Přepis: Jak to vidí Andor Šándor – 4. října

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u půl hodiny názorů našich stálých hostů. Dnes se dozvíme, jak to vidí Andor Šándor, bezpečnostní poradce. Dobrý den.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
Hezké ráno, Zito, vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Jaké aktuální otázky otevřeme? Kontrolu a držení zbraní a vztah k nim i pozitivní efekty a rizika digitálních inovací. Dobrý poslech. Nevadské Las Vegas a s ním celá Amerika se vzpamatovává z útoku šíleného střelce. Už po podobných masakrech, jako například loňský v nočním klubu v Orlandu nebo v Sandy Hook před pěti lety, se americká veřejnost a politici opakovaně ptali a řešili, jestli je správné, že v podstatě kdokoli může mít takové množství zbraní. Když se podíváme na vraha z Las Vegas, policie na třech různých místech u něj našla 47 střelných zbraní. Co s tím, pane Šándore?

Čtěte také

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
To je dobrá otázka co s tím. Problém je, že ten člověk je držel legálně, obdržel je tak, jak žádají americké zákony, nebylo v tom nic nelegálního. Co bylo nelegálního evidentně, je, že on z poloautomatických zbraní učinil automatické zbraně. A tady si myslím, že je potřeba, aby ti, co prodávají, a stát by to měl regulovat, ti, co prodávají ty zbraně, by je měli tak učinit, aby se nedaly udělat nebo aby z nich se nedaly udělat automatické zbraně. U nás ten problém máme taky. Se prodávají staré vyřezané armádní samopaly vzor 58 a průměrný zámečník, neříkám, že v každém případě, ale v řadě případů tu zbraň dokáže vrátit do původního stavu a ten stát by na tohle měl opravdu dohlížet, aby se ty věci nedaly znova nebo je opravit do takové podoby, jako jsme viděli v té Nevadě, protože to bylo, ta střelba byla evidentně z automatické zbraně velmi dobře opravené a ten člověk prostě dokonal to dílo zkázy neuvěřitelně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Střelec, jak už jste naznačil, splňoval všechny požadavky včetně povinné lustrace FBI ohledně své minulosti. Tolik k samotnému držiteli. Podle statistik dochází ve Spojených státech k masovým úmrtím způsobených střelnou zbraní, tedy se čtyřmi více oběťmi každý den. Podle FBI například v roce 2011 bylo ve Spojených státech ruční zbraní zabito více než 11 tisíc Američanů. Někde jsem četla statistiku, že na 320 milionů obyvatel připadá 350 milionů zbraní. Co myslíte, co by mělo teď následovat, povede ten útok v Las Vegas k redukci či naopak ke snížení držitelů zbraní, o zájem? Jaký vůbec mají Američané vztah ke zbraním?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
Tak oni ho mají takový, jak jim říká ústava Spojených států, že vlastně každý má právo tu zbraň mít. A měli jsme už spoustu debat o tom po nějakých těch útocích, jestli udělat úpravu nebo ne. Donald Trump ve svém vyjádření se také vyhnul tomu, že by identifikoval přesně, kdy se začne debatovat o tom, zda se zpřísní podmínky nebo ne. On prostě řekl, ano, budeme v nějakém čase, který přijde o tom debatovat. To znamená, že tady si nechal velmi dobře "otevřené" dveře, protože ta národní asociace zbrojařská nebo jak se to přesně jmenuje, je velmi silná lobby. Viděli jsme i, že prezident Obama neuspěl s těmi snahami, i dřívější prezidenti neuspěli s těmi snahami udělat něco s tím zákonem o držení zbraní. Jediný pozitivní fakt, který byl kdysi ve Spojených státech, byl v roce 86, když se zakázaly automatické zbraně, což už je dneska téměř 30 let, ale s tím, že ti, co je do té doby drželi, si je mohli ponechat a ten počet se odhaduje hrubě přes 100 tisíc. Takže i to je velký počet, byť ty Spojené státy na ten počet obyvatel jsou veliké a přesto 120 tisíc zbraní pořád někde je, a to mluvíme pořád o legálním trhu. Mluvíme o legálním trhu. Nevíme, co se děje v tom nezákonném prostředí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže z vašeho pohledu nebo co hovoří fakta, pane Šándore, dosud se nic zásadního ve Spojených státech v tomto směru nezměnilo od těch masakrů. Jenom když jsem se ptala na to, kam to povede nejspíš tato tragická událost v Las Vegas, tak když se podíváme do roku 2012 na masakr v Connecticutu, tak tedy se také nic nestalo. Spíše naopak. Po masakru pět států amerických přijalo zákon, který umožnil učitelům mít při vyučování ve třídě zbraň u sebe.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
