Přepis: Jak to vidí Cyril Höschl – 28. dubna 2020

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes ředitel Národního ústavu duševního zdraví, profesor Cyril Höschl, v Českém rozhlase stále platí preventivní opatření, takže každý sedíme v jiném studiu, ale před chviličkou jsme mohli alespoň sejmout roušky. Vítám Vás, dobrý den.

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor:
Také se Vám s tou rouškou potí brýle?

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
No jistě, jak jsem někde viděl, měla by se k ní dávat také slepecká hůl, když jde člověk ven.

Vladimír KROC, moderátor:
Pane profesore, před chvílí byla řeč o tom, že už znovu platí modré zóny, i když v Praze se to zřejmě oddálí ještě vyhláškou. Bylo to tedy odsouhlaseno poměrně rychle vládou, a nečekaně, ale Vy, soudím jako Pražen, spíše to opatření přivítáte. Nebo jaký k tomu máte postoj?

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
No já jsem odpůrce modrých zón a tím trošku provokuji, já si myslím, že věci by se ve složitých systémech měli uspořádat nějak samy, a teď, když byly modré zóny na nějakou dobu zrušeny, no to byl ráj, dalo se všude zaparkovat, vyřídit věci, bez hrůzy, že budete mít zase obsílku, takže čím déle to zrušení bude trvat, tím já budu šťastnější.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak pokud se nepletu, tak si to můžete užít v Praze alespoň do 11. května. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Když jste byl v tomto pořadu před měsícem, tedy přesně 24. března, mimo jiné jste řekl, že karanténa připomíná brutální model normalizace a že vlna solidarity brzy pomine. Změnil se od té doby Váš názor na něco z toho?

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
Tak názor na to se nezměnil, ale s potěšením kvituji, že za prvé, solidarita stále ještě přetrvává, ale vezměme si, že to je teprve měsíc, takže nepředbíhejme, no a také s potěšením zjišťuji, že ti, kdož rozhodují o těch restriktivních opatřeních, tak pomalu otáčejí kormidlo, ruku v ruce s tím, jak se mění fakta, jak se mění situace, a ta restriktivní opatření postupně uvolňují. To, že je uvolňují pomalu, to jim nelze vyčítat, protože tady je každý zbrklý krok velice riskantní, nicméně pohybuje se to správným směrem, takže držme si palce, aby ten příznivý trend, který je v České republice, co se týče koronavirové pandemie, vydržel a aby se ta situace zase zpátky nějak nezvrhla, což kupodivu má celou řadu takových zajímavých odborných problémů, o kterých se mezi odborníky vede debata a to není jenom to, zda urychlovat to uvolnění nebo zda držet restrikce a nouzový stav, zda tedy tzv. promořovat, to je hrozné slovo, protože ono to připomíná něco jako umoření, ale tedy zvyšovat kolektivní imunitu přirozenou, nebo zda naopak se snaží eliminovat ten virus, ale ono je to také o tom, že kdyby se nám nakrásně teď podařilo udržet, utemovat tu situaci tak, že by, že vidíme, že to reprodukční číslo už je daleko pod jednou, že by postupně počet nově nakažených klesal, a že by se tedy celá ta pandemie u nás zastavila, tak se tím ale dostaneme do stavu, kdy sice zvítězíme v prvním kole, ale ta populace zůstane velmi zranitelná, protože nebude mít vytvořenou dostatečnou imunitní obranu a to není jenom o protilátkách, to je i o buněčné imunitě, a jak jsme si možná mnozí všimli, odborníci, zejména ve světě, varují před tím, že může přijít na podzim druhá vlna, takže možná, že vítězství v tom prvním kole by mohlo být handikepem v tom druhém kole, protože by tu populaci, ta druhá vlna pandemie, zastihla nepřipravenou, čili někdy platí, že oč méně teď jsme, o to více můžeme být a podobně, a že možná nějakým rafinovaným způsobem umožnit, aby aspoň ta mladá, zdravá část populace, byla vystavena a exponována tomu viru tak, aby si vytvořila přirozenou imunitu.

