Přepis: Jak to vidí Andor Šándor – 3. září 2019

Vladimír KROC, moderátor:


Hostem dnešního pořadu pořadu Jak to vidí je generál v záloze Andor Šándor, bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby, bezpečnostní poradce. Dobrý den.


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


Hezké ráno přeji.


Vladimír KROC, moderátor:


Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Tak začněme aktualitou, jak sledujete to přetahování o pomník maršála Koněva na Praze 6?


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


Tak já mám to štěstí, že bydlím vedle, o ulici vedle, v ulici Zelené.


Vladimír KROC, moderátor:


Je to štěstí? Včera tam bylo rušno.


Vladimír KROC, moderátor:


No, tak já jsem ho objel tramvají, ale musím říci, že je to pro mě trošku exces, který vůbec nemusí být, který kdyby lidé trošku znali dějiny a měli trochu v sobě úctu k dějinám, úctu k tomu, co se tu odehrálo před více než 70 lety, tak by se to asi nestalo. Tady je potřeba říci, že já aspoň ten pomník, který byl odhalen asi v roce 1980, jestli si to dobře pamatuji, pro mě nesymbolizuje postavu maršála Koněva, pro mě symbolizuje Rudou armádu, která z velké části osvobodila Československo, zaplatila za to 550 tisíci vojáky, z čehož 140 tisíc byly ztráty na životech a jsem jist, že Koněv nemá na rukou českou krev, má na rukou německou krev a myslím si, že to by asi nikomu vadit nemělo, při té celé kauze tu v mediálním prostoru zaznívají věci, které jsou neuvěřitelné. Tvrzení, že Koněv přijel do prázdné Prahy, tudíž není jejím osvoboditelem, je úplná ignorace toho, co se dělo. Kdyby na území Československa nebyl jeho front, který šel jak z Drážďan, tak samozřejmě od východu, ale front maršála Malinovského a podobné, tak by určitě Němci neopustili Prahu bez boje. Je potřeba si říci, že Němci opustili Prahu bez boje také proto, aby utekli do amerického zajetí a vyhnuli se ruskému zajetí. Víte, ta celá doba, to je potřeba ji zařadit do nějakého kontextu.


Vladimír KROC, moderátor:


No, jak říkáte, na druhou stranu sám jste připomenul, že ten pomník byl postavený v roce 1980, možná jinak by k tomu přistupovali i kritici, kdyby ho postavili v roce 1946, ale to je jiná věc. Faktem je to, že to, co se odehrávalo potom, třeba v Maďarsku v roce 1956, ale i v roce 1968 v Československu, tak i na osobnost maršála vrhá poněkud jiné světlo.


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


Tak za prvé samozřejmě je to, že Koněv se účastnil potlačení maďarského povstání je fakt neoddiskutovatelný, je to především věc, aby se s tím vypořádali Maďaři, nikoliv my Češi, jeho pomníkem v Dejvicích, je otázka, kdyby byl hodně statečný, že by tam Chruščov poslal někoho jiného nikoliv maršála Koněva, to já takhle neumím, já si nedělám iluze o Koněvovi, ani to nebyl žádný brilantní vojevůdce, Stalin ho chtěl několikrát nechat popravit, i za jeho neúspěchy na frontě, až teprve při dobývání Charkova se dostal do nějaké té fazóny, kdy tomu frontu byl schopen velet lépe, hnal svoje vojáky bezohledně na poměr ztrát, těch hlavních frontů Žukova, Rokosovského a Koněva, on měl největší ztráty, on to byl bezohledný velitel, jak jsem řekl, nebyl žádným brilantním vojevůdcem, byl to v podstatě politruk, který se pak stal velitelem, ale pokud jde o rok 1968, to už byl Koněv pět let v důchodu, byl sice ve sboru poradců ministra, jak všichni maršálové, on přijel do Prahy podle mě sondovat pozici prezidenta generála Svobody, neboť generál Svoboda byl tehdy velitelem sboru, kterého Koněvovi jmenoval, sice v rozporu s londýnskou vládou, kdy odvolal Klapálka, ale za neúspěchy Klapálka v bitvě o Dukelský průsmyk. Svoboda byl součástí 38. armády generála Moskalenka, která byla součástí 1. ukrajinského frontu a nepochybně jsem přijel sondovat názory prezidenta, nemyslím si, že horror v roku 1968 je nějak nutno jakoby přeceňovat, ale že to byl komunista, kovaný komunista, to je sice pravda, ale to si myslím, že nesnižuje jaksi podíl Rudé armády na osvobození Československa.