No, tak už to samozřejmě vypovídá o stavu, jaký je ve Spojených státech. Pokud učitel skutečně musí mít ve třídě zbraň, tak to ukazuje o tom, že to prostředí školy, kterou bychom si uměli představit jako bezpečnou, je víceméně prostředím nebezpečným. To samozřejmě je fakt. Já se domnívám, že nejsme schopni vyprecizovat žádnou zákonnou regulaci, protože člověk se nějakým způsobem vyvíjí. A někdo zůstane osobnostně ukotven v pořádku po celou dobu svého života a řada lidí ne. A vy můžete nabít zbraň v nějakém věku, ve kterém jste úplně v pořádku, ale nikdo už nesleduje to, co se s vámi děje za deset, za patnáct let, kde se váš vnitřní stav může změnit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A mimochodem. Nejsem držitelkou zbraně, musím říct. Mění se třeba nějak pak člověk, který se stane držitelem zbraně? No, neměl by, ale...

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
No, v každém případě by neměl, protože zbraň by neměl nabít člověk, který je osobnostně ukotvený, který je zralý, který je vyspělý, který ví, že s tím právem držet zbraň je taky obrovská odpovědnost, za jakých podmínek a jak ji použít, jak ji také doma skladovat, protože to zákon nějakým způsobem určuje. Podle našeho zákona o zbraních a střelivech, pokud máte více jak dvě zbraně, musíte ji mít uloženy v trezoru a podobně. Takže člověk by neměl narůst do sebevědomí v momentě, kdy si opatření střelnou zbraň. Nemělo by se s ním zatočit svět, když to tak řeknu, měl by zůstat normálně stejný. S tím, že navíc je tady ještě jedno velké pravidlo, že v žádném případě nesmíme používat alkoholické nápoje. To je velmi přesně a přísně, přísně stanoveno. To by si lidé měli uvědomit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohl by případný zákaz prodeje zbraní zabránit podobným masakrům?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
Tak to je otázka. Já si myslím, že úplný zákaz prodeje zbraní prostě nejde. To asi je nereálné. Už vůbec ne ve Spojených státech. Pokud dospějete k závěru ve svém vnitřním životě, že se budete chtět někomu pomstít, že budete něco chtět udělat a budete to chtět udělat tou zbraní a budete dostatečně jaksi vnímavá a schopná se přizpůsobit i tomu trhu a těm podmínkám, tak si tu zbraň opatříte sami. Samozřejmě že to bude podstatně složitější. Mně spíš přijde problém v tom, v té Nevadě, jak je možné, že ten člověk v tom třicátém druhém nebo kterém patře toho hotelu byl schopen tam navozit tolik zbraní a nikdo si toho nevšim. Jak je možné, vždyť přece někdo musel uklízet na tom pokoji nebo mu neuklízel na tom pokoji? No, jak to, že hotelová ochranka nevěnuje pozornost tomu, kdo tam vnáší, myslím, taková obrovská zavazadla, a to nemoh vynést najednou. Přece v některých státech, třeba v Indii, kde byl problém s hotely, tak mají třeba rámy a kontroluje se to, ale ve Spojených státech, ale i v řadě jiných zemí včetně Česka nic takového není. A tady nevolám po tom, aby byly rámy. Ale jde o to, že máme obrovské hotely s obrovským množstvím jaksi hostů. A ta ochranka, která tam má sloužit, často si jí ani nevšimnete. Jinými slovy chci říct, že máte malý počet lidí, možná hotely investují do technického zabezpečení kamer a tak dál, ale žádná kamera vám nezabrání tomu, aby někdo střílel. Prostě ten systém musí být trošku jiný. Uvidíme, co se stane v Las Vegas, protože myslím jaksi následná opatření, protože to, co jsme viděli, musí velmi zasáhnout jednak město hazardu, město turismu a taky takovým, jakým Las Vegas je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké činy podle vás označujeme za teroristické? Teď narážím na to, že americká policie hovoří o tom, že zastřelení desítek lidí a zranění stovek lidí není teroristický čin. Tak jak definovat terorismus?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
