Přepis: Jak utrácet pouze za potřebné zboží - 10. srpna

11. srpen 2011

Ve středeční poradně Dvojky jsme se od ekonoma Zdeňka Simaichla dozvěděli, jak neutrácet za zbytečnosti. (V článku nabízíme neautorizovaný a needitovaný přepis pořadu.)

moderátorka
--------------------
Jak utrácet pouze za věci, které skutečně potřebuji, to je dnešní téma našich rodinných financí, hostem je Zdeněk Simaichl, odborník na finance ze společnosti INFIA, dobrý den.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Dobrý den.

moderátorka
--------------------
A pro posluchače připomínám telefonní číslo 221552525, pokud by měli nějaké otázky k tomuto tématu a samozřejmě také je tady e-mailová adresa jakaje@rozhlas.cz a samozřejmě po našem rozhovoru před půl jedenáctou můžete také přejít na web dvojka.rozhlas.cz, tam můžete také pak psát své otázky, na které během našeho rozhovoru nezbyl čas. Jak utrácet pouze za věci, které skutečně potřebuji, to je opravdu filozofická otázka a asi je velice těžké najít odpověď, co opravdu člověk potřebuje, moc toho vlastně nepotřebuje, když se to tak vezme kolem a kolem.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Moc ne, přesně tak, nicméně pokud bych na to měl odpovědět obecně, tak bych na to odpověděl jednoduše, spoustu morálně volních vlastností a tím bysme v podstatě dnešní relaci mohli úplně v pohodě ukončit. Ono jde totiž o to, že zejména za posledních pár desítek let se nám trošku změnily návyky, jakým způsobem nakupujeme a hlavně, co nakupujeme. Trošku se nám stírá rozdíl mezi slovíčky "potřebuji" a "chci". To je naprosto klíčová záležitost a v současné době v podstatě za takové největší sabotéry, řekl bych, naší vůle vytvářet rezervy nebo spořit si nějaké peníze, tak považuji dva takové fenomény, které zaznamenaly za posledních zase pár desítek let obrovský rozvoj, vývoj a vůbec posunuly se v podstatě velmi, velmi daleko a útočí na nás ze všech stran. Ta první je velmi agresivní reklama, která je čím dál rafinovanější, snaží se nám samozřejmě prodat buď nějaké zboží, nebo službu, což by ještě nebylo tak špatné, ale ona jde ruku v ruce s tím druhým fenoménem, a to jsou spotřební úvěry, které jsou dostupné v podstatě okamžitě, hned, dovolují ihned profinancovat v podstatě ten předmět té reklamy, to znamená, člověk je potom obětí nikoliv, řekl bych, nějaké moudré úvahy, jestli si to koupím, nebo nekoupím, mám na to, nemám na to, ale už je to spíš potom o tom, jestli to v ten daný okamžik chci, jestli se podaří probudit v tom člověku zájem o ten daný výrobek nebo službu a potom je tam samozřejmě ten úvěr, který ho už nenechá rozmýšlet dál a okamžitě tu věc v podstatě profinancuje a já jsem schopen si ji odnést domů.

moderátorka
--------------------
Když jste tady zmínil v úplném počátku morálně volní vlastnosti, jsou prostě lidé spořiví, šetřiví, kteří opravdu si rozmyslí, jak peníze vydají a za co peníze vydají a jsou zase ti utráceči, kteří prostě opravdu úvěry, slevy a podobně ..., je to jejich život. Jak je to možné, že třeba v těch dřívějších dobách, když se trošku také ještě podíváme do minulosti, lidé byli daleko šetřivější a spořivější, opravdu měli nastřádané peníze a nebyli ..., nebyla tady ta lákadla, která tady jsou v současné době, měli to lehčí v tomto smyslu.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Ano, svým způsobem ano, nicméně takovéto moje oblíbené téma, protože já vždycky hovořím o tom, jak ty naše babičky a dědečkové, jak měli v podstatě takové ty obálky, ty byly vždycky nadepsané - Jídlo, Oblečení, v podstatě další a další věci, nechyběla tam ani obálka na spoření, když to nebyly obálky, byly to hrnečky někde v kredenci a podobně, nicméně dneska já si myslím, že i ti lidé by se chovali nebo my bychom se chovali obecně i tak nadále. Ale právě s rozvojem té reklamy a těch úvěrů, kdy já v podstatě ty peníze nemusím mít na to, abych si mohl dovolit v podstatě nějakou věc si koupit, která se mi aktuálně líbí, tak bohužel v podstatě těchhle těch věcí využíváme, proto jsem říkal ty morálně volní vlastnosti, že velmi snadno podléháme v podstatě těmto lákadlům a aniž bychom si uvědomili, jestli tu věc opravdu potřebujeme, nebo chceme a potom ten nákupní vzorec v podstatě nás neustále nutí ke spotřebě, neustále nás nutí nakupovat spoustu věcí, které svou životností v podstatě kolikrát nedosahují ani splatnosti toho úvěru, to jsou takové ty dárky k Vánocům, které si bereme na úvěr, popřípadě ...

