Přepis cestovatelského pořadu Jak to vidí (Toulka po městech a obcích s netradičními názvy) - 20.8.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Jan Křelina vás srdečně zdraví, vítá při poslechu čtvrtečního Hosta do domu. Začíná další cestovatelské letní vydání pořadu Jak to vidí. Dnes je nás tu více. Pan Milan Harvalík z Ústavu pro jazyk český Akademie věd. Dobrý den.

Milan HARVALÍK, Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR
--------------------
Dobrý den.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
A Marek Janáč, redaktor Českého rozhlasu Leonardo. Dobrý den.

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
Dobrý den.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Rozhlasoví posluchači všech možných stanic našeho velikého rozhlasu vědí, že pánové Milan Harvalík a Marek Janáč jsou spoluautoři rozhlasového a také knižního Divnopisu spolu s Pavlem Tumlířem. Pátrají po tom, proč se u nás obce jmenují tak, jak se jmenují. Je pravda, že naše místní názvy jsou nesmírně různorodé. Jsou opravdu divné, dá se říct, že názvy obcí v České republice jsou divné?

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
Tak záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to díváte. Vám by možná přišly jiné názvy divné, než které přijdou divné nám, a to si myslím, že je na tom trošku subjektivna, ale my se snažíme nacházet takové názvy, které a první pohled nejsou čitelné. To znamená, ve chvíli, kdy víte, že pokud něco končí na ice, tak s největší pravděpodobností, téměř 99 %, tak to bude něco, co bylo pojmenováno po nějakém člověku, zakladateli nebo majiteli té obce. A pokud to bude končit na any, tak to bude ves někoho, kdo se odněkud přestěhoval. Kdyby to byl třeba někdo z Brna, tak to budou Brňany třeba. A pokud tyto názvy odfiltrujeme, tak nám potom zbývají ty, které my považujeme za divné.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
A proč se ten rozhlasový cyklus, se kterým my dnes budeme tak trošku putovat po České republice, a to jazykovědně, proč se to jmenuje Divnopis vlastně, to je docela roztomilé samo o sobě?

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
No, v rozhlase vždycky největší problém bývá s pojmenováním nějakého pořadu a my jsme s Pavlem Tumlířem, když jsme přemýšleli o tom, jak to vlastně pojmenovat to, co jsme vymysleli tenkrát, tak mně padla mysl na takovou středoškolskou učebnici ze začátku 20. století, která v případě, že se zabývala rostlinami, tak se jmenovala Rostlinopis, a v případě, že se zabývala živočichy, tak se jmenovala Živočichopis. No, a tak jsme různě převalovali v hlavě tyto názvy a nakonec nám z toho vypadl jak z počítače Divnopis, protože jsou to divné názvy, tak jak jinak.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
A z hlediska českého jazyka, pane Harvalíku, nevadí vám Divnopis?

Milan HARVALÍK, Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR
--------------------
Mně slovo Divnopis vůbec nevadí, myslím si, že je to docela originální a docela rád bych k tomuto dodal, že když jsme jednou s panem redaktorem o tomhle tom mluvili a bylo to už v době, kdy to jméno Divnopis existovalo a bylo docela vžité a on mi vyprávěl, že to bylo podle těch učebnic typu Rostlinopis a Živočichopis, tak jsme najednou zjistili, že vlastně my oba tyhle ty učebnice známe od našich dědečků, protože jak dědeček pana redaktorka, tak můj tyhle ty učebnice někdy v těch 20.letech měli a my jsme je ještě jako děti sami znali a rádi si je prohlíželi.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Tak dobrá. Některá tedy místopisná označení jsou jasná, třeba Most, tam je to jasné, nebo Praha, že, tak tam víme, že ti alchymisté tedy pražili to zlato.

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
Ona je složitější, ta má několik variant.

Milan HARVALÍK, Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR
--------------------
Ta Praha zrovna patří mezi jména, u nichž bychom si dodnes nemuseli být tak úplně jistí s tím výkladem. A kupodivu docela je zajímavá věc. Možná to souvisí s tím, že hlavní města jsou vždycky velmi významná, tak pokud to jméno není opravdu nijak zcela průhledné, tak velmi často svádí k nějakým ne úplně pravděpodobným výkladům. Je to třeba, já se k té Praze vrátím, ale řeknu jenom příklad. Je to třeba v případě jména Berlín, které si lidé obvykle spojují s výrazem německých pro medvěda Bär, ale pravda je, že základ je slovanský, souvisí spíš s výrazem brlení podle močálovitého prostředí, na němž ten Berlín vznikl. No a u té Prahy těch možností se uvádělo také několik. Známe všichni tu pověst o kněžně Libuši, že tam, kde se tesá práh, tak bude Praha. Pokud se někdy uvádí dneska to, že základem by bylo slovo práh, tak se spíš přemýšlí o nějakých prazích ve Vltavě, to znamená takových útvarech na tom dně, které umožňovaly přejít jakoby brodem přes tu řeku. Objevily se ale také jiné výklady, které spojovaly třeba jméno Praha s podobně znějícími jmény na Pyrenejském poloostrově, to se ale ukázalo jako zcela mylné. A dnes jako ten nejpravděpodobnější výklad se přijímá skutečnost, že to souvisí se slovesem pražit, ale nikoliv podle zlata. Vezměme si jenom to, kdy u nás ti alchymisté to zlato hledali a kolik set let už Praha existovala. Spíš by to bylo podle místa, které bylo vypražené, na které tak intenzivně svítilo slunce, že to místo vyprahlo.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Tak když si vezmeme Pražský hrad, tam muselo pražit.

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
Ano, určitě. A když si vezmeme Českou republiku jako celek, tak abychom to vyvážili, tak Praha jako místo vyprahlé kontrastuje s Brnem jako místem, které bylo velmi vlhké. Protože brun, bylo vlastně místo, které bylo také někde poblíž bažiny a v podstatě nám to dokládají i pojmenování obcí v okolí. Jsou tam Žabovřesky například, Komárov jako čtvrti Berlína, pardon, jako čtvrti Brna, takže to v podstatě, když si tak člověk vezme to okolí, tak nám může také něco říct o tom, jaká byla situace v době založení.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Mimochodem, já vás tady v Jak to vidí nechci rozhodně zkoušet, ale ty Žabovřesky to je starý název, myslíte?

Milan HARVALÍK, Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR
--------------------
Ano, tohle to je velmi starý název a vidíme to už z jazykového hlediska na jeho slovotvorné struktuře. Historici samozřejmě by k tomu ještě dodali ty historické doklady, které jsou už velmi staré. Pro tu nejstarší vrstvu českých místních jmen, místních jmen to znamená jmen měst, vesnic a dalších osad, bylo velmi časté to, že šlo o jména přezdívková. Většinou je volili sousedi a obvykle v nich byla patrná jistá dávka ironie nebo humoru. I když zrovna v tom případě Žabovřesky to spíš asi bylo podle charakteru toho místa, že tam zkrátka žáby vřískaly. Ale vždycky bylo velmi typické u těchto starých jmen, že se tam spojovalo několik, přesně řečeno, dva výrazy do složeniny, takže právě to jméno Žabovřesky, čili tam, kde žáby vřískají, ukazuje, že je to staré jméno.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Tak je pravda, že čtvrti Žabovřesky říkají Brňané Žabiny. Možná, že časem by se z toho mohl stát seriozní název, třeba za 100, 200 let.

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
Může se tak stát, protože řada těch jmen, která my v Divnopisu popisujeme a vysvětlujeme, tak právě prošla za období od jejich existence do současnosti řadou změn a ty ve chvíli, kdy my dnes máme nějaké jméno, které nám už nic neříká, tak musíme brát v potaz proto, abychom se dostali do té, já tomu říkám, jazykovědná archeologie, doby, kdy to zkrátka bylo zakládáno. A je možné, že někdy jednou v budoucnu tak právě Žabiny bude potom někdo zkoumat ten jejich původní název.

Milan HARVALÍK, Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR
--------------------
Já bych k tomu možná dodal, že dnes je trošku jiná situace, než jaká byla v historii. Původně ta jména vznikala neoficiálně. Zdola lidé zkrátka jméno, místo nějak pojmenovali, a to jméno se začalo užívat, vžilo se a vyvíjelo se v souladu s hláskovým a jiným vývojem češtiny. Ale v pozdějším období, u nás je to od 19. století, docházelo k ustálení těch jmen k takzvané standardizaci a protože dneska ta jména jsou už vázána právě i touhle tou standardizací a správnou podobnou, tak už ty změny jsou trošku složitější. Zatímco dřív co zkrátka stačilo, že tomu lidé začali říkat trošku jinak, začalo se to jinak zapisovat a tím už to nové vlastní jméno nebo pozměněné začalo fungovat, tak dnes už by k tomu bylo potřeba žádat o nějakou změnu. Takže v tomhle případě by...

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Máme na to úřady a razítka.

Milan HARVALÍK, Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR
--------------------
Ano, obyvatelé Žabovřesk museli požádat, že chtějí, aby se jejich čtvrť přejmenovala na Žabiny.

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
Nicméně i v dnešní době to lze, pokud vezmeme v úvahu, že by došlo k nějaké změně režimu nebo k nějaké nepříznivé události jako je válka, protože po druhé světové válce, byť od toho 19. století uplynula řada let, tak se právě některé názvy měnily, protože přecházely z toho německého pojmenování během druhé světové války do českého. Řada názvů se překládala pouze otrocky, jiné se vymýšlely a vracelo se to zpátky do té podoby, kdy to ještě bylo vnímáno jako české. No, a nesmíme zapomenout také na rok 1989/90, kdy se také například Zlín změnil z Gottwaldova. Takže řada ulic třeba, ale to je něco jiného.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Hned po dvanácté hodině si půjdu zjistit, jak se řekne Brno čínsky, uvidíme. V cestovatelském Jak to vidí jsou na návštěvě Marek Janáč a Milan Harvalík. Dopřáváme si divnopisné putování po Česku.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Marek Janáč a Milan Harvalík, spoluautoři rozhlasového a knižního Divnopisu jsou v cestovatelském Jak to vidí. Dopřáváme si divnopisné putování po Česku. Už jsme leccos naznačili. Jak tedy vznikají pojmenování českých, moravských a slezských měst a obcí, můžete rozlišit nějaké skupiny?

Milan HARVALÍK, Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR
--------------------
Samozřejmě můžeme, stejně tak i v jiných jazycích jsou místní jména tvořena nejrůznějšími způsoby. V češtině je to z velké části podle osobních jmen, podle nějakého zakladatele nebo majiteli, přičemž k vyjádření toho přivlastnění jsou používány nejrůznější přípony, třeba of, nebo ín, nebo taková stará už zaniklá přípona j s měkkým jerem. Pak třeba byla přípona ovice, která označovala rod těch lidí tak jako Přemyslovci je rod odvozující se od Přemysla, tak třeba Domažilici byl rod pana Domažela a bydleli v Domažlicích. Pak už teda třeba pan redaktor Janáč mluvil o příponě any, která označuje obyvatele nějakého města, kdo žije na vesnici je vesničan, kdo žije třeba u Podbory, tak je Podbořan a z toho jsou Podbořany, a ještě několik dalších takových skupin by se našlo. No a jsou pak samozřejmě i jména, která vycházejí z nějakého přírodního charakteru, to je typ Písek nebo nějaké i lidské stavby. Máme jména jako Kostel, Kostelec, Hrádek, Hradec, Most a další. To je tak asi ten nejstručnější přehled těch základních typů. Samozřejmě je jich ještě víc.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
A jsou i jména třeba urážlivá?

Milan HARVALÍK, Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR
--------------------
Mohli bychom jistě taková najít. My jsme tady už trošku na to narazili, když jsme hovořili o těch Žabovřeskách, která sice nejsou přímo příkladem takového urážlivého jména, ale řada takovýhle složených přezdívkových jmen původně zřejmě jako urážlivá byla myšlena.

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
Kdysi třeba také Trpísty považoval byste je za urážlivé jméno?

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ne, tak samozřejmě kořenově mi to připomíná nějaké utrpení, nějakou tragickou událost.

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
My bychom si mohli pustit, jak vlastně vypadá Divnopis o Trpístech.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Takže v Trpístech jsou tedy trpaslíci. Je to asi klasická ukázka toho, že někdo jiný pojmenoval Trpícké tak, jak je pojmenoval.

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
Tak tady si myslím, že je důležité jedno. Vy jste říkal trpaslíci, že jsou tam dnes, ale oni tam samozřejmě nejsou, pokud je někdo nemá na zahrádce a možná tam nebyli ani v té době, kdy byli ti lidé pojmenováni. Ta vlastnost nemusela patřit celé obci nebo všem jejím obyvatelům, ale třeba jenom jednomu. Mohl tam být někdo nižšího vzrůstu, který byl natolik, řekněme, charakterově výrazný, že potom jeho vzrůst, jeho charakter dal pojmenování po směšné té obci. A co je, myslím, ještě zajímavější je, že Trpísty jsou tady už velmi dlouho několik staletí a dodnes se tam v okolí o tříprsťácích, trpísťácích traduje tedy takovéto posměšné pojmenování. Tomu se říká ta lidová etymologie, kterou my konfrontujeme s tou, řekněme, odbornou etymologií zastoupenou panem doktorem Harvalíkem a právě tento kontrast, to, že se to tam dochovalo, je pro mě naprosto jaksi ojedinělé. Ne všude si lidé pamatují tolik tak dlouho přesně kolik staletí. A takových posměšných hanlivých názvů je po republice celá řada. Například takové názvy jako Rpety, to je ves reptačů, těch, kteří reptali na něco. A zase to jsou jména, která si nedávali ti obyvatelé, ale dávali jim je posměšně ti, kteří žili v okolí. Tak jako dnes vy sám sobě, já se asi sám sobě posmívat nebudeme, ledaže bychom měli dostatečně velké sebevědomí a smysl pro humor, ale ti kolem se nám posmívat pro nějakou vlastnost třeba budou. Drštěkryje, lidé, kteří si kryli své dršťky, tedy žaludky, ne nikoliv obličeje. Nebo Všetaty, to je zajímavé. Kradlo se tehdy stejně jako dnes a možná tehdy ještě víc a přepadávalo, takže místa, která byla pověstná tím, že tam někdo přišel o něco nebo byl okraden, tak byla právě pojmenována třeba Cotkytle. To byla obec, kde někomu strhli halenu, kytlici. Cot je z němčiny, takže to místo bylo určeno k tomu, aby se mu všichni vyhýbali. A dodnes je to hluboce v lesích v takovém údolíčku malebném uloženo, takže tam zřejmě bylo asi nebezpečno. A Všetaty je třeba obec, kde, protože tat, to bylo slovo, které označovalo lidi, kteří kradli, zloděje, tak Všetaty byla ves lidí, kde všichni kradli. Tatobity byla zase ves lidí, kde bili zloděje, zřejmě tam někdo přišel a ty zloděje potom, nějaký zloděje, a ty zloděje ti místní vyhnali. Tak to byly zase názvy, které jim dávali ti z okolí.

Milan HARVALÍK, Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR
--------------------
A přitom, když tam máme to vše, tak by to vlastně znamenalo Všetaty by mělo znamenat všichni jsou zloději. Pak máme taky třeba vesnici Vševily, staročeské slovo vila neznamenalo honosný dům tak jako dneska to je z latiny, ale to slovo slovanského původu znamenalo blázen nebo bloud, tak by to vlastně znamenalo všichni jsou tam blázni. A musíme si uvědomit, že vždycky to bylo hodně přehnané. Že stačil jeden člověk, nebo několik málo lidí, kteří byli tímhle tím způsobem charakterističtí, a už se stali důvodem k pojmenování všech svých sousedů. Ostatně dneska vidíme sami, že často se to stává, že příslušníci určitého etnika nebo určité vrstvy společnosti bývají posuzováni podle několika jednotlivců, kteří k nim patří, ale přitom ta většina může být třeba úplně jiná.

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
Ano, zbabělci, pokud tam takoví byli, mohli dostat třeba jméno patokryjové, tedy lidé, kteří když někam jdou, tak si kryjí i své paty, aby je někdo zezadu nenapadl. Také jedna z obcí v České republice.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
A máte Patokryje.

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
Máme je, ano.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Hleďme. Cestovatelské Jak to vidí Český rozhlas 2 Praha. Pánové Milan Harvalík a Marek Janáč.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Dopřáváme si divnopisné cestování po českých, moravských a slezských zemích se spoluautory rozhlasového a knižního Divnopisu Milanem Harvalíkem a Markem Janáčem. Mluvili jsme o různých posměšných názvech obcí. Pokud jsem dobře četl vaše knížky, tak vlastně není obec, kam by nevstoupil Žižka nebo kde by neprošly nějaké válečné události. Máme válečné obce?

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
Určitě máme. Například takový Nejdek to je obec, která je rozprostřená od Moravy po Čechy a v různých podobách Nýdek, Nejdek, Mýtek, a to jsou obec, které patřily zřejmě nějakým vladykům nebo rytířům. Byly to takové samoty daleko od civilizace a právě ony jsou položeny docela dost vysoko, a to je třeba takové rytířské jméno, když to přeneseme s trochou, s trochou fantazie. A pak jsou takové názvy, které třeba byste do nich neřekli, ale my jim říkáme jména složená, která jsou složena vždycky ze dvou nějakých tvarů. A například takové Přišimasy. Tam byste řekli, dobře, třeba je to jméno, kde přišly masy, jaksi si ti lidé myslí. Nebo že tam byli zkrátka lidé, kteří přišili maso, a i odborná jazykověda ta vysvětluje samozřejmě v kontrastu s tou lidovou etymologií.

Milan HARVALÍK, Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR
--------------------
Ano, právě tady ty Přišimasy jsou dokonce místem, kde se vypráví, že tam kdysi byla nějaká veliká bitva a těm postiženým, poraněným potom po té bitvě přišli maso, což není zrovna ten správný výklad. Určitě nebyla tenkrát medicína na tak vysoké úrovni, aby tohle to dovolovala. Vzpomeňme si, jak dlouho teprve možnosti takovéhle chirurgické u nás jsou. Zjistilo se totiž, že tohle to jméno Přišimasy původně podle všeho znělo Přišumany a že tam byl základ šuma, což znamená les, mimochodem jméno Šumava právě z tohoto výrazu také vychází, a že potom to znamenalo vlastně ves lidí žijících při, proto tam máme to při v tom jméně Přišimasy, při šumě, čili při lese. Kdybychom to chtěli pojmenovat česky dnes, tak by to byly Přílesany.

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
A pak máme také jména, která na už podle názvu nám říkají, když to byla rytířská doba, používaly se meče, řezání nebo sekání nějakým takovým nástrojem jako jsou třeba Řízusuty. A Řízusuty přitom s tím, řekněme, rytířským základem nemají takřka nic společného.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Poslechneme si je.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Tak to byla další ukázka z rozhlasového Divnopisu. Jeho spoluautoři jsou stále v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha. Je to velké dobrodružství objevovat ty názvy. Pánové, je v České republice podle vašich zkušeností nějaký divnoregion, kde se divné krásné názvy vyskytují hustěji než jinde?

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
Divnoregion asi ne, ale my víme z toho, jak jsme si dělali mapu třeba, kde se nám zdály divné ty názvy, že to většinou bývala místa, která byla nejdříve osídlena. To jsou ta nejstarší pojmenování, proto je tam také nejvíce těch přezdívkových pojmenování a ne těch obyvatelských nebo těch, kde někdo přišel z nějakého města, protože nebylo odkud kam chodit.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Tak půjdeme do Hajan?

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
Můžeme. Až někdo bude posílat někoho do hajan večer, tak varujeme, že to není posílat někoho ke spánku, ale do háje. Protože Hajany, to je pojmenován obce, která byla někde u nějakého hájku.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
A spí se tam více než jinde, že se posíláme do Hajan?

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
Jezdí tam více kamionů.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Hosty cestovatelského Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha byli redaktor Českého rozhlasu Leonardo Marek Janáč a Milan Harvalík z Ústavu pro jazyk český Akademie věd, spoluautoři Divnopisu. Najdete nás ještě na internetu www.rozhlas.cz/praha, nebo za lomítko napište jaktovidi, dostanete se přímo k nám. Možná, že nás také posloucháte v repríze po jedenácté hodině. