prasopes

Koupit

Co se stane, když se desetiletá holka rozhodne být intergalaktickou strážkyní? Sci-fi seriál o útěku z domova, vzpouře strojů a přátelství s jedním zvláštním kouzelným zvířetem.