moderátorka
--------------------
Protože jsme v té vánoční euforii a nemyslíme na to, jak to potom všechno splatíme.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Tak, přesně tak, ještě na začátku jsou tam takové ty věci, že první tři měsíce nemusím platit vůbec nic, že jo, potom se to na mě navalí a tak dále, dovolené a tak bysme mohli pokračovat dál a dál. Takže morálně volní vlastnosti jsou důležité právě proto, abych, když už si dám nějaký cíl, to znamená třeba vytvořit nějakou rezervu, naspořit na něco, tak abych byl schopen to opravdu dotáhnout do konce a těm dennodenním lákadlům, které v podstatě dneska vidíme na každém rohu, tak abych byl schopen odolat.

moderátorka
--------------------
A nemohou třeba za to také platební karty, protože vy jste mluvil o těch obálkách, dříve lidé dostali výplatu, přinesli si peníze domů a teď měli skutečně pět, šest obálek a tam byly vloženy finanční prostředky a když zkrátka ta obálka byla prázdná, nebo už jsme viděli, že tam peníze pomalu budou chybět, no, tak jsme prostě nekupovali, ale dnes tím, že máte účet, vy to nevidíte v podstatě, ty peníze, navíc máte různé ty kontokorenty, máte možnost prostě jít do různých minusů a podobně, tak tím to také vzniká a vydělávají na tom banky samozřejmě velké peníze.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Je to, je to přesně tak, jak říkáte, prostě ten kus plastiku, jak já říkám, ten snese naprosto všechno a ono ta technologie se neustále posouvá dopředu, jo, dneska aspoň ten kus plastiku musíte vytáhnout, zadat nějaký PIN kód, uvědomujete si, že v podstatě vám něco mizí z toho účtu, teďka už se připravují technologie, kdy já pomalu tu kartu nebudu muset ani vytáhnout, prostě akorát projdu kolem té pokladny a ono se mi to automaticky odečte. Takže ono neustále vlastně se to posouvá směrem k té spotřebě ve jménu jakoby ulehčení celé té operace, celé té transakce. Já si ale myslím, že pokud opravdu pojmu ten cíl ušetřit nebo řídit ty, ty výdaje, zejména ty výdaje, tak to lze a lze to zase tím, že v podstatě si takový přehled udělám doma, to znamená, když už to nevidím, je to někde na tom bankovním účtu ...

moderátorka
--------------------
Jsou to virtuální peníze ...

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Tak, jsou to virtuální peníze, tak s nějakým virtuálním rodinným rozpočtem doma pracovat mohu a je to jenom otázka toho v podstatě, jak já říkám, tužky a papíru, to není žádná vysoká škola, není to nic opravdu sofistikovaného ...

moderátorka
--------------------
Kupecké počty stačí.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Kupecké počty, přesně tak, stačí si vzít jen tužku a papír, naplánovat si ty výdaje, takové ty běžné, plánované a podle toho se skutečně řídit.

moderátorka
--------------------
Zdeněk Simaichl, odborník na finance ze společnosti INFIA, je dnes hostem dvojky Českého rozhlasu, naším tématem je utrácení pouze za věci, které skutečně potřebujeme ...

