Přepis: Jak to vidí Břetislav Tureček – 25. července 2019

25. červenec 2019

Hostem byl Břetislav Tureček.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je Břetislav Tureček, zahraničněpolitický analytik Metropolitní univerzity Praha. Vítejte.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zaměříme se například na dění v ománských vodách i kolem Kypru a také na příští světový šampionát ve fotbale. Dobrý poslech. – Napětí v Hormuzském průlivu roste. Jaká šachová partie je tam rozehrána, Břetislave, mezi Íránem, Spojenými státy, západními spojenci nebo spíše Západní Evropou?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
A také třeba Saudskou Arábií a Ruskem. Znovu se ukazuje, že i když dlouhodobě se Západ snaží nějakým způsobem zavádět úsporné energie, hledat alternativní zdroje energií, a vůbec spořit energii, aby třeba průmysl nebyl tak náročný na spotřebu, tak zkrátka pořád jsme ještě v éře, kdy je nesmírně důležité mít zabezpečený přístup k ropným zdrojům. A jedním z těch klíčových zdrojů celosvětově je oblast Blízkého východu, Perského zálivu. Takže kdyby Perský záliv ležel někde na Dálném východě nebo někde v nezajímavém koutě světa, tak by se asi v něm nedělo to, co se v něm děje teď. Nesvádí se politický, strategický a občas už i vojenský boj jen o jednu z mnoha částí světových oceánů, řekněme, ale je to místo, odkud do světa proudí, čtvrtina nebo pětina, třetina, záleží, jak se to počítá, ropy, kterou každodenně potřebujeme. Takže proto jsme svědky zase nové fáze mocenských hrátek na Blízkém východě. Tentokrát je v podtextu právě ropa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč právě nyní – v posledních týdnech – tolik slyšíme o té úžině v Hormuzu? Mimochodem v nejužším bodě mezi Íránem a Ománem měří jen 33 kilometrů.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Je to další fáze napětí mezi Západem a Íránem. Řekněme ta poslední fáze, ta poslední kapitola... Tu, jak už jsme tady mnohokrát říkali, vlastně spustilo, že Spojené státy loni odstoupily od mezinárodní dohody o omezení íránského jaderného programu. Američanům za Donalda Trumpa se zdá, že to, co dojednal Barack Obama, je málo přísné na Íránce, a tudíž Američané od toho odstoupili. Teď jsme svědky toho, že také Írán od toho postupně začíná odstupovat a začíná hrozit, že může zajít ještě dál. K tomu všemu se potom nalepují další vrstvy konfliktu. Viděli jsme z kraje července, že Britové zadrželi íránský tanker u Gibraltaru s argumentem, že veze íránskou ropu do Sýrie, že to porušuje evropské sankce proti Sýrii, což je podle mého názoru trochu kuriózní argumentace, protože ty sankce, alespoň jak já jsem se je snažil pročíst, a doufám, že jsem je pochopil správně, zakazují evropským státům vyvážet ropu ze Sýrie nebo pomáhat Syřanům s budováním jejich rafinérií nebo dodávat tam letecký benzín do Sýrie. Ale nezakazují dovážet do Sýrie ropu, a navíc třetím zemím, protože Írán není zemí EU. Takže Íránci řekli, toto je britské pirátství a můžete čekat něco podobného. A teď, na co vy se ptáte... My vidíme něco podobného. Íránci zajali britský tanker a už jsme v situaci zacyklované argumentace ve smyslu, kdo si začal a kdo je pirát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co všechno je nyní v sázce? Kam až může eskalovat ta situace? Mimochodem před měsícem íránský ministr zahraničí Zaríf řekl: „Krátká válka s Íránem je iluze. Ten, kdo ji začne, nebude tím, kdo ji ukončí.“

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
To je pravda. Totéž se říkalo, a nebylo to vyslyšeno, v případě americké invaze do Iráku. Totéž zaznívalo v případě mezinárodní invaze do Afghánistánu. To jsou pořád ještě otevřené konflikty a je vcelku jasné, ale to jsme tu už říkali v jiných souvislostech, že začít si válku s Íránem by prostě byla trochu jiná káva pro toho, kdo by tímto směrem šel. My vidíme na Západě, v Izraeli a v Saudské Arábii lidi, kteří by rádi válku s Íránem nějakým způsobem rozpoutali. Jsou to lidé, kteří si myslí, že původcem většiny zla na Blízkém východě je současný íránský režim. Ale ten maximální tlak na Írán, ať už v podobě navyšování vojenské přítomnosti, zpřísňování hospodářských sankcí, pořád nepřináší ovoce. Íránský režim se pořád drží, už 40 let. Jeho vojenské kapacity se nezmenšují. Jak vidíme, Írán je nejen schopen, ale i ochoten oplácet stejnou mincí, takže ta situace opravdu není tak jednoduchá, jako když si Američané vyšlápnou na nějakou bezvýznamnou zemi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale kdybychom porovnali ten arsenál, vůbec rozsah armády všech zbraní, tak Írán by tahal za ten kratší konec.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Určitě, a proto Írán volí jiné způsoby. My zdůrazňujeme na Západě, že Írán podporuje různé teroristické nebo povstalecké skupiny, což je bezpochyby pravda. Íránci namítají ‚ale my zas nemáme letadlové lodě‘. Teď nedávno byla taková zajímavá myšlenka, vznesl ji íránský ministra zahraničí Zaríf. On říká: Chcete-li se bavit o našich raketách, tak se pojďme nejprve také bavit o amerických dodávkách zbraní Saudské Arábii a dalším zemím. Jsou v objemech miliard dolarů, možná desítek miliard dolarů ročně. Takže ano, Íránci nemají takové kapacity, nemají tak sofistikované zbraně jako režimy, kterým je dodávají Američané, ale mohou právě využívat to, čemu se dnes moderně říká asymetrická válka. Prostě Íránci jsou schopni bez pochyby zablokovat Hormuzský průliv jedním gumovým člunem naloženým výbušninami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co to přinese, to si asi dokážeme představit.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Co by to mohlo přinést? Tak zatím třeba ceny ropy jsou stabilní, ale vidíme, že ty různé komoditní burzy i finanční burzy reagují velice citlivě na to, co se děje. Takže pak stačí jeden takový incident většího rozsahu, a hned se může světová ekonomika se rozkolísat. Kdyby dnes došlo k nějakému konfliktu v Perském zálivu, tak je to jeden z mnoha vlivů, které určují ekonomický chod světa, bezpochyby, ale určitě by to nebyl vliv pozitivní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, když jsme hovořili o těch zbraních, tak Donald Trump dal zelené světlo takříkajíc pro obchody se zbraněmi se Saudskou Arábií.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Já bych doplnil, o co šlo, to je velmi zajímavá věc. Donald Trump vlastně přehlasoval výhrady svých vlastních zákonodárců, tedy amerického Kongresu, protože kongresmani říkali, Saudská Arábie, saudskoarabský režim, je náš spojenec, my jim prodáváme zbraně za miliardy každoročně. Izraeli je dávají, Saudské Arábii je prodávají. Ale Saúdové je používají i k zabíjení dětí a civilistů v Jemenu. A Donald Trump teď řekl, ale tato výhrada je lichá, ty zbraně je tam potřeba dodávat, protože jsou to sofistikované zbraně a mrtvých civilistů bude méně, pokud je Saúdům prodáme. Takže teď se čeká, jestli senát náhodou, ale asi se to nestane, zase to Trumpovo veto přehlasuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je někdo, Břetislave, kdo by mohl urovnat tu situaci nyní kolem ropy, kolem Hormuzského průlivu, mezi Íránem a Spojenými státy?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Já si myslím, že tak rychle, jako ta krize začala, může zase skončit. My vidíme, že jsou nějaké náznaky, že jsou takové snahy. Například, tuším, minulý týden to bylo, se íránský ministr zahraničí Zaríf sešel s americkým kongresmanem Randem Paulem. Snaží se možná i některé evropské země v tomto angažovat, v nějakém seriózním jednání. A myslím si, tím, že je seriózní, tak je i zákulisní, a možná o tom tolik neslyšíme. Jsou země, které se snaží do popřední dostat v roli vyjednavačů a usmiřovačů. Může to být Irák, který se s tímto nabízel, může to být Kuvajt, může to být Omán a tak dále. Ale zároveň může někdo pracovat možná daleko efektivněji, řekněme, v zákulisí, v přítmí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Rozděluje ten vztah k Íránu Spojené státy a EU?