Vladimír KROC, moderátor:


Ostatně vedení Prahy 6 zdůvodňuje zakrytí té sochy tím, že ji chrání před vandaly.


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


No mě to přijde jako výrok z Cimrmana, já myslím, že to asi každý soudný člověk si přebere, že to asi fakt není nutné komentovat.


Vladimír KROC, moderátor:


Myslíte, že by se toto dělo, kdyby tam byl památník věnovaný neznámému vojínovi?


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


Znova, já to nesymbolizuji s osobou Koněva, já to symbolizuji s osobou nebo s úlohou Rudé armády při osvobozování Československa, asi by to samozřejmě bylo méně kontroverzní, jestli se přejmenuje nebo bude snažit přejmenovat Koněvovu ulici na Žižkovu a podobně, já nevím, já si jenom myslím, že by představitelé samospráv, by neměli být aktivními účastníky zahraniční politiky. To samozřejmě dneska vidíme nejenom v pozici starosty Prahy 6, ale také i primátora, kdy jejich opatření, jejich názory, to, co hlásají a dělají, evidentně bude ovlivňovat zahraniční politiku České republiky, a kromě toho, že dneska už máme tři centra zahraniční politiky, pan prezident, premiér s vládou a ministerstvo zahraničních věcí, tak se nám tady začíná dostávat do hry i samospráva, a to si nemyslím, že je dobře.


Vladimír KROC, moderátor:


Pojďme k dalšímu tématu. Já začnu citací: "Myslím, že ještě nebyl žádný kabinet v samostatné existenci našeho státu, a je úplně jedno, jestli byl pravicový, levicový nebo úřednický, který by dokázal efektivně úkolovat, kontrolovat, komunikovat a poskytovat kvalitní zpětnou vazbu zpravodajským službám." To řekl v Lidových novinách bývalý zpravodajec Jan Paďourek. Co si o tom myslíte?


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


Já nevím kdo je pan Paďourek, za mě to nebyl nikdo, kdo by stál ve vedení služby, já jsem měl tu historickou příležitost velet vojenské rozvědce v době 11. září. V té době si vůbec nemyslím, že by toto úplně platilo, myslím úkolovat a nějak se radit, bylo evidentní, že tehdejší politická scéna brala velmi vážně tajné služby. Po mém soudu bohužel poprvé, a možná naposledy, ale nemohu mluvit o tom, co se děje dále, takže to úkolování, víte, žádný šéf rozvědky nepotřebuje, aby vás každý politik každý den úkoloval, jestli máte přehled o tom, co se ve světě děje, možná v té vnitřní bezpečnosti je to přece jenom trošku jiné, ale v čem má pan Paďourek pravdu je ta kontrola. To je naprosto přesné, protože už asi dva roky platí zákon, který má stanovit skutečnou kontrolu tajných služeb vybranými osobami, z české veřejnosti, kteří měli přístup do všeho, bohužel ty lidi se nám nepodařilo stále najít, stále je jmenovat, ty lidi by měli mít přístup i do živých svazků, vláda to po mém soudu naprosto zbytečně omezila tím, že ti lidé musí mít právní vzdělání, právní vzdělání vůbec nezaručuje, že chápete, co se v té službě děje, tam si myslím, že to byla spíš role pro některé lidi z tajných služeb, kteří už třeba 20 let jsou mimo a podobně, je otázka, zda vůbec někdo má zájem o té kontrole. O parlamentní kontrole si nedělám žádné iluze, sám jsem byl svědkem jejího výkonu a co si myslím, že je nadbytečná věc, je snaha parlamentu kontrolovat činnost tajných služeb v zahraničí, protože většinou tajné služby v zahraničí porušují zákon, teda ne země, ale jestli to naši zákonodárci chtějí kontrolovat, já myslím, že by si měli skutečně ujasnit, co opravdu chtějí, opravdu chtějí a opravdu chtějí až přijdou oni zase od moci, tak jestli to budou chtít ti ostatní nebo to bude nějaký nástroj boje s nimi a podobně. A měli by si říct co skutečně s těmi službami jako relevantně dělat, protože tajné služby jsou zřizovány státem proto, aby jejich vládám umožnili efektivně vládnout. To je všechno. Tajné služby mají poradní hlas a politici ho mohou vzít v potaz nebo ho nemusí vzít v potaz a je to jejich odpovědnost, zda učiní tak a nebo tak. To, že dneska máme civilní rozvědku téměř 30 let po revoluci stále součástí ministerstva vnitra, je totální paskvil, který není snad už nikde na světě, protože ministerstvo vnitra má vyloženě působnost na území České republiky a ÚZSI má vyloženě působnost mimo území České republiky, samozřejmě jejím jedním z hlavních zákazníků je ministerstvo zahraničí, ale je to prostě paskvil, který nemá co dělat, ale do dneška se politici nebyli schopni ochotně dohodnout, jak vlastně uspořádat systém tajných služeb, máme BIS, která je podřízená vládě, nevíme komu přímo, vládě, máme vojenské zpravodajství podřízeno ministru obrany, to je snad asi jediné systémově správně, a pak máme ÚZSI podřízenou ministru vnitra, tohle je naše architektura 30 let po revoluci a nebyli jsme schopni to vyřešit.


