Přepis: Jak to vidí Bohumil Pečinka – 5. září 2019

Vladimír KROC, moderátor:

Hostem pořadu Jak to vidí je dnes spisovatel a komentátor časopisu Reflex Bohumil Pečinka. Vítejte, dobrý den.

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

Dobré ráno Vám, i posluchačům.

Vladimír KROC, moderátor:

Dnes máme tři témata, kam patří Koněv, kdy se Velká Británie odpoutá od Evropské unie a co se nakonec dozvíme o Čapím hnízdě. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Musí to být vzrušující pracovat v těchto dnech jako komentátor, protože doba se ukazuje jako dynamická. Většina kauz a událostí má překotný a mnohdy překvapivý vývoj. Kdy začneme v zahraničí, už to vypadalo, že premiér Boris Johnson, jako buldozer převálcuje parlament a jak slíbil, odtrhne Spojené království od Evropské unie k 31. říjnu, ať to stojí, co to stojí a ejhle, najednou zřejmě tahá za ten kratší konec provazu. Jak to vidíte Vy?

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

No tak ta situace se tam vyvíjí velmi dynamicky, vyvíjí se každou hodinu, já jsem to sledoval ještě včera v noci, takže nevím, co se stalo dnes v ranních hodinách, ale na tom všem se dá popsat jedna krásná věc, když do systému parlamentní demokracie vložíte prvek přímé demokracie, úplně neorganicky, jako bylo to referendum o různých věcech, nejenom o odtržení. A když tam vložíte referendum a ještě nedefinujete vlastně, co je výsledek toho referenda, takže byl tam vsunut ten prvek referenda, lidé se rozhodli, že chtějí vystoupit z Evropské unie, jenže v tuhletu chvíli najednou zjistili, že neví jak. Neznají model, má to být úplná odluka nebo mají vytvořit nějaký zvláštní vztah s Evropskou unií, že budou tak jako poloodtrženi od té Evropské unie, je to známé, starší posluchači to znají z let 1990-1992, když se jednalo o státoprávní uspořádání mezi Čechy a Slováky, kde většina Slováků chtěla tu samostatnost, ale říkalo se s Českou pojišťovnou. Do poslední chvíle i Vladimír Mečiar to hrál, že by byla nějaká konfederace, že by měla společná aspoň ministerstva nebo dvě, tři ministerstva nebo cokoliv, že by je spojovalo. Nakonec se ukáže, tam se ukázalo, tehdy v Československu a dnes v té Británii, že to rozhodnutí se bude muset udělat a tři roky řešit tenhle problém, jak řeší v Británii, což má ohromné následky na to, že tu společnost rozděluje, že to rozděluje rodiny, ale také to destruuje ty tradiční politické strany. Mnozí lidé se ptají, proč tedy neprovedou referendum, proč po tom referendu neprovedou tu odluku, no tam došlo k tomu, že jak vložíte ten prvek přímé demokracie do systému té parlamentní, tak ten parlament vždycky logicky v Británii byl tím silným hráčem. A najednou on říká, my budeme interpretovat, co se s tím referendem vlastně stalo. A když tam není jasná většina, tak to vede k takové kolektivní nezodpovědnosti, chaosu, což vyvrcholilo včera, kdy i uvnitř těch stran, ty strany jsou rozdělené, tam není, například vždycky byla hlavní opoziční strana Labour Party, tak ta je také rozdělena, její lídr Corbyn vlastně chce brexit, chce odstoupení, ti voliči to cítí a nechali vyrůst třetí vzadu, liberálně demokratické straně, která má v průzkumech už 20 %. Stejně tak nechali vyrůst straně Farage, která vznikla před půl rokem, tam má asi 15 %. Konzervativci se zatím drží, dejme tomu jsou první na pásce, ale taky relativně ztrácí, takže v Británii neujasněné referendum vedlo k destrukci toho politického systému, k rozeštvání té společnosti a tam už dneska není dobré řešení.