No, máme potíž s definicí terorismu. Terorismus tady byl, je a bude s námi. Poprvé se o terorismu jako slovu hovoří někdy od konce osmnáctého století během Velké francouzské revoluce, kdy jsme tu měli diktaturu Jakobínů, kdy vlastně to byl režim teroru. Je to z latinského slova nahánět hrůza, strach a tak dál. I Česká republika má vyprecizovanou definici terorismu poměrně obsáhlou. Ale krátce se dá říct, že je to použití prostředků násilí k získání nějakých politických cílů. Narušit ekonomiku země, narušit sociální systém země a podobně, rozvrátit státní zřízení, jaksi v lidech vzbuzovat hrůzu, to, že nevěří tomu systému, nevěří těm prostředkům, které používá, jakoby městskou dopravu a podobně. To je, to je asi tak, by se dala v krátkosti velmi charakterizovat definice terorismu. Problém je, že také máme teroristy nebo lidi, kteří pro jednoho jsou teroristou a pro druhého jsou jaksi bojovníkem za národní osvobození. Klasický případ byl Jásir Arafat, který byl nepochybně člověk, který minimálně řídil terorismus. A vzpomínám si, když premiér Zeman jel do Izraele, tak se odmítl setkat s Jásirem Arafatem, protože byl, ho označil za teroristu, teroristu. Bohužel v té době Jásir Arafat už měl Nobelovu cenu za mír, kterou dostal s Jicchakem Rabinem za ty mírové rozhovory o dalším statutu Palestiny. Takže tady vidíme i takový ten ambivalentní postoj. Pokud se rýsuje a svět se neshodne, a to si myslím, že se neshodne, na jasné definici, a také co budeme společně dělat, tak s tím terorismem budeme mít problém i nadále. O tom není vůbec pochyb, a to ještě nemluvíme o těch všech konfliktech, které generují migrace a podobně. To jsou všechno věci, které tomu samozřejmě budou dál nahrávat a budou to živit v Evropě zcela nepochybně, a nejenom v Evropě, Blízký východ, severní Afrika a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tedy označit tento masakr, o kterém hovoříme.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
Víte, pro ty lidi, co zemřeli nebo jejich příbuzné, je to celkem jedno, jestli to nazveme šílené vraždění, masové vraždění nebo terorismus. Je to prostě akt člověka, který nemohl být normální, ale byl natolik normální, že si to plánoval. To nebylo nějaké poblouznění, hnutí mysli ze dne na den. Nějakým způsobem si tu věc plánoval. Je to prostě velký kriminální čin masové vraždění lidí. Ale jak jsem řekl, těm, co přišli o život, byli zraněni nebo jejich příbuzní, je to celkem jedno, jak to nazvem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pana Milana Březinu zajímá, pane Šándore, vy jste napsal knihu Jak přežít nejen teroristický útok. Co byste vy poradil účastníkům toho country koncertu, když na ně vlastně střílel ten šílenec.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
Tam je to samozřejmě velmi složité. On začal střílet v noci. Ti lidé vůbec netušili. Dokonce tam byly hlasy, že to je vrtulník. Neuměli se v tom vůbec jaksi orientovat. Ono těch možností moc nemáme. Jsou taková základní pravidla uteč, schovej se nebo se braň. Tady v tomhle případě asi těžko čekat, že někdo vytáhne pistoli a bude střílet do 32. patra. Ale pokud ti lidé jsou skutečně schopní identifikovat a rozpoznat, že jde o střelbu, tak pokud nemají nějakou jasnou překážku, za kterou by se schovali, tak je potřeba utýct, je potřeba snížit siluetu, kličkovat, tak aby ten střílející měl podstatně sníženou možnost vás trefit a podobně. Ale moc možností prostě opravdu nemáte. Všechno záleží na vzdálenosti. Ten člověk tam měl stojany, takže ty zbraně měl upevněny. Takže mnohem lépe držela, držely ty zbraně při té střelbě přesnost. To je potřeba také říct. Určitě si to naměřil. Věděl, kam bude střílet. Měl ten moment překvapení. To je všechno složitá věc. Koneckonců, a tím to nechci odlehčovat, ale je úplně ideální nebýt