Přepis: Jak to vidí Cyril Höschl - 5. června 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítám vás u poslechu pořadu Jak to vidí. Dnešní pozvání přijal profesor Cyril Höschl, ředitel Národního ústavu duševního zdraví, psychiatr. Dobrý den.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V následujících minutách budeme hovořit o konfliktu mezi individuálním a veřejným zájmem, o digitálním soukromí a také o tom, jak se /nesrozumitelné/ pravda. Dobrý poslech. Platí nařízení o ochraně osobních údajů GDPR, tuto zkratku určitě už nejspíš slyšel každý. Ochrání podle vás, pane profesore, naše soukromí. Podle eurokomisařky Věry Jourové je hlavní filozofií nařízení to, aby měl každý člověk pod kontrolou, co se děje s jeho osobními údaji.

Čtěte také

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, já jsem k tomu trošku skeptický, a to z několika důvodů, jednak si myslím, že ti otrapové, kteří vás bombardují různými reklamami a nevyžádanými maily a podobně, si tu svou cestu...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Najdou.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
...po krátké pauze zase najdou a své kanály si prošťouchnou, takže je vyhodíte dveřmi a vrátí se oknem. To je jeden zdroj skepticismu. Druhý je, že to opatření v současné chvíli, protože se na něj můžu dívat i z pozice někoho, kdo za ně zodpovídá při řízení velké instituce, přináší spoustu byrokracie, najednou kdejaká vesnička, kdejaká škola musí najímat experta na GDPR, stal se z toho takový slogan, móda a vlastně začalo žít toto opatření samo svým vlastním životem, který se stále víc vzdaluje od té reálné potřeby, to pozitivní na něm možná je to, že vám teď všechny možné instituce a internetové obchody a podobně musí posílat dotaz, zda souhlasíte s tím, aby vás i nadále bombardovaly. A když tyto souhlasy vesele ignorujete nebo zamítáte, tak se vám poněkud zredukuje počet těch nevyžádaných mailů, ale já sám na sobě pozoruji, že z jedné strany ano, a z druhé strany jich zase přibývá, protože ne každý to respektuje. A na váš dotaz, jestli si myslím, že to skutečně ochrání to soukromí, tak si dovolím při určité míře skepticismu říct, že ne, protože mně ta absurdita toho opatření v některých situacích, kde na každém rohu jsou kamery, které vás sledují, kde internetový provoz a elektronická pošta jsou cosi jako otevřené pohlednice, které bez obálky posíláte do světa, tak v této situaci si hrát na nějaká pravidla, to je asi jako, když začaly bezpečnostní kontroly do letadla, tam jste nesměla si vzít ani pilník na nehty a vylili vám kojeneckou výživu při kontrole, a pak vám v tom letadle dali ocelové příbory na jídlo, takže je to celé směšné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak ale zvýšit tedy tu ochranu našich dat, našeho soukromí, pane profesore?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, tak samozřejmě to, kdybych věděl, tak bych se živil něčím jiným, to, na to jsou zde jiné, jiní experti a určitě takové občas do toho rádia pozvete. Ale rozhodně ne těmi hurá akcemi, které jsou založeny výhradně na byrokracii. Já bych začal nejdřív používat zdravý rozum a začal tu ochranu budovat odzdola, zejména za pomoci těch, kterých se to týká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy se zajímáte, co se děje třeba s vašimi daty, respektive jak zacházejí ty firmy s vašimi osobními údaji.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, to je druhá věc, že já nejsem k této otázce úplně směrodatný, protože se ke svým datům chovám poměrně laxně a je mi to docela jedno. Já vím, že když začaly takové ty hysterie kolem rodného čísla, že nesmíte někde, vždyť to má dneska každý, vždyť si to každý může kdekoliv najít, vygooglit, tak proboha, proč na jednu stranu ztěžovat můj přístup tu či onde a vyžadovat tisíc hesel, když stejně je to všechno vyvěšeno na všech nárožích...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy se nebojíte zneužití vašich osobních dat?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Ne, nebojím, já se bojím toho, že když mi někdo zaviruje počítač, že mně přestane fungovat, tak to, to je jediný důvod, proč ho chráním. A jinak, ať si to tam vybere, no, tak co, tak se dočte pár příspěvků, no, vždyť se nic neděje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je zajímavé, protože nedávno tady byl obrovský skandál, třeba Facebooku nebo Cambridge Analytica, kde došlo dokonce nebo mělo dojít k ovlivňování voličského chování.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, dobře, ale to se ovlivňuje stejně, tak buď se ovlivňuje takhle nebo se ovlivňuje billboardama, nebo se ovlivňuje tím, že objíždím republiku a slibuji neslíbitelné a věším lidem bulíky na nos, vždyť ty volby jsou o tom, aby byly ovlivňovány a tu a tam prostě některý ten stakeholder, abych tak řekl, jedna z těch zúčastněných stran, hraje více fér, některá méně fér a to je vlastně v každé hře, v každém sportu, v každém společenském diskursu, prostě tak je svět ustrojen a je třeba akorát hlídat, aby ta pravidla nebyla porušována brutálně a aby větší část populace neměla pocit nějaké významné křivdy. Ale to, že se vždycky objeví někdo, kdo bude chtít tu a tam nějakou tu výhodu pro sebe využít, no, tomu se prostě zabránit nedá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Předloni jsme se seznámili s pojmem či spíše fenoménem té dnešní doby, o které hovoříme jako o době postfaktické, tedy kdy nehrají prim fakta, nýbrž emoce, proměnila se nějak, myslíte, že tím, jak jsme začali o tom hovořit, upozorňovat na to, že existují v tom virtuálním internetovém prostoru a nejenom v něm, různé hoaxy, fake news, že informace často nemají zdroj nebo nemůžeme dohledat autora a tak dále, že je, že jsme více obezřetní.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Víte, ta, toto téma nebo tahle ta otázka mně připomíná jednu věc, která pro mě byla vlastně překvapením, a byla proti očekávání a to, že když jsme přecházeli z té éry relativní nesvobody do svobody a zároveň v té době se rozšiřovaly možnosti elektronické komunikace, jako internet a /nesrozumitelné/, vzpomeňme si, to byl ten přelom 80., 90. let, kdy to celé začalo a zároveň, kdy padla cenzura a kdy se zde nastolila poměrně značná zejména v porovnání s předchozí dobou svoboda slova, tak jsme se domnívali, že systém, který je založen na svobodě slova, na svobodě projevu, bude samoregulující, protože nikdo si nebude moc troufnout, vlastně hlásat žádné lži, protože to na něj okamžitě praskne, a to byl jeden z největších omylů nás přírodovědně uvažujících, v takovém tom smyslu toho sociálního Darwinismu, jakožto systému, který se sám nějak zreguluje, protože on se zreguloval, ale naprosto nečekaným směrem, kdy ta pravda z toho veřejného prostoru jaksi mizí, jsouc naprosto nedetekovatelná, nerozpoznatelná a připomíná mi to jeden nedávný příklad, se kterým jsem se setkal, a ten bych vlastně na místo odpovědi pro vnímavé posluchače uvedl v souvislosti s tou vaší otázkou. My jsme včera s kolegou navštívili paní doktorku Těšitelovou, která je zástupkyně toho Ústavu pro zdravotnické informace a statistiku, a to je ústav, který shromažďuje všechna možná data od pacientů, teď už i z pojišťoven a tak. A tato data by mohla být využívána například k tomu, aby byly, aby byla veřejnost, a to jsou vlastně pacienti nebo potenciální pacienti, informována o kvalitě péče v různých nemocnicích, že byste si našla kolik kde zvorali zákroků, kolik kde zemřelo lidí s tou či onou diagnózou a podobně. A tato data adresně nejsou přístupná a jsou omezena tak, že se k nim běžný občan prostě nemůže dostat. Někde, to je na základě právě různých nesmyslných omezení týkajících se osobních dat, dobře, nechme to stranou, je to otázka do diskuse, ale jinde to je z důvodu metedologických, protože když si představíte například, že byste sledovala úmrtnost někoho nebo úmrtnost na neurochirurgii, kde se operují mozkové nádory a různé anatomické defekty, tak byste najednou zjistila, že špičkové pracoviště, kde je zručný profesor, kde dokážou věci, jež třeba jinde nemají natrénovány, takže tam paradoxně je ta úmrtnost vyšší, protože tam se posílají ty nejkomplikovanější případy s tou nejpokročilejší fází třeba zhoubného bujení a tudíž ta úmrtnost není daná tím, že by to tam méně uměli, ale tím, že dostávají zásadně nejtěžší případy, jenomže tuto složitost už lidem nevysvětlíte, a kdybyste jim poskytla tato data...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A nemůžeme jim to, promiňte, vysvětlit, aniž bychom teda poskytli osobní údaje.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, můžeme, ale to je příklad, který ukazuje, že ta věc je zamotaná, protože ono to jde ještě dál, ještě hlouběji, protože se řekne, dobře, ale tak mají nejtěžší případy, ale zase mají nejlepší přístrojové vybavení. A teď posuďte, co, jak, prostě to je nekonečný regres problémů, které ukazují, jak ta pravda je mnohovrstevná a složitá a jak pustit na určité úrovni data, znamená to vlastně hrubě zkreslit a spoustu lidí poškodit, protože ten člověk může být třeba v tom svém oboru největší virtuóz přesto, že má nejvyšší úmrtnost a vysvětlujte to babičce z horních, dolních, která se dočte na internetu, že tam umírají pacienti, to byl jeden z takových příkladů, ale co tím chci říct, že tato data, která jsou, řekněme, seriózně nasbíraná a jsou v té džungli, která nás obklopuje vlastně relativně solidní základnou pro naše znalosti o světě, tak ta jsou znepřístupněna, zatímco kdejaký nesmysl, který si kdo vymyslí, nebo kdejaká pomluva támhle na toho či onoho, se naprosto bez cenzury šíří v tom internetovém prostoru, takže si představte, že data osobní a i agregovaná, solidně nasbíraná, týkající se třeba jednotlivců nebo jednotlivých institucí nebo úřadů, jsou regulována, zatímco lži regulovány nejsou. Dokonce nejsou ani rozpoznány a při tomto vývoji, kdy byrokracie omezuje pravdu a neomezuje lži, ty lži v tom, v té přirozené soutěži Darwinovské, v tom prostoru veřejném, bují jako zhoubné bujení a začínají ho zaplňovat, takže my paradoxně 30 let poté, co máme svobodu slova, jsme obklopeni samými nesmysli, konspiračními teoriemi a nepravdami, zatímco pravda je nám odpírána na základě regulací jako je toto, ono, /nesrozumitelné/ zacházení se statickými daty, GDPR a podobně. Nic z toho neomezuje kecy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou už ale pokusy v některých státech, jak třeba i pokutovat uveřejnění nebo sdílení zavádějících nebo vyloženě lživých informací, jak, a zase se dostaneme k další regulaci, pane profesore, jak regulovat lež?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Ale jednak, víte, to pokutovat něco, co vypustíte do prostoru, když já napíšu, že Zita Senková pojídá malé děti, teď jsem to řekl do rozhlasu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji pěkně.