Vladimír KROC, moderátor:
A napomáhala vlastně té kolektivní imunitě.

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
Takže vlastně v takové populaci by se potom v následné vlně, ten koronavirus daleko hůř a obtížněji, mohl šířit, jestli vůbec.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy jste před týdnem uveřejnili tzv. výzvu 11, kdy lékařské osobnosti Univerzity Karlovy, včetně rektora Zimy, vyzývají k rychlejšímu uvolňování opatření proti koronaviru. Mezitím se toho spoustu změnilo, ale jiní experti, podepsaní pod text, názory mějme, ale argumentujme fér, Vás kritizují, a jestli jsem to správně pochopil, ve smyslu, co ví psychiatr, nebo co ví chirurg o imunologii. Prý Vaše stanoviska nejsou odborná, ale politická.

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
No, tak to je velmi úsměvné, protože toto prohlášení neobsahuje ani jediný argument, ke kterému bychom se mohli nějak vyjádřit. Takže až budou mít tito signatáři nějaké odborné argumenty, tak s nimi budeme jistě velice rádi polemizovat. Oni zatím změnili kritiku ad rem, to znamená diskusi o věci samé, na kritiku ad personam, diskusi o tom, jestli psychiatr nebo kardiochirurg může rozumět imunitě, ale takhle ten problém nestojí, ten problém stojí tak, jak dál naložit s koronavirovou epidemií v českých zemích, za situace, ať už sociální nebo hospodářské, politické a zdravotní a epidemiologické, která tady teď momentálně je.

Vladimír KROC, moderátor:
Čili jste pro vedení diskuse. Já se ptám i proto, protože jak asi víte, včera vykázal z pravidelného jednání laboratorního týmu, náměstek ministra zdravotnictví, Roman Prymula, ekonoma, člena ekonomického poradního týmu, při Ústředním krizovém štábu, Daniela Münicha, údajně kvůli jeho prezentaci v médiích. Jak to vidíte takto, z povzdálí?

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
No to je zrovna případ, ke kterému se mohu obtížně vyjádřit, protože umím si tu situaci představit, ale Daniela Münicha jsem v médiích v poslední době nezaznamenal nebo alespoň ne to, co by mohlo být příčinou jeho neshody.

Vladimír KROC, moderátor:
Já vysvětlím, pane profesore, proč jsem to dal do souvislosti s tím, co jste říkal, o té diskusi, protože on prý už se měsíc domáhá rezortu zdravotnictví odpovědi, jaké analýzy o koronaviru má stát zpracovány, a jaká relevantní data používá. A údajně se zatím nic nedozvěděl, čili proč bychom to nemohli vědět? Z čeho vláda vychází? Na základě čeho rozhoduje?

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
Ano, já se ještě tedy vrátím k té naší výzvě, a k té její kritice, proč psychiatr a kardiochirurg se vyjadřují ke koronaviru, oni ti signatáři, myslím Aleksi Šedo, zapomněli zmínit, že v té naší skupině je imunolog a imunoložka, to asi zapomněli záměrně, tak já to tady jenom doplňuji, čili ta skupina jaksi pokrývá celé názorové i odborné spektrum, kterého se ta epidemie týká, ona se totiž netýká jenom imunologů nebo jenom epidemiologů. No a teď k té Vaší otázce, to jistě byl ze strany Daniela Münicha dotaz nepříjemný, ale já si myslím, že to, to je můj osobní názor, není ze strany ministerstva ani tak snaha nějaké informace tutlat, protože co se ví, tak to se celkem pouští rychle do té informační karty a do médií, ale že to je spíš nedostatek těch dat, že ty události šly tak rychle dopředu, že se všechno ještě zdaleka neví, například dopady různých opatření na celou tu situaci, lze vyhodnotit až s poměrně značným časovým odstupem, a když uvážíte, že ta data je zapotřebí nejdřív nasbírat, potom zpracovat, a potom nějak interpretovat, tak to nějakou chvíli trvá, i když se všechno teď odehrává ve zrychleném módu, takže já si spíš myslím, že to je nedostatek zdroj pro tu odpověď, než zlá vůle nebo snaha něco tajit, alespoň ten dojem máme my, kteří to pozorujeme, ze střední vzdálenosti a k těm datům se více nebo méně můžeme dostat. A myslím, že by se k nim mohl dostat i Dan Münich, ale dostane se jenom k těm, která existují, a která tedy vůbec už jsou na světě, a to si myslím, že ho neuspokojuje.