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Ano.

moderátorka
--------------------
... tak, ušetřit si na něco, to už dnes lidé prakticky neumí.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Ne, ne, ne, ne, je to, je to bohužel tak, protože tím vlastně, jak procházíme tím životem a co životem, ale těmi nákupními centry, abych byl úplně konkrétní, tak tam na nás útočí spoustu lákadel, kterým mi, kterým málokdy odoláme, pojďme si říct teďka takové tipy, jakým způsobem vůbec se v těch nákupních centrech pohybovat, popřípadě jakým způsobem odolat těmhle těm nákupním pokušením, abych tak řekl ...

moderátorka
--------------------
To znamená věci v akci, to je první, co nás třeba zaujme u vchodu.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
... to znamená ..., přesně tak, věci v akci, to je největší vytahovač peněz v podstatě z kapes nás všech, mimochodem je to také největší důvod nebo vůbec takový ten, takové to největší lákadlo, proč kupujeme věci, které nepotřebujeme. To znamená, vidíme někde nějakou akci, říkáme si: "Jo, super, už je to o nějakých 20, 30, 40, 50 procent zlevněný, to už nikdy nebude tak, takováhle věc, já to sice teďka momentálně nepotřebuji, ale, řekněme, v horizontu půl roku to třeba někdy potřebovat budu, anebo takhle výhodně to přece koupit musím, to tam nemůžu nechat."

moderátorka
--------------------
No, ale to je logická úvaha.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
To je naprosto logická úvaha, ale potom přesně tyhle ty věci, který kupujeme v akci, tak v podstatě víc než 50 procent z takto nakoupených věcí se nám potom ..., buď to nikdy nepoužijeme, protože to opravdu nepotřebujeme, nebo to potřebujeme velmi krátce pod vlivem toho, že jsem to teďka koupil, tak to používám pár dní, ale ve většině případů to po velmi krátké době končí někde v koutě, nebo potom na smetišti a tyhle ty věci opravdu víceméně pro nás znamenají akorát výdaje, které jsou navíc neplánované. To jsou přesně ty, které nás potom připravují o ty rezervy a popřípadě o tu jistotu v případě těch nenadálých událostí, kdy ty peníze opravdu potřebuji, tak kvůli těmto věcem se potom lidé zadlužují.

moderátorka
--------------------
2+1, 3+1, to nejsou tedy bytové jednotky, ale v tomto případě jsou to vlastně, je to určité zboží, které můžeme získat výhodněji, pokud si ho koupíme ve větším množství.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
To jsou ..., přesně tak, to znamená, kupte dvě, dostanete třetí zdarma, nebo kupte tři, dostanete čtvrtou zdarma, to jsou další věci, kvůli kterým, kvůli kterým přehnaně utrácíme. Ta správná otázka vždycky, když vidím nějakou, nějaký takovýto nápis, tak si vždycky říkám: "Opravdu potřebuji mít doma více stejných výrobků?" Ve většině případů si teda odpovídám, že ne. Nicméně zase ...

moderátorka
--------------------
Já myslela prací prášky nebo čistící prášky, ty spotřebujete v podstatě, tam bychom mohli říct ano?

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Prací prášek, to je ..., ano, ano, u takovýchto věcí, které opravdu jdou do té spotřeby a vím, že je potřebuji, tak lze samozřejmě těchto akcí využít. Zase je dobré si uvědomit, že právě tyto akce, které jsou předmětem těch letáků, které potom máme v těch schránkách, tak není to udělat zákazníkovi nějaký favour, udělat mu dobře prostě jako ..., ale nalákat ho do těch, do těch supermarketů, protože těm, kdo to dělá, je naprosto jasné, že v okamžiku, kdy já si tam pro ty dva prací prášky v akci nebo 1+1, 2+1 přijdu, tak než dojdu k té pokladně, tak si tam naházím spoustu dalších zbytečných věcí za stovky nebo, nebo tisíce korun, takže opravdu plánovat, a pokud nějakou takovouto akci vidím, tak úplně v pohodě využít, ale opravdu jít do toho obchodu, a to už je takový ten tip na to, jakým způsobem opravdu kupovat ty věci, který ..., které potřebuji, tak udělat si doma ještě před tím, než do toho obchodu jdu, seznam věcí, které mi doma skutečně chybí. A tohoto seznamu se potom také držet. Nejhorší je, když ..., ono se taky říká: "Nechoďte nalačno do obchodu," jo, to je úplně stejná rada, akorát z jiného soudku ...

moderátorka
--------------------
A s malými dětmi.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
S dětmi, ano, přesně tak, s dětmi, to je, to je další věc ...