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano, to vidíme. Ale na druhou stranu se pak dostáváme do takových, řekněme, přechodových fází, kdy, jak už jsem zmínil, na jednu stranu Británie říká, my nejdeme cestou Američanů, my chceme udržet smír s Íránem, my chceme udržet tu dohodu, a najednou za této situace Britové zadrží íránský tanker s velmi pochybnou argumentací. Já jsem přesvědčený, že Britové ten tanker nezadrželi o vlastní vůli, že to bylo na žádost Američanů, kteří mají daleko horší vztahy s Íránem. To je jedna věc. A druhá věc je: Podívejme se, kdo se dnes stal v Británii premiérem. Takže nový premiér, íránský tisk píše, že to je kopie Donalda Trumpa. Íránci dnes s obavami vyhlížejí, jestli náhodou Británie z té smířlivé umírněné pozice, která je podobná pozici Německa, Francie, řekněme, se neposune s novým premiérem Borisem Johnsonem mnohem blíže k těm americkým radikálnějším pozicím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To znamená ještě více sankcí?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Nebo že už i Británie začne říkat: My už tu dohodu nepotřebujeme udržet, pojďme ji potopit tak, jako to udělal Donald Trump.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V průzkumných vrtech u pobřeží Kypru, na místech, kde byla nalezena ložiska zemního plynu, bude Turecko pokračovat, a to i navzdory sankcím EU. Podle Ankary mají totiž kyperští Turci stejná práva užívat přírodní bohatství ostrova jako kyperští Řekové. Prezident Erdogan dokonce pohrozil opakováním invaze na Kypr, od které uplynulo 45 let. Můžeme se tedy vrátit do 20. července 1974. Devět let po ní, tedy v r. 1983, byla na severu ostrova vyhlášena mezinárodně neuznaná Severokyperská turecká republika, závislá na podpoře Ankary. Proč tehdy došlo k eskalaci této situace?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
K čemu došlo? Především Kypr je ostrovní stát obývaný většinou Řeky, nebo řeckým etnikem, a částečně také tureckým etnikem. A v 70. letech, v r. 1974, došlo k tomu, že se na Kypru, tehdy ještě, řekněme, jednotném, byť už tam také byly třenice a napětí, dostalo k moci extremistické řecké křídlo, pučistické, které chtělo ten ostrov připojit k Řecku. A připomeňme, že tehdy byl v Řecku vojenský režim. Takže Kypr měl být připojen k Řecku řeckými extrémními nacionalisty. A na to Turci zareagovali takto: To neexistuje, tady žijí i Turci. – A turecká republika, tedy země, již dnes vede prezident Erdogan, skutečně zareagovala tak, že vyslala na Kypr invazní jednotky na ochranu svých občanů. My máme špatné vztahy s Tureckem, máme k němu výhrady, takže se dnes mluví o tom, že je 45 let od turecké okupace a invaze. To je pravda, ale měli bychom také připomenout, že to byl krok B, který reagoval na poměrně razantní řecké provokace a jednostranné kroky, které nebraly v potaz zájmy tehdy komunity kyperských Turků. A dnes se tento konflikt, který se nepodařilo vyřešit ani se vstupem Kypru do EU, znovu otevírá. Znovu jsme v oblasti energetických zdrojů. Na východě Středozemního moře v uplynulých letech byla nalezena poměrně zásadní podmořská naleziště zemního plynu. Teď je Kypr ve fázi objevování, hledání dalších nalezišť. A najednou se ukazuje, že je tady spor, komu to tedy vlastně patří. Ta převážně řecká, kyperská legitimní vláda chce těžit, ale nějak nepočítá se zájmy Turků. A na to reaguje Turecko, můžeme říci, brutální, zatím jenom, spíše diplomatickou silou. A říká: Ne. My budeme těžit, protože to patří i Turkům a vy jste na ně nemysleli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Komu to tedy patří? Kdo to rozhodne?