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Zítra budu žalován, budu muset zaplatit pokutu, ale ten zápach z toho už zůstane a připomíná to tu starou anekdotu, jak Kohn v půl 3. v noci zvedne telefon, zvoní, a říká, prosím vás, co je. A na druhý straně Stein a říká: "Kohn, pamatujou si, jak byli u nás včera večer na večeři." "No, jistě. No, a co?" "A ještě Sára tam byla, Ester." "No, dobře, a co?" "No, a pamatuješ, jak jsme měli ty stříbrný příbory?" "No, ano, ještě jsi říkal, krásná práce po babičce." "Tak si představ, že ta jedna stříbrná lžička chybí. Chyběla." "On, říká, no dovol, to snad chceš říct, no to si..." "Ne, uklidni se, našli jsme ji, byla zapadlá v myčce." "Tak co mi kvůli tomu voláš v půl 3. ráno." "No, protože stín podezření už tam zůstává." A takhle by to bylo s těmi pokutami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze či nelze a jak, pane profesore, rozpoznat pravdu?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, a to je problém, který navazuje vlastně na tu naší předchozí diskusi tady, protože ono to opravdu není jednoduché. Je to možné, ale vyžaduje to obrovské úsilí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou třeba, omlouvám se, věci, které jsou prokazatelně pravdou, ale i ty se zpochybňují.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, to je jedna z metod té hybridní války, vedle té pravdy položit několik pravděpodobných alternativ a tím ji vlastně zneviditelnit, asi jako když dávají oběti rozpoznat za sklem kriminalisty, kdo z těch přivolaných je skutečný pachatel, tak tam dají 6, 10 chlapíků s podobnými obličeji a tam s teprve pozná, jestli si ho opravdu pamatujete nebo, tak zrovna tak, když se vedle té pravdy položí několik téměř pravdivých polopravdivých nebo pravděpodobných verzí, tak ta pravda mezi nimi zmizí. Připomíná mi to zase případ, když jsem znal případ, kdy muž byl svou tchyní podezírán z toho, že tajně popíjí rum, no, tak zjistil jednoho dne, že ta tchyně mu na lahvi s rumem, která tam vydržela většinou celý rok, od Vánoc k Vánocům, udělala čárku tužkou tam, kde je hladina, on si toho všiml, a vyřešil to tím, že udělal čárky nad to i pod to a byla ztracena a takhle se zachází s pravdou. Už nevíte, která ta čárka byla ta pravá. A takhle funguje dneska hybridní válka. Příklady o tom jsou, válka na Ukrajině, sestřelení malajsijského letadla a spousta dalších, zavraždění Skripala a podobně. To jsou všechno příklady, které můžeme v našem tisku najít v mnoha verzích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Taky máme úplně novou verzi, případ ruského novináře a spisovatele Arkadije Babčenka, velkého kritika Kremlu, údajně zastřeleného v Kyjevě, jeho smrt fingovaly ukrajinské bezpečnostní složky, aby mohly podle svých slov dopadnout zadavatele jeho vraždy. Ta byla podle Kyjeva řízena ruským, nebo měla být řízena ruskými tajnými službami. A právě tento případ vyvolal řadu dohadů, zda to nesnížilo důvěryhodnost, jak samotného novináře Babčenka, tak i Ukrajiny jako celku?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Já myslím, že tohle to bychom mohli posoudit teprve, až by ta detektivka skončila a my jsme viděli, jak to opravdu bylo a čemu to sloužilo. Kdyby to bylo tak, jak se to jeví, to znamená, že skutečně se ta ukrajinská tajná služba dostala na stopu pokusu o vraždu toho dotyčného, a teď bylo zapotřebí chytit zadavatele za ruku, tak pak ta nastražená past je vlastně jediným řešením, jak to udělat, protože kdyby ho poplašili, tak mu nic nedokážou a kdyby ho nechali být, tak vlastně se budou podílet na vraždě, čili oni do toho museli nějakým způsobem vstoupit tak, aby se novinář zachránil a pachatel se přitom nachytal na švestkách. Čili, je to jako v každé dobré detektivce a jsou to metody, které používají policie a tajné služby a kriminalisti po celé zemi kvůli podobě, včetně nasazování různých, různých volavek a podobně, ale my nevíme, jestli tomu skutečně tak bylo a jestli celý ten případ nemaskuje ještě něco jiného a já jsem v těhle těch situacích vždycky ze začátku poměrně naivní, takže bych se nerad stal vodítkem pro jiné naivky, počkejme si, jak se to rozplete, i když je