Přepis: Jak to vidí Cyril Höschl – 19. května

Čokoláda
Čokoláda

Hostem byl psychiatr Cyril Höschl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je psychiatr Cyril Höschl, ředitel Národního ústavu duševního zdraví. Dobrý den, vítejte.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes bychom chtěli tak trošku přispět k osvětě, že, pane profesore. Jak spolu souvisí srdce a duše a duše i žaludek. Dobrý poslech. Platforma zdravotních pojištěnců zjistila, že Češi prý zanedbávají preventivní prohlídky a pak se léčba může prodražit. Jak nás dostat, pane profesore, na prevenci?

Čtěte také

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, tak bohužel takovým nejjistějších způsobem je strašení, že když se někdo o sebe bojí a vidí kolem sebe, jak to může dopadnout, když zanedbává svoje zdraví, tak ho to tu a tam přiměje k tomu, aby pro něj něco udělal. Ale ani to není stoprocentně spolehlivé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka je také, jestli a jaké jsou ty možnosti, nabídky, nakolik nás třeba i ta naše zdravotní pojišťovna podporuje v tom, abychom si zašli někam?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No tak u některých nejzávažnějších preventabilních onemocnění jako je, já nevím, rakovina tlustého střeva a podobně, tak to pojišťovna skutečně podporuje. Dokonce rozesílá aktivně výzvy občanům v určitém věku, aby tu prevenci nezanedbali a dostavili se někam a zaplatí jim jí. Ale samozřejmě, že to je všechno jenom otázka míry. Ono na druhou stranu kdyby se pojišťovna měla postarat o prevenci všeho myslitelného, tak by vlastně všechny peníze na zdravotnictví šly směrem je zdravé populaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Za tichý zabiják je označován vysoký krevní tlak. Trpí jim zhruba podle odhadů nebo dat 45 % lidí. Jaká je souvislost onemocnění cévního systému, srdce, kardiovaskulárních onemocnění a deprese?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
To jsem rád, že se na to ptáte, protože kdybychom se bavili jenom o prevenci kardiovaskulárních chorob, tak bych musel připomenout ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Změnit specializaci.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
... že, že, ano, změnit specializaci nebo připomenout, že byste si měli radši pozvat kardiologa, protože dokonce preventivní kardiologie je dneska obor, který se pěstuje i v rámci kardiologických konferencí, má své semináře nebo sympozia. Ale ta souvislost s depresí je zajímavá a možná stojí za širší osvětu a za zmínku. My bychom si mohli říct, že dneska napříč celou medicínou je řada takových chorob, říká se jim multifaktoriálně podmíněných, česky řečeno těch, které nemají jenom jednu jednoduchou příčinu, jako řekněme nějakého mikroba a zánět, ale ty příčiny se různě splétají. A proto, když se zaměříte na jednu, tak se mohou uplatnit jiné a ty, ta onemocnění jsou poměrně těžko preventabilní, tedy je jim obtížně možno předcházet, protože mají nějakou svou genetickou složku a přídatné faktory, ale zároveň jsou právě tím, jak žijete, ovlivnitelná. A mezi taková onemocnění, a to jsou ty dva příklady, které jste nakousla, patří jedna kardiovaskulární onemocnění a jednak skutečně velká deprese nebo depresivní porucha v psychiatrii. A to schéma je stejné. Za prvé tam musí být nějaké rizikové faktory, v případě kardiovaskulárních onemocnění to je výskyt v rodině, to znamená, že tam je nějaká genetická složka, časná výživa, to, čím vás krmí, že máte jenom tuky a cukry a podobně. U deprese to je také výskyt v rodině, ale třeba temperament a pak takové jevy jako je týrané děti, zanedbávané děti, zneužívané děti. K tomu přistupují přídatné faktory, u toho kardiovaskulárního systému to je samozřejmě dieta, ty bůčky a tak, nedostatek pohybu, kouření, což je výrazný rizikový faktor. U té deprese to je skutečně, jsou to různá traumata, to, jak vám jde život, různé tělesné, různá tělesná onemocnění, různé události a taky samozřejmě alkohol, kterým každý své splíny léčí, protože on krátkodobě uleví, ale dlouhodobě je to skutečně významný depresogen ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už to není na zdraví.