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Jsem přesvědčen, že pokud vychladnou hlavy, a doufejme, že tomu tak bude, tak nakonec tato nová naleziště budou muset řešit různé mezinárodní arbitráže. On to není jediný spor. Já bych připomněl, že velmi dobře se daří těžit, resp. nejprve nalézt a poté těžit, zemní plyn Izraeli. Izrael mimochodem už má smlouvy třeba s Egyptem na obrovské dodávky zemního plynu do Egypta. Ještě před pár lety byli Izraelci závislí na nákupu plynu z Egypta, teď se najednou situace otočila a Izraelci jsou schopni ho prodávat opačným směrem. Jenže některá ta izraelská naleziště jsou náramně blízko námořní hranice s Libanonem. Angažují se tam Američané. Aby nevypukl nějaký spor ohledně nerostného bohatství i tady, tak se Američané snaží zprostředkovat jasné vytyčení toho mořského dna, řekněme, mezi Izraelem a Libanonem. A takových třenic tam může samozřejmě s vidinou toho obrovského bohatství do budoucna vzniknout více.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč vadí turecké průzkumné vrty, když u jižního pobřeží Kypru už déle vrtají také s licencí od řecko-kyperské vlády Italové, Francouzi nebo Američané?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Proto, že Turci to udělali jednostranně. Jak už jsem říkal, velkou roli v tom samozřejmě hraje politika. Izrael třeba vyjádřil jednoznačnou podporu té kyperské, řecké vládě proti Turkům, a to proto, že má Izrael napjaté vztahy s Tureckem. Možná, že kdyby měl dobré vztahy s Tureckem, tak naopak Izrael turecké vrtání podpoří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebo by vrtali společně...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Nebo by vrtali společně. Přesně tak. Já si pamatuji... Je to pár let. Ještě žil izraelský prezident Šimon Peres, a najednou to už začínalo... Otázka té těžby už byla ve hře. Teď se rozebíraly ty ambice Kypru, Libanonu, Turecka, Izraele... V tomto prostoru, řekněme, západně od Sýrie, která je zatím ze hry v těchto věcech, se tohle to rozebíralo. A najednou tehdy Šimon Peres, jestli se nepletu, jel na vůbec první návštěvu izraelského prezidenta do Řecka. Proč? Proto, že se tímto Izrael také vymezoval vůči Turecku. Takže my vidíme zatím takovou diplomatickou mlhu v boji o poměrně zásadní, řekněme, energetické a vlastně i finanční zdroje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nedělá si Turecko v poslední době až příliš mnoho nepřátel?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Bezpochyby. A hřeší na to, že si to zatím může dovolit. Podívejme se na ty evropské sankce. Evropa tedy zareagovala na, jak říká, ilegální turecké kroky tím, že pozastavila vyplacení nějaké finanční podpory v řádu sta, dvou set milionů eur, což je v podstatě nic. Víme, že Evropa Turecku slíbila tři miliardy eur, za to, že tam bude zadržovat uprchlíky a nebude je pouštět už dále do Evropy, jako tomu bylo ještě před pár lety. Takže sama Evropa ví, že má zase svázané ruce, že Turci si mohou dovolit mnohem více, než by si mohl dovolit jiný stát. Turci mají v rukou páky, které se nám možná nelíbí, ale jsou prostě reálné. Evropa mohla zavést daleko přísnější sankce, jenže ví, že si to prostě nemůže dovolit udělat, protože zas ta turecká reakce by nám byla velmi nepříjemná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jiskří to také, jak víme, mezi Ankarou a Washingtonem kvůli tureckému nákupu ruského systému S-400. Rusko je připraveno dodat Turecku víceúčelové stíhačky Su-35, což má být náhrada za F-35. Ten prodej Ankaře chtějí Spojené státy bojkotovat. Co tím Ankara sleduje?