pravda, že zrovna tady se zase určitě dočkáme spousty variant z různých zdrojů, které, jejichž hlavním účelem bude tu skutečnou pravdu zamlčet. A teď jsem zpátky u té vaší otázky, jestli to lze poznat. No, lze, ale je to obtížné. Jeden ze způsobů, jak poznat pravdu, je najít si důvěryhodné zdroje, které obsluhují ti, jimž se nám osvědčilo věřit, protože se opakovaně ukázalo, že opravdu pečují, že se napálit nenechají a že tu práci rozklíčovat, co je a co není pravda, dělají za nás. A z těchto zdrojů čerpat svoje poznání. To je, řekl bych, nejméně pracný a zároveň možná nejspolehlivější způsob, jak se nenechat ošálit různými smyšlenkami, hoaxy, jak vy říkáte, a fake news, ale být sami těmi dešifréry a těmi investigativci, no, tak k tomu nejsme ani školení, ani za to placení a ani na to nemáme čas. Takže je vlastně jediná dobrá rada, být vůči zprávám, jež k nám přicházejí, zejména z různých neosvědčených a neověřených zdrojů a prapodivných serverů, tak být vůči nim ostražitý a skeptický.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že se zvýšila ta míra té ostražitosti, obezřetnosti, když už hovoří, minimálně 2 roky upozorňujeme na tento nový fenomén, mimochodem, přednedávnem přirovnal fake news papež František k hadí taktice a za prvního šiřitele fake news označil hada v rajské zahradě.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, tak to je hezký příměr, ale vlastně naznačuje, že, jak říkají Latiníci Nihil novi sub sole - není nic nového pod sluncem, a že některé mechanismy a principy v lidské komunikaci jsou staré jako lidstvo samo, včetně té snahy podvodně se dobrat nějakého prospěchu pro sebe. Jenomže teď jsme v éře, která se od té předchozí přece jenom snad i kvalitativně liší tou mimořádnou snadností a lavinovitostí, s jakou se jakékoliv zprávy šíří. Čili, ty mechanismy, ty byly určitě vždycky stejné. Ale v době, kdy podání bylo pouze ústní, byly určitě, byla rychlost, působení těchto podvůdků a desinformací řádově nižší, než v době po vynálezu písma, tehdy byla nižší než v době po vynálezu knihtisku, po vynálezu knihtisku byla nižší, než po vynálezu sdělovacích prostředků, typu rozhlasu a televize. No, a teď přišla ta informační lavina v podobě internetu, mailu a možnosti každého tu iniciační bariéru, kterou bylo ještě před 30, 40 lety nutno překonat, abyste se dostala do veřejného prostoru, abyste mohla promlouvat k národu z rozhlasu nebo z televize, to už dneska nic neznamená, dneska každý, kdo nás poslouchá, si může sednout k počítači šířit cokoliv, často se stejným dopadem, jaký má třeba Český rozhlas.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A máme vůbec zájem o fakta, o pravdu?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, a to je druhá věc, že ta nabídka se většinou dřív nebo později setkává s poptávkou. A tak, jako když si někdo stěžuje, jak jsou noviny nekulturní a bulvární a tak, tak se mu dá namítnout, že kdyby lidi chtěli mít v novinách pouze Goethovy básně a nekupovali by nic než Goethovy básně, tak by tam určitě byly jenom Goethovy básně, čili to, jak noviny vypadají, je dáno také tím, co se po nich většinově chce, nechme stranou to, že někdy ta kultivovanější menšina by měla být trochu dotována pro to, aby teda to prostředí kultivovala, ale zhruba to takhle nějak platí, takže stěžujeme-li si na to, že v době postfaktické pravda zaniká a šíří se nesmysly, tak část viny na tom nese i ten, i to čtenářstvo nebo i ten konzument, který vlastně po těch senzacích asi pase víc než poté pravdě, ale zaplaťpánbůh, jsou mezi námi jedinci, kteří, u kterých se tento princip neuplatňuje a tím se vracím znova k tomu návodu, jak poznat pravdu, zavěsit se na ty, kteří tomuto svodu nepodléhají a pasou přednostně po té pravdě. A to se dá časem rozpoznat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je poznáme, že jsou to nositelé pravdy a faktů, nikoli emocí?