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No a pak to vyústění je ta katastrofa. V případě hromadění těch sklerotických plátů, tuků, cukrů a podobně, v případě kardiovaskulárního onemocnění na konci je ten infarkt, a u té deprese v případě hromadění těch traumat, alkoholu, tělesných onemocnění, drog a nepříjemných životních událostí je na konci pak ta velká deprese, čili ty mechanismy jsou podobné, jsou vlastně naroubovatelné na stejné kopyto, akorát tam vyměňujete ty proměnné. Čili to je to, co to první, co má deprese a kardiovaskulární onemocnění společného. Ta souvislost je už dávno, dávno v lidové tradici i na té symbolické úrovni. Vždyť se říká má široké srdce a myslí se tím povaha. Říká se co na srdci, to na jazyku, mělo by se říkat co v mozku, to na jazyku. Čili ty dva orgány jsou zaměňované a to proto, že srdce je jakýmsi symbolickým reprezentantem duše nebo povahy nebo citů, chcete-li, a to není tak úplně od věci, i když ta moderní medicína to posazuje přízemně na zem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jakým, řekněme, mechanismem, deprese zhoršuje prognózu a možná i průběh deprese nebo nějakého onemocnění psychického?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Tak především deprese přímo ovlivňuje kardiovaskulární systém, a to tak, že při depresi je zvýšená hladina kortikoidů, konkrétně kortizolů, což je vlastně stresový hormon, a to k depresi patří, a ten má přímé nepříznivé účinky na kardiovaskulární systém. U deprese je potlačená činnost bloudivého nervu, což mimochodem je také důvodem, proč nervová vagová stimulace jako jedna z metod se používá ke zvládání deprese a to má za následek řadu změn, které se promítají do kardiovaskulárního systému. Například snížená variabilita srdečního rytmu, která není příznivým faktorem. No a za třetí je tu změna chování. Depresivní pacienti za prvé se pohybují pomaleji, takže je to snížení pohybu, mají, já nevím, omezenou mimiku, prodloužení mezery mezi svými aktivitami a také se o sebe méně starají, čili je tam pokles péče o svoje vlastní zdraví, o sebe a dokonce i zanedbávání takové těch preventivních zásad, protože v tý depresi si řeknete no a co, a je tam také zhoršená spolupráce s tím somatickým lékařem. Čili deprese ovlivňuje přímo kardiovaskulár, potom ovlivňuje vegetativní systém nepříznivě pro srdce a ovlivňuje chování nepříznivě pro srdce. A výsledkem je, že mortalita na kardiovaskulární onemocnění je u lidí, kde je deprese, zhruba třikrát vyšší než u těch že, kde ta deprese není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná jste už teď i tím příkladem na úmrtnost odpověděl, pane profesore, na otázku paní Lenky, co je vlastně spouštěčem čeho.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, ono ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budu mít, asi uvedeme jednoduchý příklad, trápí mě například vyšší krevní tlak, mám, jsem více náchylná třeba na onemocnění depresí nebo obráceně?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Ano. Při kardiovaskulárním onemocnění skutečně je vyšší pravděpodobnost, že se u vás vyskytne deprese, než kdybyste měla srdce a cévy úplně v pořádku. A týká se to i toho tlaku. Ale ta otázka je trefení hřebíku na hlavičku ještě z druhého důvodu. Řada léků, zejména těch starších, které se podávaly na vysoký krevní tlak, tak má jako vedlejší účinek rozvoj deprese, čili ta vzniká nejenom proto, že jakékoli kardiovaskulární onemocnění je rizikem pro rozvoj deprese, ale taky proto, že ty léky, které se na to používají, mnohdy byly rizikem. Pro potěchu pacientů a posluchačů mezi nimi nebyly ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Abychom je nevylekali.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
... můžeme říct, že ty moderní, ta moderní hypotenziva už tohle to zhusta nedělají, čili se to týká spíš těch starších.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Někdy je ten výčet vedlejších nežádoucích účinků až odrazující.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No to je druhá věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To už je jiná kapitola.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Protože ty firmy jsou alibistické, takže do toho letáčku napíší všechno možné a to proto, aby kdyby si někdo stěžoval, tak by mohl říct a měly jsme to tam. A přesouvají tu vinu jednak na ty lékaře, kteří to předepisují a jednak na ty pacienty, kteří se tím nenechají odradit, ale de facto je to jenom alibismus, protože správně, aby, abyste se nenechali těmi letáčky děsit, tak by tam měly být uvedeny ještě pravděpodobnosti, takže když se dočtete, že nějaký lék má nějaké nežádoucí účinek, třeba i hrozivý, že vám naskáčou puchýře po celém těle a že na to můžete umřít na alergickou reakci a tak dál, to je všecko pravda, ale kdyby u toho bylo napsáno, že ta pravděpodobnost, že se to stane, je stejná jako že na vás na ulici spadne balkon a všichni chodíme po ulici, tak by se vám ulevilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak obráceně působí antidepresiva na kardiovaskulární onemocnění nebo systém?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