v nesprávnou chvíli na nesprávném místě, ale jak to můžeme zajistit, aniž bychom nepřestali žít úplně normálně. A jak jsem řekl, uteč, schovej se, braň se, není-li zbytí. Mám-li radši umřít hrdinnou smrtí, než být popraven, tak se bráním, ale to bych jaksi doporučoval až jako úplně tu poslední variantu. Uteč, schovej se a schovej se za něco, co je skutečně solidní. Pokud se schovávám za auto, měl bych se schovat za tu část, ve které je motor, což je většinou vepředu. Nějaké takové ty dřevěné dveře nebo, to nic nepomáhá. Schovat se někde v budovách, jít dovnitř těch budov, nekoukat nikde, nikde, někde ve dveřích, nic nepozorovat, prosím, to jsou všechno věci, kterých bysme se měli jaksi zříct. A nedejbože ještě to fotit, dělat si selfíčka a podobně. To mně přijde úplně, úplně špatně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lídři evropské osmadvacítky se před pár dny na summitu Evropské unie v estonském Tallinnu zabývali návrhy na zavedení jednotného digitálního trhu Unie a také na zlepšení kybernetické bezpečnosti ve všech členských státech. Nejvíce je zaujal koncept estonského digitálního občanství. Tato pobaltská země se profiluje jako lídr právě v oblasti digitalizace státní správy v Evropě, snaží se vytvořit digitální stát. Jak se vám to zamlouvá? Jaká, nechci začínat riziky, můžeme, no, ale i třeba výhody to skýtá podle vás, pane Šándore?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
Pojďme těmi výhodami. Mě zaujalo to, že ukazovali, že v Estonsku to může trvat maximálně osmnáct minut, než si po internetu založíte firmu. Když půjdu u nás do historie, jak to u nás dlouho trvalo, než si ji člověk založil. Mně by se strašně líbilo, abych nemusel jaksi obrážet úřady, státní správu a všechno si to mohl řešit doma z internetu, to bylo úžasný. A mně líbí se, že v Estonsku ten směr jde takhle, jak to jde. Na druhou stranu si musíme uvědomovat, že zase to, co nám pomáhá žít, nám strašně také může komplikovat život, protože zanecháváme digitální stopu. Je řada informací o nás v tom prostoru, teď je o to, jak ty informace se chrání, jestli skutečně ti, kteří s nimi pracují, jsou schopni ty informace ochránit. Je otázka poté, co zavedeme na základě rozhodnutí Evropské komise takzvané GDPR o ochraně osobních údajů ke květnu příštímu roku, zda všichni ti, kteří od nás ty údaje žádají, je budou umět ochraňovat a také že je nebudou skladovat a ukládat po dobu delší, než je nezbytně nutné. To všechno uvidíme. Samozřejmě ta rozšířená digitální správa, digitalizovaná správa bude logicky terčem kybernetických útoků, ať už to jsou mladí kluci, kteří po nocích nemají co dělat a hrají si, anebo státem či nějakými organizovanými skupinami řízené útoky proti infrastruktuře té dané země. A nejenom proti infrastruktuře, ale také proti, proti firmám, proti jednotlivcům. Podobně měli bychom si uvědomit, že a to bychom měli říkat především naším vlastním dětem, že svět virtuální je možná nebezpečnější než ten svět skutečný, aby věděly, v čem se pohybují, aby věděly ta úskalí, která na ně čekají. Měli bychom naše vlastní děti dobře poučit, než jim, a já už jsem tady možná v tomhle pořadu říkal, než jim projevíme naši lásku a tím, že jim dáme spíš iPhone, iPad a podobně a necháme je řádit po internetu, tak bychom jim měli říct, co je čeká, měli bychom jim jasně říct, co nesmí a podobně. Takže je tady potřeba vidět, že ten internet je věc, která úžasně slouží. Na druhou stranu já se obávám, co může přinést za deset, za patnáct let, jak nás může i samozřejmě ohrožovat v tom našem konání, protože nejslabším článkem toho všeho je pořád zase jenom člověk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se nyní podle vašich informací dovedeme chránit vůči různým hackerům a podobně?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