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes psychiatr Cyril Höschl. Co si, jako odborník, pomyslíte, když se dozvíte, že prezident Spojených států, na oficiální tiskové konferenci, nahlas přemýšlí o tom, jestli by nemohla pomoci nitrožilní aplikace, dezinfekce typu Sava?

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
No tak tady budu trochu advokát ďábla, já jsem totiž ten inkriminovaný moment, kde ten prezident Trump vyslovil tu větu o té dezinfekci, slyšel v originále, a obávám se, že ta mediální interpretace toho, co řekl, jestli tedy to neřekl ještě někde jinde, což jsem neslyšel, je jenom projevem takové té kolektivní celosvětové intelektuálské nenávisti vůči Donaldu Trumpovi, to samozřejmě ani v mých očích není žádný sympaťák, ale přece jenom bychom neměli tu skutečnost úplně pokrucovat, on tam doslova řekl, když se podíváte, jak ta dezinfekce ten virus hned zlikviduje, tak se ptám, jestli by něco podobného nešlo taky vpravit do nakaženého člověka. Řekl něco podobného, nevím, že by mluvil o Savu, a ta myšlenka je vlastně nesmírně logická, vždyť o to se snaží po celé zeměkouli farmaceutický průmysl tím, že hledá nějaké virostatikum, což není nic jiného, než látka, která ten virus zahubí, a takový je princip chemoterapeutik, sulfonamidů třeba, a nakonec takový je i princip antibiotik, jistě, není to Savo, to je příliš zkratkovité a primitivní srovnání, ale ten princip je nejenom logický, pochopitelný, ale je vlastně správný, protože my proti té infekci bojujeme buď tím, že toho původce zahubíme, což jsou právě chemoterapeutika, antibiotika, antivirotika, nebo tím, že posílíme imunitu organismu, ať už nespecificky, což je životní styl, D vitamín a podobně nebo specificky, což jsou protilátky, a nebo tím, že učiníme taková epidemiologická opatření, aby se nemohl šířit, tečka, víc toho nemáme.

Vladimír KROC, moderátor:
Já jsem, na rozdíl od Vás, tedy přiznám se, neviděl přímo tu tiskovou konferenci, mám to zprostředkováno z médií, ale údajně Trump promluvil i o tom, že by mohlo pomoci sluníčko, sluneční svit, snažili se to tam odborníci nějakým způsobem tlumit, ale on pak na to řekl, tak možná, že to funguje, možná, že ne.

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
No a i v tom měl pravdu, protože ultrafialové záření, nebo vůbec krátkovlnné záření toho elektromagnetického spektra je germicidní, nakonec se používá tzv. horské slunce, si vzpomeňte, k dezinfekci laboratoří a podobně.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale samo o sobě asi nestačí.

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
Samo o sobě, no, u některých mikroorganismů stačí, u některých nestačí, u tohoto viru se to ještě neví, takže i v tom má pravdu, ale ten princip je zase správný, protože slunce má příznivý efekt na prevenci proti infekcím, hned ve dvou směrech, jednak dezinfikuje, proto to, co je na slunci, to vám vyschne, ale neshnije, protože skutečně, nebo plísně na slunci se vám prostě nerozbují, čili na většinu mikroorganismů má dezinfekční účinek, no a jednak v lidském organismu pomáhá přetvářet 7-Dehydrocholesterol na D vitamín a D vitamín souvisí, jeho dostatečná hladina, souvisí s imunitním systémem a s imunitní obranou, čili dvojím způsobem to slunce má, skutečně, příznivý vliv. Samozřejmě to má své háčky, protože zase se zvyšuje riziko melanomu a tak, ale takhle už to v přírodě a v medicíně bohužel chodí, že věci nejsou nikdy černobílé.

