Přepis: Důchodová reforma - 9. března

moderátorka
--------------------
A právě teď jsme došli k rodinným financím. O tom, co nás v nejbližší době čeká, nám řekne něco Zdeněk Simaichl, finanční poradce společnosti Partners. Dobrý den.

Zdeněk SIMAICHL, společnost Partners
--------------------
Dobrý den.

moderátorka
--------------------
A téma, které už jsem předeslala, zní: Proč je nutné reformovat důchodový systém? Proč?

Zdeněk SIMAICHL, společnost Partners
--------------------
Proč, tak to je otázka za milion, jak se říká.

moderátorka
--------------------
Spíš odpověď, spíš odpověď.

Zdeněk SIMAICHL, společnost Partners
--------------------
Tak já začnu tím, jak vůbec ten dnešní systém funguje, protože z toho nám samozřejmě potom i vyplyne naprosto logicky, proč je nutné ten systém reformovat. V současné době jsou dnešní starobní penze vypláceny v takzvaném průběžném systému. Ten systém se nejmenuje průběžný pro nic za nic. On je průběžný proto, že na jedné straně do něj peníze přitékají a na druhé straně odtékají. Jinými slovy, tenhle ten systém nebyl ani designován na to, aby tvořil nějaké rezervy nebo aby uchovával nějakou hodnotu do budoucna, ale aby zkrátka se vypořádal s problémy, které v současné době jsou. To znamená s výplatou. Nejenom teda starobní, vím, že důchody dneska jsou nejenom starobní důchody, ty tvoří řádově 70% a dalších 30% jsou sirotčí důchody, vdovské důchody, invalidní důchody a další a další a je to dneska všechno jeden velký pytel. Takže ty starobní důchody nejsou úplně ... Jsou tou majoritní částí, ale nejsou, nejsou tím jediným problémem. A v okamžiku, kdy v současné době, a ten systém už je dneska ve schodku řádově 28 miliard, tak v okamžiku, kdy já mám dneska řádově 2,5 člověka v produktivním věku, který mi přispívá do toho systému, to znamená, nalévá tam ty peníze, na druhé straně mám jednoho jediného důchodce, to znamená, že ten poměr je 2,5:1 zhruba dneska, který mi naopak ty peníze odčerpává a už se tam objevují pomalu nějaké schodky, tak když se vlastně opřu i o jeden z důvodů, proč vůbec dneska ten systém se do těch deficitů dostává, a to je vlastně nízká porodnost. Taková ta, řekněme, reprodukční hranice je považována zhruba 2,1 dítěte na 1 pár, tak my jsme dneska lehce nad jedním dítětem na jeden pár, to znamená, ta reprodukční hranice je opravdu velmi, velmi porušená. To znamená, já nechci říct, že vymíráme, to určitě ne, ale ta populace nám stárne. A jestliže dneska mluvíme o poměru 2,5:1, tak v roce 2030 už to bud asi 1,5:1 a v roce 2050 budeme mít každý svého důchodce. Jinými slovy, ten systém se bude dostávat do čím dál většího záklonu, bude se dostávat do čím dál větších deficitů, které stát do budoucna prostě nebude mít prostředky na to, aby je efektivně pokryl. Tím efektivně myslím to, že on samozřejmě, pokud se dneska zavázal ty důchody vyplácet, tak to samozřejmě bude muset bez reformy ve stávající výši dělat i dále. A pokud se nic nezmění a ty parametrické změny, které proběhly vlastně na začátku roku 2010, to jsme zaznamenali všichni, kde se prodlužovala doba odchodu do důchodu na 65 let, respektive se sjednocovala na 65 let a upravovala se, upravovaly se výplaty invalidních důchodů a podobně, tak to nám ten problém pouze oddálilo. Koupilo nám to pár let navíc. Ale ten problém to určitě nevyřešilo. Takže bez nějakého podstatnějšího zásahu zvenčí, to znamená bez opravdu důkladné reformy ten stát prostě nebude mít na to, aby tu armádu důchodců financoval.

moderátorka
--------------------
Řekněte mi, pane Simaichle, proč, když tady toto jsou, toto je řeč čísel, toto jsou fakta a člověku nezbývá, než je nějakým způsobem vzít na vědomí. Proč vyvolává důchodová reforma takové emoce?