To samozřejmě záleží na každém člověku, jak je připraven a jak je schopen to vnímat to nebezpečí. Největší problém kybernetického útoku je, že na něj nejsme schopni přijít včas a že nám mnohdy trvá dlouhou dobu, než na něj přijdeme. Já jsem uváděl oblíbený případ Scottish National Bank před několika lety, kdy ten útok trval možná dva měsíce a ta banka přišla okolo dvou miliard liber, než vůbec zjistila, že ten kybernetický útok je proti ní veden. A pak je to takové to české, já neznám ve světě, ale takové to české. Sedím v práci, moc mě to nebaví. Přijde mi nějaký e-mail, kde je www.levnadovolena.cz a oni tam chodí různé e-maily, tak co udělám, tak si ho rozkliknu a teď se budu dívat. Lidi by prostě měli dobře vědět, že všechno to, co vypadá, anebo není, nemá jakoukoli spojitost s pracovní náplní, by prostě neměli na těch počítačích řešit, protože si stáhnou, stáhnou si přílohy a ti lidé potom, kteří je rozesílají, se dostanou k vašim IP adresám. Já to říkám všechno hrozně obecně a rychle. A takhle se strašně ohrožují. Já jsem dělal kdysi jednu velkou firmu českou státní, pohodili jsme flashku na, na chodbě. První pracovník, který ji našel, si ji vzal a vrazil si ji do počítače. Ono to někdy ty hackerské útoky mohou být strašně jednoduché a strašně, strašně rychle to funguje. Lidé by si měli uvědomit, že s tou možností práce na tom internetu a tak je také ta odpovědnost za to, co na tom provádí, protože ty škody mohou být obrovské. A jak jsem řekl, velmi dlouho nám trvá, než vůbec přijdeme na to, že jsme obětí útoku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil o Česku, jak byste třeba, máte-li relevantní informace, ohodnotil stav té tuzemské státní správy právě v zavádění těch nových digitálních postupů.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
Tak tohle to úplně není moje doména, že bych to sledoval. Nechci být ošklivý vůči ministerstvu zahraničních věcí, které myslím, že loni v rámci kyberútoku přišlo o stovky, ne-li tisíce e-mailů mezi vrcholnými představiteli ministerstva. Pochybuji, že si v těch e-mailech sdělovali, jakou kravatu si vezmou na setkání s irským velvyslancem a podobně. Je vidět, že to není tak zabezpečeno. Ale koneckonců mě tak ani netrápí oficielní stránky ministerstva. Mě by trápily úspěšné hackerské útoky proti důležité kritické infrastruktuře, proti energetice, elektrárnám, přenosovým soustavám a já nevím podobně, to by mohlo poškodit tento stát velmi. A tady musíme říct, že není všechno špatně a není všechno dobře. Je to prostě různě, jak se v těch společnostech tomu věnují. My samozřejmě máme už dneska zákon, máme novou instituci. To všechno ano. Ale možná jsme nezačali úplně včas, ale zase bych se úplně nepranýřoval. Jaksi v těch legislativních a technických opatřeních se dělá mnoho. Myslím si, že ten kámen úrazu, já jsem to tady řekl už několikrát, je pořád ten uživatel. Tady je potřeba stálého školení, připomínat lidem, jak se mají na té sítě chovat, jak mají pracovat v rámci internetu, tak aby nedošlo ke kompromitaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uživatel je ostatně hlavním představitelem i v tom předchozím tématu, a to je držení zbraní.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
Přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče toho jednotného evropského digitálního trhu, tak tam by šlo vlastně o volný tok počítačových dat mezi těmi jednotlivými členskými státy, ale některé země, třeba Němci, nedovolují ty vybrané digitální informace skladovat jinde než na vlastním území. Jaká úskalí vidíte v zavádění toho jednotného evropského digitálního trhu?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
Jak jsem řekl, já nejsem velký odborník. Ale také bych měl někdy obavu, abych svoje cenné informace...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co byste jim poradil třeba?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