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ankara tím ukazuje, že už prostě není závislá jenom na svých spojencích v rámci NATO (Severoatlantická aliance) a se Spojenými státy. Turci mají už delší dobu požadavky vůči Spojeným státům... Chtějí třeba, aby Američané vydali Fethullaha Gülena, který je podezírán nebo obviňován, že zosnoval puč před dvěma, třemi lety proti prezidentu Erdoganovi. Američané ho odmítají vydat. I to třeba k tomu napětí a k těm, řekněme, vzájemným provokacím přispívá. Takže za této situace Turci řekli: My potřebujeme protivzdušnou obranu. Co nám dáváte vy, Američané? – Američané nabídli „patrioty“, údajně drahé, údajně nevýhodné, Rusové nabízejí systém S-400 a samozřejmě Američané říkají: No, to přeci nejde. Vždyť jste v NATO, tak nemůžete na jedné straně mít ruské elektronické systémy, abyste se zároveň podíleli na vývoji a abychom vám pak dodávali nejmodernější tzv. neviditelné bojové letouny F-35. Ve chvíli, kdy budete mít ruské zbraně, tak vám F-35 nedáme. A v této fázi my teď jsme. Takže samozřejmě opět, jak říkáte, se ozývají Rusové a říkají: No, tak my vám k těm raketám dodáme i svá letadla. Takže my mluvíme o druhé nejsilnější armádě v rámci NATO, která se zřejmě cíleně stále více přiklání k Rusku v těchto věcech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proto asi také nedávno Turecko na salonu v Paříži představilo nové stíhačky, své nové stíhačky páté generace...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
To ani nevím. Ale je to možné. Turecko je velká země, která si s námi do určité míry hraje. Je otázka, jak dlouho mu to bude procházet, kolik za to zaplatí, třeba co se týká mezinárodní izolace... Ale zatím, jak vidíme, Turci obavy nemají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podepisuje se, Břetislave Turečku, krize v Perském zálivu třeba nějak na přípravách světového šampionátu ve fotbale? V r. 2022 ho bude hostit Katar a hrát se bude s 32 týmy. Mezinárodní fotbalová federace FIFA opustila plán rozšířit ten počet účastníků na 48, což asi byly slzy v saudskoarabském Rijádu...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Určitě. Zvýšit počet účastníků mistrovství světa ve fotbale – to nebyl plán, jak Kataru pomoci, jak mu pomoci zorganizovat ještě pompéznější světový šampionát. To byl plán udělat ten šampionát tak velký, že už by se nemohl odehrávat jenom v Kataru, část by se ho musela odehrávat někde jinde. Takže to byla taková velice sofistikovaná hra, jak Katařanům ne pomoci, ale ublížit. Nevyšlo to. Ptáte se, jak se to napětí v regionu projevuje? Velmi silně. Teď se třeba chystá fotbalový pohár zemí Perského zálivu. Těch zemí není tolik. Ale Saudská Arábie, Bahrajn a Spojené arabské emiráty ho bojkotují, a to proto, že se bude hrát právě v Kataru. Je to vlastně jakási příprava, taková...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
... generálka?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Možná ještě ani ne generálka. Jedna z mnoha zkoušek před tím světovým šampionátem. Tři státy se rozhodly to Kataru bojkotovat. Takže jich tam zůstane jenom pět, na tomto šampionátu. Pochopitelně vidíme velmi silnou kritiku Kataru, co se týká zacházení se zaměstnanci, s dělníky na těch staveništích. Katařané budují velmi sofistikované obrovské stadiony, ale s prominutím tam makají otroci, často dovezení z jižní a východní Asie, v děsivých podmínkách. Vtipné je, že na to najednou poukazuje saudskoarabský nebo dubajský tisk, protože ti lidé žijí v podmínkách úplně stejných, samozřejmě. Takže Katar se stal tak trošku fackovacím panákem. Saudská Arábie nemůže vystát jeho mocenské a politické ambice. Snaží se ho už dva roky bojkotovat, izolovat od okolního světa. A za této situace tam má být mistrovství světa ve fotbale. Takže to bude ještě zajímavé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