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, tak emoce jsou v tom vždycky zas, ono bez emocí by nás to nebavilo a emoce jsou drivem, který, nebo hnací silou, která vlastně působí, že nás věci zajímají, baví, máme chuť je dělat, bez emocí bychom už nedělali vůbec nic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spíše, aby ty emoce nepřevládaly nad těmi fakty.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Jde o to, aby hrubě tu pravdu nezkreslovaly, nebo aby nesloužila těm emocím, nýbrž obráceně, no, takže nějakou dobu tu scénu sledujeme a snažíme se takovou tou, tak jako postupuje ten, kdo se snaží přijít na řešení nějakého problému systémem pokus - omyl, pokus - omyl, mnozí jsme často mýlili a přiznejme si to, a museli jsme si změnit názor, tak časem si při této komunikaci a při této hře najdeme zdroje, které se nám vracejí opakovaně jako falešné a jiné opakovaně jak spolehlivé, protože on čas většinou ukáže, takže to sice trvá nějakou dobu, ale lze si to ověřit právě tím, že to zkoušíme znovu a znovu a když se někdo opakovaně osvědčí jako spolehlivý zdroj, no, tak stoupá moje tendence mu věřit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Osvědčil se určitě ve slavném fotbalovém klubu Real Madrid francouzský trenér Zinédine Zidane, který třikrát vyhrál s týmem nejcennější klubovou soutěž Ligu mistrů a nečekaně odstoupil. Říká, že tým potřebuje změnu a nového kouče. A také se hovoří v souvislosti s tím o tom, že odchází na svém vrcholu.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Víte, to je zajímavý moment, který mně připomíná takovou psychologickou studii, již popisujeme ve své knize Pomalé rychlé myšlení Daniel Kahneman, která byla, která se týkala učení a byla na izraelských pilotech, které učili na trenažerech a posléze na letadlech lítat, a ta křivka učení probíhá tak, že nejdřív chybujete a potom se stále zlepšujete, tak si představte křivku, která ukazuje, jak ubývá těch chyb. No jo, a někdy máte lepší den, někdy máte horší den, načež se ukázalo, že když máte lepší den a zrovna jste se lépe vyspala a nějak vám to jde, tak ta křivka se zlepší, najednou těch chyb je méně a druhý den se zase vrátí k tomu původnímu trendu a když naopak máte špatný den a pohádali jste se doma a já nevím co, nemůžete se tolik soustředit a jste nevyspalá, tak se zase ta chybovost zhorší, takže ta křivka toho učení je opředena takovými vlnkami, které jsou dány tím nahodilým kolísáním. No, a teďko zcela logicky při té vlnce dolů, když chybujete víc, tak jste potrestaná a okamžitě druhý den se zlepšíte, málokdo ví, že byste se zlepšila stejně, protože ta vlnka byl váš momentální výkyv dolů. Když jste, když máte lepší výkon, tak jste pochválena a hned po té pochvale se zhoršíte. Tím vzniká optický dojem, že trest je účinnější než pochvala a že tedy se vyplatí spíš trestat a nechválit, protože po chvále se každý zhorší a po trestu se každý zlepší. A to se týká toho, jak při každém neúspěchu sportovního klubu, a teď se vracím k vaší otázce, je vyměněn trenér. No, a Kahneman tam říká, že to je vlastně špatně, že trenér by měl být vyměněn, když jsou k tomu jiné důvody, protože to, že nějaký klub náhodou zrovna prohrává, může být tenhle ten výkyv. Čili, čert ví, jestli za tím není vlastně, za tím odchodem ještě něco jiného, například umění včas odejít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Cyril Höschl, psychiatr, host dnešního vydání. Já vám za to děkuji a přeji hezký den.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem zítřejším bude americký novinář Erik Best. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.