A antidepresiva zlepšují prognózu kardiovaskulárních onemocnění, když jsou podávána ve správné indikaci, to jest u nemocných se srdcem, či cévami, kteří jsou zároveň depresivní, dvojím způsobem. Za prvé tím, že odstraňuje tu depresi nebo zlepšují symptomatiku, tak vlastně to negativní, co ta deprese dělá cestou ovlivnění vagového tonu, cestou kortizolu, dokonce i cestou imunitního systému, tak to ta antidepresiva tímto vyřazují tyhle ty patogenní jevy a za druhé přímo mají příznivý vliv na hemato..., hematodynamiku, říká se tím, myslí se tím třeba srážlivost ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Krve.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
... krve a oběhové parametry, protože antidepresiva působí trošku proti srážení krve, proti krevním destičkám a jejich shlukování, to znamená, že přímo přímým farmakodynamickým způsobem brání tomu, aby se vám lidově řečeno cévy ucpávaly a tvořily se tromby nebo nalétávaly na ty sklerotické pláty, které tam máte z té nesprávné výživy a sedavého zaměstnání. A tudíž poněkud brání ucpání těch cév a v důsledku toho třeba nejen porucha cévních, ale také srdečním, protože když se vám ucpou cévy na srdci, tak je to infarkt.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není žádným tajemstvím, že přibývá lidí s depresemi, ale také s demencí. Jak souvisí, pane profesore, duševní zdraví a to, co jíme? Náš životní styl také?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
To je, to jsou dvě zdánlivě poměrně odtažité oblasti, ale naše kolegyně Lucie Bankovská dokonce vydala takovou psychiatrickou kuchařku, která bere v potaz právě to, že stravou lze do určité míry ovlivnit riziko, že se u vás objeví nějaké psychické onemocnění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I třeba nástup rozvoj deprese?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
I třeba nástup nebo rozvoj deprese. Ten vliv není nijak mohutný, když má někdo výraznou zranitelnost, genetickou vlohu, plus se mu něco hrozného stane, tak ho špaldová mouka nezachrání, ale na druhou stranu je prokázáno i v solidně vedených studiích kontrolovaných tím, že se jednomu souboru dává taková strava plus třeba lék, druhému jenom ten lék bez té stravy a teď se porovnává, jestli je v tom nějaký rozdíl, se prokázalo, že ty proslulé omega 3 nenasycené mastné kyseliny jsou obsaženy například v rybách a v ořechu a tak, tak skutečně mají mírný, ale přece jenom už nenáhodný antidepresivní účinek. Podobně jako třeba aerobní cvičení, fyzická aktivita, což vědí všichni sport..., oni tomu říkají endorfiny, že se jim ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vyplavují.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
... vyplavují, ale ono to není jenom endorfiny, ono to je ještě jiným mechanismem, na který se obávám, že nezbývá čas, ale prostě jsou různá režimová a také dietní opatření, která působí příznivě. Nemluvě pak už přímo o takových bylinkách, ze kterých se různá psychofarmaka dají extrahovat a které mají výrazní antidepresivní účinky, jako například všeobecně známá třezalka tečkovaná, kde ten problém je spíš v tom, že když se takhle léčíte sami, tak ta hladina těch účinných látek, které do sebe dostanete, velmi kolísá, od silných koncentrací až po slabé, a to nejenom mezi těmi bylinkami, nejenom co do způsobu přípravy, ale také ze dne na den v závislosti na různých okolnostech, tudíž v porovnání s léčbou farmakologickou je to nestabilní, ale je to účinné, a to všechno může být součást stravy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co jídlo jako, řekněme, jistá závislost?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, a to je docela zajímavá souvislost mezi jídlem a psychiatrií ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Psychikou. Ano, ano.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