Vladimír KROC, moderátor:
Je zvláštní, že toho stále tak málo víme o tom, odkud se ten nový koronavirus vzal, profesor Petr Čumakov, z Institutu molekulární biologie v Moskvě, který nepochybuje o tom, že se virus rozšířil do celého světa z laboratoří ve Wu-chanu, tam čínští vědci, podle jeho slov: "Prováděli šílené věci", to je citace, bylo by těžké podobnou hypotéku prokázat?

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
Tak tady skutečně bychom se měli spolehnout na nějakého odborníka, molekulárního biologa, který se přímo těmi viry a jejich strukturou zabývá, protože to je otázka složitá. Já vím od Soni Pekové, že ta struktura toho viru naznačuje, že jsou v ní sekvence, které by, jejíž vznik přirozenou cestou v přírodě, je minimálně pravděpodobný, nebo spíš nepravděpodobný, a ty tedy naznačují, že by mohl vzniknout nějakým zásahem člověka v laboratoři, při nějakých pokusech.

Vladimír KROC, moderátor:
Možná to byla snaha prý o lék proti HIV.

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví: T
To je jedna z hypotéz, protože notabene, ten koronavirus má jednu část, určitou sekvenci, shodnou s HIV, takže tady určitá vzdálená příbuznost je, takže ta myšlenka taky není hloupá, notabene, ale na druhou stranu, jsou vědci, velice renomovaní, kteří tomu rozumějí a publikují ve světoznámých vědeckých časopisech, těch nejprestižnějších jako Nature a Science, kteří jsou přesvědčeni, že i koronavirus je přírodního původu, že přeskočil z netopýra na člověka, a že na tom žádné mysterium není. Já nevím, jestli pro nás, jako laiky, je odpověď na tuhle otázku nějakým způsobem rozhodující, mě osobně je to celkem jedno, protože ať to vzniklo přeskočením z netopýra na člověka, jako nějaká antropozoonóza, nebo v laboratoři, někde u Wu-chanu, kde s tím manipulovali a uniklo to, tak ten výsledek tady teď pro nás je stejný, ale pro ty, kdo uvažují ze širší perspektivy, například o možnosti dalších nákaz, o perspektivě do budoucna, tak pro ty to vypátrání původu je poměrně zásadní, ale je to skutečně úzce odborná záležitost. Myslím si, že jsou experti, kteří by dokázali vymyslet, jak by se to dalo prokázat. Prokázat přímo tak, že by jste se dopátrali toho, kdo to tam dělal. Tam je několik podezřelých úmrtí v té laboratoři, těch lékařů, kteří s tím pracovali, ti zmizeli, jedna tedy žena, a nebo nepřímo, tím, že by se prokázalo, že takhle to, tak, jak evoluce postupuje v té virové říši, vzniknout nemohlo. No ale na to si budeme muset ještě asi chvíli počkat.

Vladimír KROC, moderátor:
V pořadu Jak to vidí si dnes povídáme s psychiatrem Cyrilem Höschlem. Je pozoruhodné, jak se některé situace, ve většině diktatur, stále opakují, svět spekuluje o tom, jestli severokorejský vůdce Kim Čong-un, po údajné operaci srdce, ještě žije nebo už ne, a nikdo nic vlastně neví zřejmě. Proč se totalitní režimy, podle Vás, zdráhají zveřejnit pravdu o zdraví svých lídrů?