moderátorka
--------------------
Nebo většími i dětmi.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
... pokud možno ... i většími dětmi, ono ty větší děti potom samozřejmě jsou trošičku náročnější zase než ty menší, ale obecně říká se a mám to i potvrzené, mám dvě děti, v okamžiku, kdy se jde nakupovat s dítětem, tak zase kupuji věci, které bych normálně nekoupil, které nepotřebuji, které zkrátka jsou jenom takovým tím, takovou tou přidanou hodnotou, která ve finále v podstatě jakoby není pro tu domácnost nebo pro běh té domácnosti nutná.

moderátorka
--------------------
A ještě jedna poznámka, možná to, že když nám přijdou peníze na účet a víme to, jdeme nakoupit, utratíme víc, než když jsme v očekávání, že peníze na účet přijdou, není to také tím, že chodíme nakupovat těsně po tom, co přišly peníze a přidáme vlastně ještě větší ..., uděláme ještě větší díru do toho našeho finančního rozpočtu.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Ano, i toto se stává, zase říkám, prevence proti tomu je velmi jednoduchá, opravdu plánovat ty peníze, ten příjem brát pouze jako doplnění v podstatě nějakých rezerv nebo doplnění prostředků na to, aby ta domácnost mohla zase v podstatě ten měsíc, dva, tři a dále fungovat a nebrat to jako: "Tak teďka jsem v balíku, tak teď si to užiju," jo, to je špatně. A zase dělají to lidé, kteří neplánují, protože když neplánuji, nemám nějaký cíl, tak potom mi je opravdu jedno, za co ty peníze utrácím a jsem ve většině případů pod vlivem akorát toho momentálního chtíče, že toto se mi líbí, tak teďka ty peníze mám, protože mi přišly na účet a jdu do toho.

moderátorka
--------------------
Co ještě říkáte na takové to různé sbírání bodů, nálepek a podobně? Výsledkem potom je, že dostanu něco levněji, nebo něco navíc.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Proč ne, proč ne, jsou to ty akce, které jsou, pokud zase plánuji, tak mohou být, mohou být dobré, protože já jdu do toho obchodu, za nějaké, nějaký objem utracených peněz dostávám nějaké známky, potom toho mohu využít, ale zase, ty známky jsou tam proto, abych se do toho obchodu vracel, abych nakupoval tam, abych dokázal těch akcí využít, zase je potřeba mít na paměti to, že je to vždycky něco za něco, takže choďme do těch obchodů, které nám tyto benefity poskytují, ale nechoďme tam proto, abychom tam utratili maximum peněz, ale choďme tam proto, abysme koupili to, co potřebujeme, a pokud nám za to někdo dá ještě nějaký další benefit nebo výhodu, tak samozřejmě, proč, proč toho nevyužít. Já vždycky říkám, do těch nákupních center chodit tak maximálně dvakrát měsíčně, to znamená jednou za 14 dní, protože tam těch lákadel je tolik, a to nejsou jenom potraviny, většinou tam jdeme nakoupit potraviny, jsou tam ty velké hypermarkety, které si ty ceny přece jenom mohou dovolit nasadit trošičku níže, takže chodíme tam, nakupujeme tam, ale ono v těch ...

moderátorka
--------------------
A jsou tam restaurace, je tam občerstvení, je tam spousta dalších obchodů, tak ještě mi vlastně kromě toho, že tam utratíme za jídlo v tom velkém marketu, tak ještě utratíme v těch dalších obchodech.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Přesně, psychologové už začínají proti tomuhle tomu ne, že bít na poplach, ale začínají varovat, protože stává se to takovou kulturou, že my vlastně tam chodíme strávit pomalu celý den. My si tam, my v těch devět, deset vstaneme, odjedeme tam, tam si nakoupíme, dojdeme si tam na oběd, děti se tam svezou vláčkem, popřípadě jdou do nějakého dětského koutku, mezitím rodiče jdou se podívat na elektroniku, teď se jim tam něco líbí, potom jsou tam ještě další a další oblečení a tak dále a najednou se venku začne stmívat, já jdu domů a celý ten den v podstatě se smrskne pouze do toho, že jsem navštívil ten obchodní dům a utratil jsem tam spoustu peněz. O ničem, o ničem jiném to není. Takže je opravdu dobré plánovat, psát si ty věci, využívat těch akcí jenom tehdy, když to má smysl, ale i tehdy v podstatě, když tam jdu kvůli té akci, tak tam jít vybaven tím seznamem v podstatě těch věcí, které potřebuji a ...

moderátorka
--------------------
A myslíte si, že třeba pak i zpětně si probrat ten účet, který jsem dostala za ten nákup, tak i si probrat třeba, až jít do takových důsledků a probírat si ty jednotlivé položky, které jsme kupovali a říkat si: "Tohle bylo zbytečné, to jsme nemuseli, příště už se třeba vyvaruju toho," je to taky i smysl takto probírat?