První stadion s klimatizací už mají hotový. Je to jeden z osmi, pokud se nepletu, fotbalových stánků, kde se bude hrát v tom roce 2022. Nedávno jsem četla, že Katar a Saudská Arábie spolu soupeří, co se týče ekonomických aktivit, obchodu, samozřejmě surovin v Africe, kterou objevují nebo už objevily světové velmoci.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Určitě. Saudská Arábie, kdo se podívá na globus, tak ví, naši posluchači to určitě vědí, je nesmírně rozlehlá a nesmírně bohatá země. Katar je vedle ní trpaslík. Ale nijak to nezmenšuje jeho ambice. Takže máme celou řadu míst na Blízkém východě i v Africe, kde se zájmy těchto států střetávají. Ono to z dálky není vidět. Oba tyto tábory podporují nějaké islamisty. Třeba v Libyi Katar podporuje vládu uznávanou OSN v Tripolisu, zatímco Saudská Arábie podporuje rebely maršála Haftara. Podobně rozdělené ambice a zájmy mají v Sýrii, v Jemenu...  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A proč vlastně mají rozdílné priority?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Je to otázka pochopitelně prestiže, je to otázka přístupu na trhy a je to otázka šíření vlastního vlivu. Prostě je to jednoduché. Proč se Američané angažují na Blízkém východě? Protože to slouží ke stabilitě jejich zájmů. O něco menší, ale přesto své zájmy mají i země, jako je Turecko, o kterém jsme před chvílí mluvili, má Írán, má Saudská Arábie, má Katar. To znamená, je skvělé mít kolem sebe a i třeba někde dál vlády, které jsou mi zavázané za levné půjčky. Je skvělé mít vlády, ve kterých sedí lidé, kteří umí mým jazykem, protože studovali v mé zemi. Je to normální, dělají to všichni. Kolik třeba českých politiků, vojáků, novinářů dnes studuje ve Spojených státech nebo studovalo na nějakých stážích. Jsou za to rádi, protože jim to někdo zaplatil. Ale tím si Američané tady posilují svůj vliv. Úplně stejně to dělá Katar nebo Saudská Arábie dneska v Africe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co je vlastně podle vás, Břetislave, za tím hodně silným vztahem, řekla bych, mezi Donaldem Trumpem a Rijádem?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Myslím si, že je to určitá sázka ne zcela racionální, ale prostě někdo Donaldu Trumpovi, a asi to vyhovuje i jeho mentalitě, jak ho známe, řekl, tam nemůžeš lavírovat. Nemůžeš si hrát na umírněného, na rozumného politika, prostě musíš vsadit jednu kartu, a samozřejmě Írán to nebude. Takže my vidíme Donalda Trumpa, jak přehlíží rozpuštění saúdskoarabského novináře Chášukdžího v kyselině saúdskoarabským režimem, vidíme, jak přehlíží porušování lidský práv, bombardování civilistů v Jemenu. Vidíme přehlížení porušování lidských práv v Saudské Arábii, a to všechno je jedna ze součástí té rivality a toho amerického současného tažení proti Íránu. A vidíme, že to velmi kontrastuje s přístupem předchozí administrativy Baracka Obamy. Nedávno se dostaly na veřejnost nějaké zákulisní spekulace, že Donald Trump možná ani tak není v té zášti vůči Íránu veden racionálními důvody jako třeba snahou vymezit se vůči Baracku Obamovi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že nyní, když se rozhořela ve Spojených státech předvolební kampaň, by Donaldu Trumpovi pomohlo nějaké vojenské tažení, nová válka?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ne, to on ví, to nepředstírá. Jsou lidé, kteří by chtěli Američany vtáhnout do války, zejména Saúdové a Izraelci určitě by chtěli, aby někdo konečně zašlápl Íránce a jejich ambice. O tom není sporu. Ale vidíme, že Donald Trump... Že se mu do toho vůbec nechce. V jeho okolí nějací takoví lidé mohou být. Myslím si, že co by Donaldu Trumpovi pomohlo a na co on dost možná sází, je tlačit Íránce do kouta, až budou ochotni sednout ke stolu a odkývat mu cokoliv, co on řekne. A samozřejmě s touto image člověka, který zkrotil Írán bez kapky krve, by ty volby znovu bezpochyby vyhrál, ale on je možná vyhraje i bez toho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Břetislav Tureček, zahraničněpolitický analytik Metropolitní univerzity Praha, a jeho postřehy. Já vám za ně děkuji a přeji hezký den. Na slyšenou.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Díky za pozvání, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude politoložka Vladimíra Dvořáková. Zita Senková vám přeje příjemný den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.