Abych je skladoval někde na serveru v zemi, možná ani netušíme, kde je. Dneska to poměrně často běží. Já bych dal úplně jiný příklad, ale ten bude ilustrativní. Když ve Spojených státech dělali výběrové řízení, kdo bude poskytovatelem služeb mobilních operátorů, tak prostě vyloučili čínskou firmu Huawei. Prostě ji vyloučili, protože nikdo neví, kam by ta data tekla, co by s tím Číňani kde dělali. U nás, podívejte se, kdo je podpůrnou organizací všech těch našich mobilních operátorů, Huawei. Prostě ten stát se přece musí chránit, chovat tak, aby v rámci sice veřejné soutěže, ale přece se nechoval úplně naivně a idioticky jenom proto, že všichni mají právo. Jinými slovy, i v tom digitálním trhu je potřeba si dávat pozor, kde ty informace a jak je budeme sdílet. My tady máme nápad, který jaksi sice se Donald Tusk, Tusk se jaksi holedbal, že do několika týdnů přijde s nějakou, s nějakou cestovní mapou nebo jak to nazval, ale to ještě bude nějaká doba, než se ty věci vyprecizují. Je potřeba, aby Česko v tom hrálo silnou roli, tak abychom si ochránili svoje zájmy, svůj názor, který na to máme, protože až to přijde v platnost, tak už zase zbytečně do toho kopat a střílet, protože už to bude jednou přijato.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak zlepšit jakými opatřeními, co byste poradil? Zlepšit tu kybernetickou bezpečnost vůbec. Vy už jste naznačil vlastně ty strategické cíle každé země, ať už jsou to elektrárny, vodní zdroje a tak dále vlastně.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
Tak je to potřeba minimalizovat ty i připojení těch takových to jakoby těchto subjektů do sítí veřejných, tak aby se k nim mohl někdo dostat ven. Dávat pozor i, že vedle těch hlavních řídících systémů jsou i pomocné řídící systémy, přes které ty hackeři na ty hlavní systémy útočí a podobně. Je to prostě ruku v ruce technická, technické zabezpečí, organizační zabezpečí, školení lidí, odpovídající legislativa a věnování celkově pozor. Severoatlantická aliance kyberprostor zařadila jako čtvrtý typ válčiště, bere to velmi vážně. A to je vidět, že prostě z hlediska vojenského, z hlediska možného napadení země to je považováno na roveň, jako kdyby, kdyby země samozřejmě masivním kybernetickým útokem jako kdyby byla napadena letectvem nebo pozemním vojskem a podobně. Jinými slovy. Je potřeba si chránit ty informace. Každý, kdo ty informace vytváří či je nějakým způsobem zpracovává, uchovává, by měl vědět, že je musí adekvátně chránit, tak aby nedošlo k jejich kompromitaci a ke ztrátě, protože u řady podniků, u řady firem jde o cenné know how, které může být předmětem také průmyslové špionáže. Často platí v té špionáži, proč bych proboha to vyvíjel za velký peníze, když to tady můžu ukrást. Sice za peníze, ale nestojí mě to tolik peněz. Jinými slovy, je potřeba ty informace chránit a k tomu je potřeba vytvořit celý soubor opatření, tak abychom si byli jisti, a když si nejsme jisti, tak prostě některé informace nebudeme komunikovat. To je přece logické.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříte o komunikaci informací, tak pokročilo vůbec ono sdílení informací třeba v té bezpečnostní otázce v boji proti terorismu, protože to byl a asi je kámen úrazu, že si státy mezi sebou ne dostatečně zřejmě rozvědky vyměňují informace.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
Víte, já jsem patnáct let mimo. Ale já jenom vycházím z vyjádření ministrů po nějakém teroristickém útoku. Jestliže mi ministr vnitra Belgie po útocích v březnu loňského roku prostě prohlásí, že si posvítí na čtvrt Molenbeek, protože tam je už deset let líheň teroristů, tak se ptám, proboha, co ty lidi dělají? Jestliže ministr vnitra Francie po útocích, které jsme viděli, Bataclanu a podobně, řekne, že budou více spolupracovat, tak si říkám, proboha, proč už nespolupracují, co potřebují. Jsme měli 11. září ohromnou ukázku toho, jak jsme byli zranitelní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Andor Šándor, bezpečnostní poradce. Já vám za to děkuji, mějte se hezky.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
--------------------
Také děkuji, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou se těší zítra Zita Senkovou s Ivou Holmerovou, dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.