Zdeněk SIMAICHL, společnost Partners
--------------------
Je to velmi jednoduché, protože v podstatě nikdo se netěšíme na to, až jednou půjdeme na ten zasloužený odpočinek a najednou zjistíme, že jsme bez prostředků a vlastně tu životní úroveň, kterou jsme si do těch 65 nebo i více let budovali, tak najednou jsme nuceni z ní slevit a v podstatě dostáváme se do něčeho nebo dostáváme se do situace, kterou si nikdo z nás nepřeje. To znamená, že budeme počítat každou korunu, místo abysme si ten zasloužený odpočinek užívali, tak budeme mít existenční problémy, budeme se třeba stěhovat z těch bytů, ve kterých bydlíme dneska, nebo z domů se budeme stěhovat do nějakých sociálních bydlení a tak dále. Zkrátka ta závislost naše místo toho, abysme trošku, populisticky řečeno, byli, stali se nezávislí, abysme si užívali v podstatě toho, co jsme si napracovali za ten život, tak místo toho se staneme obrovsky závislí na sociálním systému a staneme se v podstatě jakýmsi rukojmím toho, že měsíčně mi přijde tolik a tolik a já z toho musím ještě 80% mandatorních výdajů, to znamená těch povinných, na bydlení, na jídlo a podobně, tak musím dát pryč a 20% mi zbývá teprve na to, abych si to užíval. To je setsakra málo.

moderátorka
--------------------
Já si myslím, že Čechům, ale nejenom Čechům vždycky tak jako trošičku pomůže a uleví se jim, když najdou viníka. Ale tady v tomto případě si myslím, že se ten viník bude do značné míry hledat těžce, protože tady jde skutečně o to, že naše populace stárne.

Zdeněk SIMAICHL, společnost Partners
--------------------
Tak, ten viník je v tomhle tom případě bohužel naprosto zřejmý. Jsme to my sami, i když zas na druhou stranu můžeme argumentovat tím, že ekonomické prostředí nebo vůbec ten systém je nastavený tak, že nepřeje mladým rodinám s dětmi, že v podstatě dneska, pokud si někdo chce pořídit dítě, tak prostě existují propočty, že dítě, než odejde do, než se postaví na vlastní nohy, než odejde do toho praktického života, tak to rodinu stojí zhruba 2 až 3 miliony korun, což není úplně málo za těch 18 až 25 let, není to úplně málo. A lidé dneska samozřejmě počítají a říkají si tak já když budu mít dítě, tak to pro mě znamená tohle, tohle. Ty zodpovědnější říkají nemohu si ho dovolit nebo odkládají to na co nejpozdější dobu. No, a samozřejmě i tím je ta podobnost výrazně ovlivněna.

moderátorka
--------------------
Nicméně nestárneme jenom my, stárne celá Evropa. Znamená to, že měnová reforma čeká i naše sousedy?

Zdeněk SIMAICHL, společnost Partners
--------------------
Tak oni tento typ reforem už víceméně mají, nechci říct za sebou, ono je pořád co reformovat, ale takové ty majoritní změny už proběhly a i přesto, že proběhly řádově dekády zpět, tak třeba Německo na své důchodce ročně vynakládá obrovskou sumu asi 80 až 100 miliard eur.

moderátorka
--------------------
Na to se právě ptám, na to se právě ..., protože ty reformy jsou zjevně nedostatečné.

Zdeněk SIMAICHL, společnost Partners
--------------------
Ty jsou nedostatečné, přesně tak. Oni se to snaží brzdit různou imigrační politikou, ale ani to není všelék zkrátka. A pokud se něco nezmění v té základní demografii, to znamená, že my sami nepřijdeme na to, že ty děti prostě potřebujeme a nejenom z tohoto důvodu ekonomického, tak to bude velmi, velmi obtížné. A ona ta reforma v podstatě není o ničem jiném, než že nás čeká v podstatě brutální, naprosto brutální posun v osobní odpovědnosti. To znamená, že ten stát tím, že na to mít nebude, tak to břemeno bude přenášet na občany a ty pokud se nepřipraví, tak budou potom v tom důchodu velmi nepříjemně překvapeni.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.