A psychikou. Ta je už i na symbolické a kulturní úrovni. Všimněme si, že jídlo je součástí všech možných rituálů. Není významně, významného svátku, v Evropě třeba Vánoce, který by nebyl spojen s popisem toho, co se má v které zemi jíst a když to nedodržujete, tak to je rovnou málem rouhání a týká se to i různých pracovních a slavnostních obědů a večeří, kdy se podává to a to a je kolem toho celá věda. Pak je to do určité míry umění, viz pan Maurer a kulinářské umění. Ale pak je tady souvislost přímo, na kterou se zřejmě ptáte, kdy se zdá, a já jsem zastáncem té hypotézy, že jídlo je ta prazákladní droga, na níž se vyvinula nebo jsme obdařeni závislostí proto, abychom nezahynuli, a skutečně můžeme jídlo považovat za návykovou drogu a hlad je například abstinenční příznak a cesta do jídelny je takzvané apetenční chování, kdy živočichové, když se jim nedostává určitých podnětů ke spuštění jejich, v tomto případě alimentárního akčního programu, tak jdou ty podněty vyhledávat, takže, a pak je konzumatorní akt, při kterém ta motivace jíst klesá, ano, když přece jíme, tak nám klesá hlad. Čili to je základní mechanismus drogové závislosti a v těch ostatních případech patologických je tenhle ten mechanismus někdy nesprávně kooptován, přijat jinými podněty, jinými motivačními okruhy a tam to působí potíže, u alkoholu, u cigaret, ale i u hracích automatů a podobně. Nicméně ti obézní, kteří si nedokážou odpustit sladké, tak ti vědí, o čem mluvím, ti říkají to je pro mě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Absťák.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
... čokoláda je droga, nebo já jsem na sladké. No já jsem na sladké není nic jiného, než já jsem na cigarety, já jsem na alkohol, já jsem na marihuanu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty návyky si, předpokládám, utváříme, vytváříme v dětství.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Vytváříme si je v dětství a tady mám takovou malou humornou poznámku pod čarou. Jídlo je zároveň předmětem, řekl bych, nejčastější rodičovské licoměrnosti nebo pokrytectví, protože všimněte si, že lékaři nám dospělým často v rámci té prevence, kterou jsme začínali tenhle pořad, radí, abychom jedli málo, ale častěji. A teď jsem byl svědkem toho u jednoho svého vnoučete, jak se vnučka dvouletá loudala u oběda, snědla jenom trošku a pak už nic a za půl hodiny na procházce říkala, že má hlad a maminka jí říkala, no vidíš, kdybys pořádně se naobědvala, tak bys teď neměla hlad, nic nedostaneš, až zas bude večeře. A já jsem si najednou uvědomil, že to dítě jediné, kdo dodržuje ta doporučení jíst málo, ale častěji. Jedla málo, ano, má se jíst pomalu, to taky dodržela, loudala se, má se jíst častěj, ano, už za půl hodiny chtěla další, čili to, co tomu dítěti upíráme, tak to sami nedodržujeme a ještě je všemu ho tím přinutíme, aby se v dospělosti opět chovalo, až, až vyroste, tak my ho naučíme, aby se chovalo proti správným zásadám stravování. Čili já bych končil pointou, že bychom si my dospělí v tomhle tom měli za pomoci dietologů udělat trochu pořádek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás, pane profesore, od pana Martina: "Jak byste vysvětlit stav duševní i fyzický lidí pretariánů nebo taky jinak řečeno živící pránou z hinduismu. Jak je to s jejich psychikou, když nepřijímají žádnou fyzickou potravu?"

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Já nevím, co pan posluchač myslí fyzickou potravou, protože z něčeho se žít musí, platí tady zákon zachování hmoty a energie, čili i když jíte jenom proso nebo jenom kořínky nebo pijete jenom čaj, tak to je všecko fyzická potrava, já dost dobře nerozumím tomu termínu. Nicméně těchhle těch odchylek od toho mainstreamu stravovacího, těch je spousta. Vegetariáni, vegani a já nevím, co všechno a různé roztodivné redukční diety, vajíčková, tuková a tak. Tady obecně, až na výjimky, platí to, že čím je ta dieta jednostrannější, tím je škodlivější, protože vede k určitému deficitu nedostatku nějaké zásadní živiny, včetně zásadních vitamínů nebo minerálů, nemluvě o bílkovinách, tucích a cukrech, které v určité proporci přece jenom potřebujeme. Přesto ale například vegetariánství nepovažuji za v tomhle tom smyslu za jednostranné, protože někteří kolegové se mnou nebudou souhlasit, ale s vegetariánskou stravou nebo dokonce i veganskou lze vystačit a celé to spektrum, které lidský organismus potřebuje pokrýt a dokonce je to určitá prevence některých chorob jako dny, tu sotva dostanete, když nejíte červené maso a nemáte puriny a tak a máte jenom rostlinné oleje, takže do určité míry proti gustu žádný dišputát, ale čím je ta dieta selektivnější, čím je jednodušší, čím je přísnější, tak tím je větší nebezpečí, že v ní něco důležitého chybí, co ten organismus může odskákat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba živit se z energie nebo z dechu jako jogíni měl asi pan posluchač na mysli.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, já jsem znal jednoho jogína, který tohle to hlásal, už je to dávno, a ten jednou, tvrdil taky, že umí spát 10 centimetrů nad betonovou podlahou a podobně a jednou jsme byli spolu na takovém dlouhém pěším výletě, takové pouti po slovenských horách, a jednou nám v jednom údolí jakýsi bača dal velkej kus špeku a my jsme si ho uřízli a dali na chleba a nabídli jsme mu. No a on k mé nepředstavitelné hrůze nebo údivu si ten špek vzal a snědl. A já jsem říkal, prosím tě, vždyť ty jíš jenom, tady z tý energie se stravuješ a spíš 10 centimetrů, jak je tohle to možný? Co ty jseš za člověka? A on řekl to je všechno pravda, ale jogín na druhou stranu nikdy neodmítne dobrotivost, která je mu poskytnuta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slabost pro masité pokrmy a víno doplatil na sklonku života Karel IV., kterého postihla dna. Jinak se také po celý život potýkal s celou řadou zdravotních různých problémů a také utrpěl mnohačetná, pardon, zranění, velmi závažná. Jaká byla doba Karla IV. a medicína?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Pokud jde přímo o osobu Karla IV., tak to nejlépe popisovali zesnulí profesor Emanuel Vlček a dneska Honza Bartoníček a pan profesor Čihák, to jsou kolegové, kteří se tomu věnují, zejména těm jeho zraněním, ty nechme stranou. Ale ptáte-li se na medicínu v té době vůbec, tak ta se od té současné odlišovala především tím, že postrádala tu instrumentalitu, abych tak řekl, ty nástroje, ty prodloužené smysly současné medicíny, ten ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spíš to byla, promiňte, ta třezalka například.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, ale ono nejdřív jde o to, zjistit, co tomu člověku je a na to my dneska máme prodloužený zrak, to jsou mikroskopy, prodloužený hmat, to jsou různá EKG a tak, a prodloužený čich a to je chemie. To jsou laboratorní vyšetření, a tehdy ten lékař měl k dispozici jenom hmat, zrak, sluch a čich. To znamená, a to si málokdo uvědomuje, že on třeba ve snaze diagnostikovat, co tomu dotyčnému je, a teď mluvíme o době Karla IV., se řídil nejenom tím, co cítil v přítomnosti pacienta, ale čichal k jeho tělesným výměškům, potu, moči, stolici a pozor zhusta ji ochutnával. To byla, to bylo to laboratorní vyšetření, a světě div se, není to fáma, jsou o tom svědectví, že ochutnával i stolici. A takže laboratorní vyšetření rovnalo se očuchávání a ochutnávání. Poslech byl přímý a zároveň pozorování mělo toho pacienta daleko větší význam než dneska, kde má ten doktor na vás 10 nebo 15 minut. Takže to byla diagnostika.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co diagnostika nemocí duše, psychických onemocnění v době Karla IV.? Co o tom víme?

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Tak to, to bylo vůbec vzdáleno současným představám, protože podivné chování se zhusta považovalo za posedlost ďáblem a patřilo to spíš, abych tak řekl, do referátu církve a vymítání ďábla a různým represivním opatřením. Ale i ta tělesná medicína měla nástroje, které zčásti byly účinné, ale zčásti bychom se jim dneska podivovali. Například nádory se diagnostikovaly jenom ty povrchní, co byly vidět a ty se zhusta vypalovaly podobně jako různé nežity, frunrly a tak dále. A hlavními problémy tehdejší doby byly dětská úmrtnost vysoká. Za dob Karla IV. se skutečně polovina dětí nedožila dnešního, abych tak řekl, školního věku, a byly to morové rány. Ovšem nezapomínejme, že pod tím názvem morové rány se skrývaly často i jiné než morové epidemie, na které se prostě umíralo. Chřipkové epidemie, ale i u dětí zejména záškrt a černý kašel, na které se umíralo, nebyla antibiotika, takže šmahem to bylo považováno za morové rány a proto se stavěly morové sloupy a podobně. A proto také v případě výrazné neúrody se říkalo hladomor, ačkoli to s morem nemělo nic společného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká na závěr dnešního vydání Jak to vidí profesor Cyril Höschl, ředitel Národního ústavu duševního zdraví. Já vám děkuji za vaše postřehy a osvětu a přeji hezký den.

Cyril HÖSCHL, psychiatr, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Na shledanou, také všem posluchačům hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Zítra se můžete těšit na názory ekonoma profesora Jana Švejnara. Dobrý den všem přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.