Vladimír KROC, moderátor:

A bylo by dobře, aby se to ještě dál protahovalo? Aby se prodlužoval ten termín odchodu Velké Británie? Protože teď tomu všechno nasvědčuje, dnes už zase nejsou ve hře ty předčasné volby, o kterých se mluvilo včera.

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

No, já si můžu vzít zase paralelu z roku 1992, nebo z let 1990, kdy se dva roky jednalo o tom státoprávním uspořádání, o nějakém modelu ústavy, který by sladil zájmy slovenské politické reprezentace a české, Češi tomu začali říkat, tehdy se tomu říkalo poutě po hradech a zámcích, protože vždycky ta jednání byla na různých hradech, zámcích, tu na Slovensku, tu v Česku, pak řekli výsledek, už jsme se dohodli, a druhý den se zase zjistilo, že se na ničem nedohodli, že každý to interpretuje po svém, a nakonec to vygradovalo, v těch volbách 1992, kdy se tam objevili dva silní lídři Vladimír Mečiar a Václav Klaus a nějak si zadefinovali svoje pozice, a pak si řekli fajn, neshodnem se na ničem, musíme se rozdělit, dali si datum a k tomu vedly ty kroky, ale i ty kroky, ten půlrok, byl velmi obtížný a dlouhý, protože česká opozice vedená tehdy Milošem Zemanem, se do poslední chvíle přes parlament snažila různými návrhy zákonů tohleto zvrátit, ale ta dohoda Klaus - Mečiar byla, nakonec se ukázala tak silná, že provedli to, co provedli a my si můžeme říct, se znalostí nějakých 28 let, že vztahy mezi Čechy a Slováky jsou báječné, že jsme dnes znovu v Evropské unii, máme Schengen, nemáme hranice, takže nakonec se ukázalo, že to bylo velmi šťastné.

Vladimír KROC, moderátor:

Velká Británie je připomínána jako kolébka parlamentní demokracie. Ono to vypadá, že teď ji podrobují zkoušce, co demokracie vydrží.

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

To jsem si myslel taky, takhle jsem to interpretoval první rok, ale opravdu ten třetí rok už je to únavné, už je to únavné a je to spíš kolektivní nezodpovědnost, že nechce někdo říct pořádný názor a ten nástup nového premiéra Johnsona se zdálo, že někdo vezme tu zodpovědnost, ať už to dopadne jakkoli a ten parlament, tam vznikla nová většina, od konzervativců přešlo několik poslanců, no a najednou se ukazuje, že je všechno zase zablokované a se musí zase od začátku.

Vladimír KROC, moderátor:

No a nebylo to vlastně možná jenom prohnaná taktika Borisa Johnsona, že se snažil jako buldozér prostě tím obrovským tlakem přimět, na poslední chvíli Evropskou unii k nějakým ústupkům a lepší dohodě? Protože asi i on si uvědomuje, že pro nikoho není dobře ten tzv. divoký brexit.

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

No, z dnešního pohledu, to, co udělal Klaus a Mečiar byl taky tak trochu jako divoké oddělení, ale na to je třeba říci ještě jinou věc, k brexitu vůbec nemuselo dojít, z dnešního pohledu, kdyby před tím referendem Evropská unie Davidu Cameronovi, který o to žádal, dala nějaké výjimky, on říkal nemohu jít do toho referenda, na rozdíl od svých odpůrců, kteří mají ten etos, půjdeme z Evropské unie, nemůžu jít s prázdnýma rukama. A chtěl nějaké výjimky hlavně v oblasti migrace, aby měli větší možnost regulovat množství lidí na svém území, bylo to také po migrační krizi, která vystrašila celou Evropu a on tam šel s prázdnýma rukama a proti němu byli namotivovaní lidé, kteří říkali, nabízíme vám změnu, nabízíme vám naději, a to nešlo ustát, a i potom, z hlediska Evropské unie šlo dát Británii nějakou výjimku, aby byla samostatná a současně byla napojená na tu Evropskou unii, jenže zase bruselští politici se báli, že to bude precedent a že to budou chtít i jiní, tuhletu výjimku, takže situace se takhle zamotala a nevíme dne ani hodiny. Ale samozřejmě, když je takováhle krizová situace, tak by měly být předčasné volby, ty hlavní strany by měli vyhranit své programy a lidi se podle toho zařídit a hlasovat. To je úplně jednoznačné.