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Tento ..., ano, tento, tento přístup doporučuji v okamžiku, kdy lidé začínají plánovat a začínají si v podstatě dávat dohromady ty věci, které opravdu k tomu provozu jsou potřeba, v okamžiku, kdy se dostanu do fáze, kdy tyto věci kupuju, chodím s tím seznamem, tak už to potom nemá smysl, protože na tom seznamu najdu ty věci, které v podstatě jsem si přinesl do toho obchodu na tom kusu papírku a není potřeba už se k tomu potom zpětně vracet. Ale na začátku je určitě dobré, když se snažím tyto věci nějakým způsobem označit a říct si: "Ano, toto má smysl, nemělo smysl," z pohledu třeba ne jednoho měsíce, týdne, dne, ale z pohledu třeba půl roku se to ukázalo jako, jako hloupost, tak už se potom k těm, k těm věcem nevracet.

moderátorka
--------------------
Ano, já ještě jenom přidám ohlas od našich posluchačů, tady naše posluchačka píše, že její babička šetřit umí, ale problém je, že si našetřené peníze neumí užít, chce jet do lázní a je jí líto ty našetřené peníze na ty lázně dát, tak to je zase ta druhá strana mince.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
To je ta druhá strana mince, druhý extrém, který rovněž nedoporučuji, koneckonců ty peníze jsou prostředkem vlastně k tomu, abychom si v životě plnili to, co chceme, kvůli tomu koneckonců chodíme do práce, i když, jak říkal /nesrozumitelné/, každý člověk přichází na svět s velkou chutí nic nedělat, tak přesto do té práce jdu, vydělávám ty peníze, tak bych si je měl taky potom užít. Ale mělo by jít zase o plánované věci, to znamená, pokud vím, že do těch lázní chci, tak nepůjčovat si na ně, ale naopak si na ně třeba během půl roku, roku, dvou let ušetřit a pak si to prostě dopřát.

moderátorka
--------------------
Má smysl potom dělat třeba nějaký pravidelný měsíční audit rodinných financí a opravdu probrat každou položku a všechny výdaje, které jsme uskutečnili v rámci toho měsíce?

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Rozhodně audit ...

moderátorka
--------------------
Jsou tak zodpovědní lidé, že to dnes dělají vůbec?

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Ano, divila byste se, já s mnoha takovými lidmi spolupracuji ve své praxi, nicméně je jich minimum, je jich naprosté minimum a spíš je to o tom jakoby je navést na tu, na tu správnou cestu a bavit se o tom, ale audit zcela určitě, vždycky, když uzavírám měsíc, tak bych na jedné, na jedné straně měl mít to, co jsem vydal, na druhé to, co jsem přijal, takové to jednoduše má dáti - dal, v podstatě opravdu jednoduché účetnictví, podívat se, s jakým přebytkem jsem hospodařil, jak moc se liší od toho plánu, který jsem si na začátku dal, popřípadě když se liší, tak si říci, proč se liší, nebo kde byly ty mimořádné výdaje a naplánovat si další měsíc. Ono to zní trošku složitě, lidé mi většinou říkají: "No jo, ale to mi sebere spoustu času, spoustu energie," ne, je to opravdu záležitost řádově maximálně 30 minut, jedné hodiny měsíčně a za ty peníze to, myslím, stojí.

moderátorka
--------------------
Ano a myslím si, že by v každé rodině měl být jeden dráb, který to hlídá.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Jeden ministr financí, přesně tak, ano, určitě.

moderátorka
--------------------
Aspoň jeden ministr financí. Děkuju moc za návštěvu, hostem dvojky Českého rozhlasu byl Zdeněk Simaichl, odborník na finance ze společnosti INFIA, děkuji za návštěvu.

Zdeněk SIMAICHL, odborník na finance ze společnosti INFIA
--------------------
Děkuji za pozvání a na shledanou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.