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
No to úplně nejjednodušší vysvětlení, tak, jak ho známe z historie je, že oni tím, že stojí na té absolutní moci toho diktátora nebo toho vládce, tak se děsí toho, že s jeho skonem nebo jeho zánikem, se začne okamžitě ten hliněný obr hroutit, a chtějí získat čas, aby se připravili na opatření, která jim pomohou udržet moc, a musí si ten mocenský souboj ti, kdož jsou okolo toho vládce, honem rychle mezi sebou vyřešit, aby tedy věděli, jakého následníka nastrčit, a ty pozice mu udržet, a zajistit, a to někdy bývá velice obtížné, a hlavně to nejde ze dne na den, takže ve chvíli, kdy vládce skoná, tak je snaha to co nejdéle tutlat a honem nacházet řešení. Já si myslím, že to je prostě strach o zhroucení režimu, strach ze ztráty moci a strach z toho, že ti, kdož dneska vládnou, budou zítra oběšeni, to je úplně jednoduchý princip. No a viděli jsme to v případě Stalina, viděli jsme to i v různých měkčích modifikacích, Fidel Castro byl dlouho také udržován na veřejnosti, ačkoliv už dávno na to neměl síly, také se mediálně tlumil ten jeho odchod, i když to nebylo tak brutální jako u těch orientálních vládců, u kterých vůbec nevíte, jestli ještě žijí nebo ne, a obávám se, že to je případ Kim Čong-una.

Vladimír KROC, moderátor:
Spekuluje se o tom, že by nástupkyní Kim Čong-una mohla být jeho sestra Kim Jo-čong, je to, podle Vás, představitelné, že by se náhle, v takovém prostředí, objevila žena, která mužům vládne?

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
No já se domnívám, že to možné je, protože někdy se žena dostane do takové pozice i v kultuře a v prostředí, které tomu naprosto, na první pohled, nesvědčí nebo nenapovídá, jako byla Bénazír Bhuttová v islámském státě, což mi kdysi jeden arabista vysvětloval tak, že ona v tu chvíli přestává být ženou v tom pravém slova smyslu, ale ztotožní se s tou postavou toho vůdce, v jejím případě prezidenta, a tady by to bylo v případě diktátora, a to je postava, která může být víceméně bezpohlavní, protože ta žena, v tu chvíli, hraje tu mužskou roli, a může to být generálka.

Vladimír KROC, moderátor:
My se teď dostáváme opravdu čím dál víc na pole spekulací, ale přece jenom se zeptám, změnilo by to na věci něco pro svět? Myslím KLDR, kdyby se to opravdu stalo?

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
To vůbec nevíme, ale jak jsem již v té první části odpovědi na Váš dotaz řekl, to, že se teď o tom mlčí, a že nejsou žádné informace, to svědčí o tom, že je obrovská snaha toho režimu se udržet v té původní podobě, a zabránit tomu, aby výměna té vedoucí figury tu atmosféru nějak změnila, otočila, zlepšila nebo provedla nějakou revoluci, a o to se teď hraje, a na výsledek si asi budeme muset počkat, protože do tak uzavřeného systému, jakým je Severní Korea, prostě nevidíme, ani při dobré vůli.

Vladimír KROC, moderátor:
Kreml, a to už je další téma, popřel informaci časopisu Respekt, že do Prahy dorazil před třemi týdny pracovník ruských tajných služeb, vybavený jedem Ricin, bezpečnostní úřady České republiky jeho přílet údajně vyhodnotili jako riziko pro politiky Ondřeje Koláře a Zdeňka Hřiba. Asi ale nikdo nečekal, že něco takového Kreml potvrdí. Připadá Vám to jako příliš divoká teorie?

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
No nepřipadá, když známe osud Litviněnka, který byl Poloniem zavražděn v Londýně a Skripala a podobně, tak to vůbec nejsou žádné pohádky, to jsou prostě reálná nebezpečí, která sice připomínají nějaký thriller nebo scifi, ale jsme v 21. století, kde se ty mocnosti takhle vzpupně chovají a když se jim někdo postaví, tak si nemůže být jist životem ani zdravím, a je to smutné, ale je to tak, a obávám se, že ta nebezpečenství pro lidi, jako je starosta Prahy 6, jsou reálná, i když nevíme, do jaké míry, a to je věc našich bezpečnostních služeb.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak se díváte na celou kauzu kolem odstranění Koněvova památníku do depozitáře?

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
No mě to jenom zapadá do obrazu té neskutečné velkomocenské vzpupnosti, té ruské říše, nebo toho impéria, kterou prostě mám zažitou od chvíle, kdy jsem si traumaticky prožil 21. srpen 1968, a od té doby už se toho nikdy nezbavím, prostě to je nevypočitatelná říše zla, s nastavenou tváří laskavého, všeobjímajícího medvěda, a je třeba se mít před ním neustále na pozoru a nečekat nic dobrého, a to se bohužel vždycky, v těchto momentech, potvrzuje. Oni s námi zacházejí jako s gubernií, jako s takovým malým zlobivým žáčkem, který jim rozbil hračku, přitom tady nejde o žádný pomník obětem druhé světové války, protože maršál Koněv jednak nebyl oběť, jednak, dobře, podílel se už na osvobození Prahy, byť víceméně nepřímo, ale hlavně se podílel potom právě na té invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, čili zas tak kladná postava to nebyla, ale hlavně, ten pomník není vůbec pomník, ani padlým, ani vojákům druhé světové války, to je pomník, který byl postaven v roce 1980, nemýlím-li se, jako výraz loajality a područenství komunistickému Sovětskému svazu, a symbolizoval to, že jsme prostě ochotni a uznáváme to jhoté okupace nést a hlavně odpustit nebo dezinterpretovat celý ten vpád těch vojsk, a dát tomu výraz tím, že jejímu symbolu ještě postavíme pomník, vždyť v roce 1980 to už nemělo s druhou světovou válkou nic společného, čili jestliže se to starostovi nelíbí, někdo s tím může souhlasit, někdo ne, ale proboha, vždyť je to jeho věc a je to naše věc, a co nám má do toho kdo co říkat? Nás sice může mrzet, jak zacházejí Rusové s pomníky legionářů ve Vladivostoku, můžeme se pokusit jít tam ty hrobečky vydrat z křoví a očistit od bahna, a smazat graffity a hanobící nápisy, ale rozhodně nevyhlašujeme nebo nepodáváme žádné trestní oznámení na místního starostu ve Vladivostoku.

Vladimír KROC, moderátor:
Proč vlastně, kdybychom se to pokusili nějak zobecnit, i když toto je specifický případ, máme potřebu stále znovu a znovu budovat památníky a potom je zase, po nějakém čase, bourat? Nedala by se ta energie využít k něčemu užitečnějšímu?

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
To je pravda, jako můj takový základní názor vždycky byl, že pomníky, ač jsou nám jakkoliv nepříjemné, tak by se měly nechávat, protože jsou zároveň mementem naší vlastní blbosti a podlézavosti, a když se vždycky, po každém převratu, přejmenovávají ulice, tak se tím vlastně maskuje a zakrývá historie, místo aby nás stále varovala a držela nad námi vztyčený prst, ale je zase pravda, že uprostřed těch různých reál socialistických monster, by se člověku nechtělo moc žít, čili já chápu jaksi obě strany, ale nezapomeňme, že ten Koněv tady vzniknul jednou z jedné příčiny, která s druhou světovou válkou měla pramálo společného, a teď, po 40 letech, se s ním Praha 6 rozloučila, a to ještě velmi důstojně, to znamená chce ho přeložit někam do depozitáře, eventuálně muzea té doby, které chtějí někde vytvořit, a to je naprosto legitimní, nikdo ten pomník teď nepoškodil, nezavrhl, nezhanobil, jenom přemístil, a na to má každá kultura, každá komunita, každá obec, právo, a je smutné, když se z toho dělá takové politikum, a ještě ke všemu se mu dává ten mocenský despotický výraz toho gubernátora vůči té gubernii, kterou v nás, nebo ve které nás pořád ještě ta velmocenská říše vidí.

Vladimír KROC, moderátor:
To byl profesor Cyril Höschl, ředitel Národního ústavu duševního zdraví. Děkuji Vám za rozhovor a mějte se hezky. Na shledanou.

Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Národního ústavu duševního zdraví:
Na shledanou, všechny zdravím a pěkný den.

Vladimír KROC, moderátor:
Příjemný poslech dalších pořadů vám přeje Vladimír Kroc. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.