Vladimír KROC, moderátor:

Říká komentátor Reflexu, host pořadu Jak to vidí, Bohumil Pečinka. No a druhé téma, proč se podle Vás stal takový humbuk kolem sochy maršála Koněva v posledních dnech?

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

Tak já jsem se po 14 dnech vrátil z dovolené, kde jsem byl důsledně offline.

Vladimír KROC, moderátor:

To Vám závidím.

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

Ano. A ohromně jsem se divil, musel jsem to dočítat, načítat, vůbec jsem nechápal, proč 30 let poté se dějí takové věci kolem maršála Koněva.

Vladimír KROC, moderátor:

No už to bude 40 let, od stavby toho pomníku v roce 1980, počítám to dobře.

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

30 let jsem myslel od listopadu, od takové té vlny, kdy se přejmenovávaly ulice a pomníky se dávaly do lapidárií a do různých muzeí a dávaly se nové pomníky a podobně. Ta situace samozřejmě je tam komplikovaná, na jedné straně to vidím jako trošku, že zlatá mládež z radnice Prahy 6 si hraje na politiku a dělá gesta tu, co se týče ekologické nedostatečnosti Prahy 6, tu lavička za milion, tu tuhletu věc, na druhou stranu měli bychom důsledně oddělovat dvě věci, na území tehdejšího Československa zemřelo sto tisíc sovětských vojáků a měli bychom mít k nim nějakou úctu, pietu. A oddělovat to od toho, že maršál Koněv sehrál přece jenom v té poválečné situaci rozporuplnou roli, kdy nejenom osvobozoval území naše, ale současně potlačoval maďarské povstání v roce 1956, v roce 1961 se účastnil stavby berlínské zdi, v roce 1968 byl konzultantem při okupaci, takže je to absolutně rozporuplná figura a vzhledem k tomu, že Česká republika nemá pomníky takovým lidem, hrdinům druhého, třetího odboje jako generál Ingr, generál Homola a další, tak je to dejme tomu na místě.

Vladimír KROC, moderátor:

Protesty?

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

Debata o tom, jestli tam má takováhle figura být. Současně je to příliš emocionální. Tyhlety věci by se měly řešit, Praha 6 má právo svolat zastupitelstvo a tam o tom hlasovat třeba, ale nepoužívat to jako marketingově a nenarušovat vztahy s Ruskem, že budu někoho vyzývat, ať si odveze Koněva na velvyslanectví, takže.

Vladimír KROC, moderátor:

Ono by to ale mohlo vypadat tak, že vlastně jsme dlouho tu sochu míjeli bez povšimnutí, lhostejně, ale není to tak úplně přesně, protože v roce 2015 byla petice proti pomníku maršála Koněva a to, co Vy jste před chviličkou vyjmenoval, ten jeho stručný životopis, tak je na té doplňující desce, která byla instalována 21. srpna.

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

Tak, tak.

Vladimír KROC, moderátor:

Stačí to, podle Vás, ať si tam ten pomník stojí a je tam doplňující, vysvětlující text.

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

Mě ten vysvětlující text osobně stačí, ale nebydlím na Praze 6 a nevnímám to tak emocionálně, takže tohle by si měli rozhodnout asi lidé na Praze 6.

Vladimír KROC, moderátor:

Hraje třeba v té diskusi roli to, že ten pomník byl odhalen 9. května 1980, tedy v tom znormalizovaném Československu? Že to není z doby 1946-1947, třeba po válce.