Vladimír KROC, moderátor:


Čiže potřebují ty služby reformu už v tom, že by třeba spadali pod premiéra? Nebo jak by jste to viděl?


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


Mě to přijde, že to je různě rozdělené. Šéf BIS má plat ministra, je to jakoby ústavní činitel, ostatní jsou jaksi ve výkonu normálního pracovního zařazení, já si myslím, že není důležité, jestli máme tři nebo čtyři tajné služby, Maďaři, pokud si pamatuji, jich měli pět a nikdy nevedli debatu o tom, jestli to je hodně nebo málo. Jde o to, jestli ty služby, které máte, dělají to, co potřebujete, jestli vám skutečně pomáhají vládnout. A jestli skutečně, to, co vám dávají, je relevantní a slouží to prospěchu této země, jak vnitřně, tak venkovně, za ty peníze, které se na to vynakládají.


Vladimír KROC, moderátor:


Jak by jste si na tyto otázky odpověděl? Funguje to efektivně?


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


Podívejte, já jsem už dlouho pryč, bylo by velmi laciné tady poukazovat na nějaké kauzy ÚZSI nebo něco, že to funguje kdo ví jak, nebo být příliš pyšný na to, že pan ředitel Koudelka dostal vyznamenání CIA, nevím za co, protože protějškem CIA podle mě je ÚZSI, nikoli BIS, ale může tady být za tím něco ještě jiného, ale je to opravdu na politicích, měli jsme tu ovšem v minulosti řadu vyjádření, počínaje čučkařů a podobně, které nevykazovali na to, že by ta spokojenost tu byla kdoví jaká a pokud tu není ta spokojenost, je povinnost politiků věc napravit bez přítomnosti médií, protože si myslím, že toto není téma pro jakékoliv mediální pokrývání.


Vladimír KROC, moderátor:


Přesto se ještě zeptám, podle Vás, existuje velká řevnivost mezi jednotlivými službami u nás?


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


Já nevím. Vím, co bylo za mě, kdy se ÚZSI motala BIS do její činnosti, to bylo přesně spojeno s 11. zářím a bylo to tam velmi nešťastné. Ale to je dáno tím, jak jsem řekl, že jste součástí ministerstva vnitra a máte venkovní roli, tak potom BIS, která má vnitřní roli na ochranu této země, se na některé přístupy, a já nemohu být konkrétní, ze strany ÚZSI, po právem nedívala příliš nadšeně.


Vladimír KROC, moderátor:


Dnes je hostem pořadu Jak to vidí generál v záloze Andor Šándor, bezpečnostní poradce. Česká armáda pořídí americké bojové i víceúčelové vrtulníky Viper a Venom, podle ministra obrany Lubomíra Metnara za ANO, je kombinace dvou strojů vhodnější než pořízení pouze víceúčelových vrtulníků Black Hawk. Je to ta nejlepší možná volba podle Vás?


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


Tak mohli jsme koupit od Sikorského UH-60 Black Hawk, jako mají Slováci, podle mě je kardinální otázka, na níž odpověď příliš neslyším srozumitelnou. To znamená použití těch vrtulníků, my, co si pamatujeme armádu větších rozměrů, armádu budovanou ve prospěch především bezpečnosti státu, nikoliv jako expediční sbor do Severoatlantické aliance pouze, tak víme, že vrtulníkové letectvo je součástí stupně divize, my žádné takové vstupy nemáme, máme dvě brigády, které ještě pro případ konfliktu dáváme buď k Němcům nebo Polákům, ale dobře, tak pořídili jsme kvalitní vrtulníky, nebo pořizujeme kvalitní vrtulníky, o tom není pochyb, že to je vyloženě politické rozhodnutí, je celkem evidentní, neboť s tím premiér Babiš už šel na návštěvu za prezidentem Trumpem, že je to politické rozhodnutí, že to ty vrtulníky prodražuje možná o polovinu, je také asi fakt, ale na druhou stranu já s tím nemám problém, kupujme techniku, která je prověřená v bojích, která funguje v bojové situaci a ne techniku, která je předělána z civilního modelu, to znamená italské vrtulníky byly původně civilní a poté se z nich udělala militarizovaná verze, byť mají splňovat všechny požadavky. Víte, ono je ten problém o tom si říct, bude mít armáda České republiky Mercedesy, Volkswageny a nebo Škodovky. Tak jako jsme koupili Steyry, obrněné kolové transportéry, které se spíš blížili Mercedesům, tak nepochybně pokud jde o vrtulníky, máme Mercedesy, teď je otázka, jestli si koupíme bojová vozidla pěchoty zas Mercedesy a nebo jestli si koupíme Volkswageny nebo Škodovky, a záleží, jak je budeme používat, k čemu je vlastně chceme a co s tím vlastně plánujeme, a já bych tady znova horoval, je to armáda České republiky, buď jsou, byť součást Severoatlantické aliance a já jsem pro Severoatlantickou alianci všemi deseti, ale přemýšlíme o armádě jako o armádě České republiky, především ve prospěch České republiky a plánování použití jako celku, nikoliv jako několik expedičních součástí, které v době nějakého konfliktu někam přidělíme. To si myslím, že není správný princip.


Vladimír KROC, moderátor:


Můžete prosím vysvětlit tu větu, jak jste řekl, že tím, že si myslíte, že je to politické rozhodnutí, tak se možná ta zakázka prodražila?


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


No protože ty vrtulníky mají stát nějakých 14 miliard korun, kdežto, pokud přesně si pamatuji, ty italské by měli být okolo 6-7 miliard, já si přesně nepamatuji to číslo, takže tady evidentně to číslo je větší, ale kvalita něco stojí, o tom přece není pochyb.


Vladimír KROC, moderátor:


Já teď možná zdánlivě odbočím, ale někde jsem si udělal poznámku o tom, že armáda zrušila teď zakázku, odstoupila od smlouvy na nákup 14 tisíc vojenských helem za asi sto milionů korun, důvodem je, že helmy neprošly vojenskými zkouškami. Já si říkám, proč jsou tak časté problémy s veřejnými zakázkami právě pro armádu. Co myslíte?


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


No tak potíž je v tom, že samozřejmě je tam řada zájmů a já byl bych hrozně rád, aby armáda nakupovala jenom to, co potřebuje armáda a nikoliv to, co by si přáli lobbisti a já hned vidím, že to v poslední době je takhle, ale v minulosti nepochybně takové případy se takto jevili. To, že dneska se lidé bojí podepsat cokoliv, je myslím i příklad předminulého ministra, který sice, jak říkal v mašličce převázané všechno předal své nástupkyni Karle Šlechtové, která ty mašličky rozvázala a nic se z toho nepořídilo, takže ta obava cokoliv podepsat, ono to také rezonuje s případem bývalé ministryně Parkanová, která, a já nechápu, jak je možné, že se ta věc táhne deset let a ten soudní proces tolik let, ohledně nákupu letadel CASA, co je na tom tak složitého to vyšetřit jako, ale samozřejmě to dává jejím nástupcům to varování, takže ta obava z čehokoliv, cokoliv, jakoby podepsat, je tady evidentní, já si myslím, že přes 20 novel zákona o výběrovém řízení, to poměrně sice utáhlo ty pravidla, ale devastovalo to ochotu lidí prostě podepisovat a nebát se svá rozhodnutí zdůvodnit, i proti orgánům činným v trestním řízení, které ne vždycky chápou, že jiný proces nákupu je, když kupujete rohlíky a jiný proces nákupu, když kupujete letadla.


Vladimír KROC, moderátor:


Hostem dvojky je dnes generál v záloze Andor Šándor, bezpečnostní poradce, čeští armádní piloti se stíhacími letouny gripen už od včerejška dohlížejí na vzdušný prostor pobaltských zemí, které nemají vlastní nadzvukové letectvo, nebe nad Litvou, Lotyšskem a Estonskem má česká armáda na starosti společně s dánským a belgickým letectvem, ta mise potrvá do konce roku, není první. Jak významná je podle Vás?


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


Tak já myslím, že to je jistý princip solidarity Čechů, kteří dělají tzv. Air Policing baltickými státy, že to je asi věc v alianci jaksi asi vhodná, Češi samozřejmě působí v trošku jiném prostředí, jsou na styku s letectvem.


Vladimír KROC, moderátor:


Čili ta služba se jenom liší od té domácí.


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


Asi je o tom, že se dostanete do kontaktu přece jenom s těmi ruskými letouny, navíc já tady řeknu možná něco kacířského, ale myslím si, že Estonsko, Lotyšsko a Litva už jsou země na tom ekonomicky mnohem lépe, než když se osamostatnili a osvobodili od Sovětského svazu a že by bylo asi vhodné, aby, a navíc jsou na styku s úzkou federací, a projevují značnou obavu z Ruské federace, aby přemýšleli o tom, jestli si také nepořídí nějaké vlastní nadzvukové letouny a nebudou za tuto část aliance odpovídat sami, vlastními prostředky, ale možná to bude znít kacířsky, ale je to už přece jenom jiná doba než rok 1993.


Vladimír KROC, moderátor:


15 let své existence oslavila 1. září brněnská Univerzita obrany, napadlo mě, stačí jediná vysoká škola tohoto zaměření u nás?


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


No když se podíváte na tom, že tam je řada civilních studentů, kteří s armádou nikdy nic mít nebudou, tak asi evidentně ano, protože armáda, do které jsem já nastoupil, měla 220 tisíc vojáků, armáda, do které dneska chodí absolventi Univerzity obrany, má nějakých 22-23 tisíc vojáků, takže oni toho plánovaného počtu 27 700, na kterých byla postavena profesionální armáda od roku 2005 nebo 2004, jestli si přesně pamatuji, nebyl nikdy naplněn tento počet, takže.


Vladimír KROC, moderátor:


A v čem je problém? Není zájem?


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


Je to zvláštní takový paradox, na jednu stranu armáda si požívá dobré pověsti, což je dobře.


Vladimír KROC, moderátor:


Takže ten kredit služby v armádě, ten roste, řekl by jste.


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


Ten kredit tady je, ale nijak se neprojeví v tom, že i, ono v ekonomicky dobré situaci v žádné zemi, ta není příznivá pro bezpečnostní složky. Ale ani v době 2008, 2009, 2010, kdy jsme tu měli ekonomickou hospodářskou krizi, tak to nebylo vidět v nějakém velkém zájmu, já dám jeden příklad, byť se nám to lepší, ale od vyhlášení profesionální armády jsme si postavili za cíl mít aktivní zálohy v počtu 5 tisíc vojáků, což já nepovažuji za zas nějaký velký počet 5 000. Do dneška, jestli jsme naplnili 3 000, stále máme mezeru, takže je tu pořád nějaká disproporce mezi tím, jakou armáda požívá pověst, jaké má jméno mezi veřejností, a zároveň mezi tím, jak ti lidé do ní jdou, je pravda, že řada mladých dneska není schopná udělat kotrmelec, nepřitáhne se na hrazdě, neumí plavat, s takovými vojáky bychom opravdu měli  spíš více problémů, takže tady i ta schopnost projít tím výběrovým řízením je podstatně omezenější. Je to ukázka toho, jak se rodiče starají o svoje vlastní děti, o to, co vidíme asi ve školském systému, pokud jde o zdraví a tělesnou schopnost mládeže, to není jenom věc zúžená na armádu, je to celkově neblahý stav mladé populace, která čím lépe umí s chytrým mobilem, tím lépe umí s něčím, čemu jsme my říkali sport, hry, zábava.