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

Asi ano taky, ale proč to celá léta nevadilo, proč to teď vadí, je to taková záhada, je to hodně, tyhle věci jsou hodně emocionální a opak tady té Vaší teze může být, proč to tedy nevadilo hned po revoluci, kdy se přejmenovávali všechny věci, kdy se stahovaly tyhlety pomníky, těm to tehdy nevadilo. Rozhodně ta doplňující deska byla na místě, ale myslím, že je to víc humbuku než si to zaslouží.

Vladimír KROC, moderátor:

No já jsem se setkal s názorem, napsal mi posluchač e-mail, že ty hádky a demonstrace, zejména stoupenců pomníků, že měly prý odvést pozornost od toho velkého pietního aktu v Polsku, kde si připomínali začátek druhé světové války před 80 lety a taky podíl Stalina na jejím rozpoutání.

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

No určitě, určitě, ale ne, že by to byla nějaká konspirace, ale tenhleten náš malý spor o Koněva zastínil to, co se dělo v Polsku, to zcela určitě, aspoň na výstupech z médií, když to může člověk posuzovat. My vůbec nevnímáme tu tragičnost té polské situace a to, začátkem války, a vůbec, celou válku, v jaké situaci tam žili, že žili v mnohem obtížnějších podmínkách než my a to, co se stalo s jejich územím, že se celé Polsko posunulo 200 kilometrů na západ, to má, vlivem tedy geopolitických zájmů Stalina, to má rozměry, které my vůbec nechápeme a řešíme Koněva, je to tak jako malonárodně bizardní celé.

Vladimír KROC, moderátor:

Tak ta socha je z dílny akademického sochaře Zdeňka Krybuse, on vytvořil třeba památník Klementa Gottwalda, ale taky Antonína Dvořáka, Jana Kubelíka a Leoše Janáčka a dalších, je zajímavý právě osud ve Zlíně, Klementa Gottwalda, protože ta socha byla právě stažená hned v roce 1990. Celou dobu ležela někde v depozitáři, a teď to vypadá, že se objeví někde v jakémsi muzeu možná. Není tohleto řešení, že ty sochy patří do muzea?

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

No zcela určitě, zcela určitě a bylo by dobré, aby tam chodily děti, školní děti, lépe pochopíte historii názorně, to věděl už Komenský a radil to a to vůbec není špatný nápad. Vy by jste to měl prosazovat, máte tady moc, máte mikrofon a měl by jste to šířit, třeba někdo se chytne na to.

Vladimír KROC, moderátor:

Já jsem tady od toho, abych se ptal.

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

A udělá, vytvoří nějaké takové velké muzeum historie, kde bude i určitě socha Radeckého a sochy z dob Rakouska-Uherska a vůbec to kácení soch, to je zajímavý fenomén těch posledních sto let a zasloužil by si nějaký zvláštní pořad s nějakým historikem, s Jiřím Rakem například, který by velmi plasticky dokázal vlastně popsat, jak se ty sochy měnily a jaké byly ty hlavní trendy, a kdy se to měnilo a jaké byly podněty. Dobré téma.

Vladimír KROC, moderátor:

Bohumil Pečinka vlastně přišel s námětem, budeme o tom přemýšlet. Na to třetí téma, v kauze Čapího hnízda, v níž je obviněn premiér Andrej Babiš, zřejmě dosud není rozhodnuto, to včera řekl nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Podle něj jde nejspíš o mezikrok, tzv. aprobační proces. Kdo myslíte, že by nám dokázal vysvětlit, k čemu vlastně došlo, když i nejvyšší státní zástupce mluví o domněnkách.

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

Je to trošku, trošku to připomíná v jedné poloze situaci v Británii, kdy nikdo není schopen převzít zodpovědnost. Já si to vyhodnocuji tak, že když státní zástupce Šaroch čtyři roky dozoruje vyšetřování nějakého případu, kdy dokonce dohledová státní zástupkyně Bradáčová po dvakráte řekla, že kromě délky toho procesu, a neefektivity, je všechno v pořádku, a my jsme tedy ujišťováni, celá léta, a nejenom my, ale i Andrej Babiš, který byl obviněn a jeho rodina, která utrpěla tím určitě újmu taky, a všichni jsme upozorňováni na to, že všechno je legitimní, že to trestní řízení probíhá úplně v pořádku, že důkazy jsou, a najednou v předvečer podání obžaloby, protože tam bylo několik termínů a nakonec byl poslední termín konec srpna, čili poslední možný termín, dozorující státní zástupce, aniž by například přišel na nějaký důkaz, který mluví v prospěch neviny Andreja Babiše a jeho rodiny, tak řekne, že vlastně není tzv. důkazně nabito, tak je to podivné, ať už je Andrej Babiš vinen nebo nevinen, tak ty čtyři roky a všechny ty věci s tím spojené, znamenají, že státní zastupitelství prostě asi nepracovalo dobře, buďto neměl Andreje Babiše stíhat a mělo počkat, a nebo to mělo udělat celé rychleji a nebo mělo stát za svým rozhodnutím, ale já v tom vidím obrovský alibismus, já to vidím z mého pohledu, že státní zástupce dozorový, neunesl tu tíhu té zodpovědnosti, je to přece jenom mediálně sledovaný ohromně případ, a on nechtěl být, on se chtěl prostě jistit, on nechtěl být spojován s tím, že by například u soudu ty důkazy neobstály a tak se o to, jak napsal jeden můj kamarád, podělil se svým nadřízeným a řekl mu, tak fajn, já to odstíhávat nebudu, ale klidně si to odstíhej Ty, když to zjednoduším. Ten samozřejmě s tím nepočítal a je z toho zoufalý, všichni jsou vlastně z toho zoufalí, z téhleté situace, a ukazuje to taky něco na, zase, na jistý alibismus, při rozhodování, neochotu převzít zodpovědnost a rozhodně Andrej Babiš má neomezeně prostředků a neomezeně právníků, ale představa, že se to děje obyčejným lidem, o to jde, že to nesmí být precedent tyhlety mnohaleté vyšetřování a dozorování vyšetřování a pak se řekne, no tak my tu obžalobu vlastně nenapíšeme, protože nemáme dost důkazů. Tady platí přece staré římské pravidlo, že při pochybnostech ve prospěch obviněného, a státní zástupci často pracují při pochybnostech obžalovat, takže byl bych rád, kdyby tohle vyvolalo nějakou širší debatu na tohleto téma, protože není to ojedinělý případ, každý z nás ze svého okolí zná případy těchhletěch dlouhých, dlouhých soudních jednání, řízení.

Vladimír KROC, moderátor:

Já tady mám jednu ilustraci.

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

Ano.

Vladimír KROC, moderátor:

Zrovna dnes píše ČTK, Krajský soud v Praze, pravomocně zastavil stíhání osmi bývalých představitelů hnutí Národní odpor. Je to citace, zpráva, byli podezření z propagace nacismu, obžaloba je vinila například z pořádání pochodu k uctění památky padlých vojáků Wehrmachtu, kauzou se soudy zabývaly zhruba deset let. Verdikt padl v neveřejném jednání, zatím ho tedy podle mluvčí soudu nelze komentovat. To je další věc. Nelze komentovat. Takže my víme, že po deseti letech se nic nerozhodlo, ale komentář k tomu zatím nedostaneme. To je asi ta chyba.

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

Jasně. Největší absurdita je, že ani Čapí hnízdo, ani tenhle ten případ nejsou nijak zvlášť složité věci, jako když se jedná o to, čemu se říká kriminalita bílých límečků, že se někam přelévání peníze, složitě se dohledává to v zahraničí, tak samozřejmě člověk si řekne ano, delší doba, všechno lze chápat, ale tady to jsou relativně jednoduché případy a tam nemá cenu nijak zvlášť s tím otálet a nebo při pochybnostech ve prospěch obviněného, nebo to prostě nechat, když nemám nabito, ale tohleto vláčení lidí po soudech a pak takové to sorry, ale ještě v tom přípravném řízení, víte, já za ideál, lidé musí mít z toho našeho justičního systému pocit, že se ta spravedlnost nalézá, že se hledá ta spravedlnost, a marná sláva, to dlouhé přípravné řízení, které máme, my, kde ti státní zástupci si dnes dělají co chtějí, tak to dlouhé přípravné řízení je prostě špatně, měli bychom víc přenést to dokazování před soud, čili nashromáždit co nejvíc, ale to by si žádalo velkou reformu toho, vůbec toho systému rozhodování, čili aby co nejdříve se ta věc dostala před soud, který, ty soudy mají přece jenom lepší kredit, ale hlavně ty soudy jsou veřejné, takže veřejnost by mohla slyšet argumenty obou stran, a udělat si nějaký názor, takhle se všechno nějak tutlá v tom přípravném řízení, přehazují si vzájemně zodpovědnost, nikdo za nic zodpovědný není, táhne se to roky, a já myslím, že část té moci, ale systémově, nemyslím jako personálně, systémově by se měla prostě odejmout státním zástupcům a vůbec tomu přípravnému řízení a hodit to, jak je to v Americe, před soud a před tím soudem by mělo probíhat to dokazování, posílit soudcovský stav, protože tenhle ten, to destruuje povědomí lidí o spravedlnosti, tenhle ten systém, kdy případná řízení trvají řadu řadu let a pak vlastně ani ti lidé, co jsou u soudu, pak si leckteré věci nepamatují a tak dále, a tak dále.

Vladimír KROC, moderátor:

Vedle zastavení stíhání, v tomto případě připadá v úvahu podání obžaloby, to se čekalo, postoupením případu jinému orgánu nebo vrácením případu policii k došetření. Tak na kterou možnost by jste si vsadil Vy? Když se bavíme o Čapím hnízdě?

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

No, to je moc zajímavé. Podle mých informací, šéf městského státního zastupitelství pan Erazím taky nepatří k nejakčnějším lidem, a já myslím že by pak už jeho nadřízeným je už jenom nejvyšší státní zástupce. Jestliže je to takhle jako složitá kauza, tak by měl vzít na sebe tu zodpovědnost a nějak to uzavřít, ať už tak nebo tak, a hlavně, pokud by se rozhodl, hlavně, aby to šlo co nejdřív před soud, protože ty soudy stále lidi tady akceptují, a ty soudní rozhodnutí, a kdyby Andrej Babiš byl, bylo řečeno, že je nevinen, tak to ti lidé skousnou, ale nikdy nepochopí, že v přípravném řízení po čtyřech letech, kdy nás státní zástupci neustále oficiálně i neoficiálně utvrzují v tom, že všechno je v pořádku, a že mají ty důkazy, a poslední den, kdy se má podat ta obžaloba, nám někdo řekne, aniž by řekl, mám skvělý nový důkaz, tak řekne zastavuji všechno. Tak to je hodně silné a to nikdo teda nepochopí. Jedině za tím budou vidět neschopnost státních zástupců, druzí nějakou konspiraci a nějaké politické zákulisní tlaky, a z toho se vlastně nedá dostat, z toho může jedině soud.

Vladimír KROC, moderátor:

No tak uvidíme, třeba si o tom popovídáme, o té kauze, zase za pár měsíců nebo za rok. To byl komentátor časopisu Reflex Bohumil Pečinka v pořadu Jak to vidí. Děkuji Vám. Mějte se hezky. Na shledanou.

Bohumil PEČINKA, spisovatel a komentátor časopisu Reflex:

Děkuji Vám i posluchačům.

Vladimír KROC, moderátor:

Příjemný poslech dalších pořadů vám přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.