Vladimír KROC, moderátor:


Vy působíte teď jako bezpečnostní poradce, tak jsem si pro Vás ještě vyhledal jedno téma, nebo říkal jsem si, že by bylo dobré se na to zeptat, výbuch u Severodvinska, na severu Ruska, po kterém 8. srpna nakrátko stoupla radiace, prý nezpůsobila exploze raketového motoru na námořní plošině, jak tvrdili ruské úřady, výbuch možná nastal při pokusu vyzdvihnout jadernou střelu z mořského dna. S touto hypotézou přišla televize NBC s odvoláním na americké rozvědky. Máte na takovou verzi nějaký názor?


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


Pokud to byl reaktor, tak byl určitě nějaký velmi malý.


Vladimír KROC, moderátor:


To tvrdí Norové tuhle verzi.


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


Já nejsem zas takový odborník na to, jestli to bylo součástí pohonu té střely, o které mluvil, střela, která se jmenuje Burevestnik, pokud se nepletu, o které mluvil Putin před nějakou dobou, že má letět rychlostí 6-7 machů, že prostě je to úžasná věc, je to klidně možné. Tady je asi, víte, všichni takovéhle problémy tají, to nejenom, že tady Rusové. Bohužel, s těmi Rusi máme tu nepříjemnou zkušenost z Černobylu, kdy to bylo něco jiného a kde díky tomu, že to tehdejší vedení Sovětského svazu tutlalo, tak jednak to odnesla řada lidí támhle, i to mělo nedozírné následky na řadu zemí, a nejenom v blízkém okolí. Jedno je asi jisté, že ohrožení České republiky, nebo občanů české republiky, tady není, to bychom jistě slyšeli z příslušných míst varování, pokud by to skutečně bylo něco, co by bylo proti zájmu Spojených států, myslím ve smyslu vzájemné parity v jaderných zbraních a podobně, myslím, že bychom slyšeli velmi silné odsudky neboť jsem si jist, že kosmický průzkum ty všechny věci, které mají Američané po celém světě nasazeny, by byly schopny asi detekovat a říci, o co vlastně šlo.


Vladimír KROC, moderátor:


No to si právě kladu otázku, proč je v současné době, v 21. století, něco takového v Evropě složité vůbec ověřit. Zjistit, co se ve skutečnosti stalo.


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


No tak oni ten malér neměli u Moskvy, ale měli ho na severu, někde v té přímořské oblasti, kde asi ta schopnost sledovat těmi prostředky bude trochu jiná, ale znova říkám, nepovažuji se v této oblasti za žádného velkého odborníka.


Vladimír KROC, moderátor:


Stihneme ještě jednu otázku, vládní kabinet podpořil poslaneckou novelu ústavy, která má vládě umožnit rychlejší vysílání vojáků do zahraničí, armáda by tak mohla například v utajení poslat jednotku na osvobození unesených českých občanů. Parlament by se misí zabýval až následně. Jak to vidíte Vy?


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


No tak samozřejmě to může znamenat, že my tou akcí vstoupíme do válečného konfliktu s jinou zemí. To je potřeba si uvědomit, že toto může být samozřejmě tím nechtěným efektem tohoto. Pokud budu mít jistotu, že ta armáda se tam také bude mít jak dostat, předpokládám, že nebudeme osvobozovat občany České republiky z nějaké evropské země, ale mluvíme o nějakých destinacích v Asii nebo v Africe, možná někde v jižní Americe, a tak se potom ptám, jakým způsobem tyto jednotky, nebo, a ono se mluví o 600 v první skupině, jakým bude na to místo přepravena a jakým bude dopravena zpátky, poté co, my nemáme přece žádné lodě, mluvilo se v jedné debatě, že i ty vrtulníky, které pořizujeme, by k tomu sloužili, ale nevím, jak by ty vrtulníky doletěly někam do střední Afriky nebo do Asie, my nemáme žádné lodě, na které by ty vrtulníky byly posazeny, takže jedna věc je tahleta snaha takto se k tomu postavit, druhá strana to má, jak ty mezinárodní dopady po mém soudu, tak samozřejmě ty technické, jak tu celou věc zorganizovat.


Vladimír KROC, moderátor:


No jenom krátce, co se stane, pokud parlament pak misi nepodpoří?


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:


No to je zajímavé, to má samozřejmě nějaký velký právní dopad a myslím si, že toto jsou věci, které se mají možná řešit úplně jiným způsobem.


Vladimír KROC, moderátor:

To byl Andor Šándor, bezpečnostní poradce. Děkuji. Na shledanou.


Andor ŠÁNDOR, generál v záloze, bezpečnostní poradce:

Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.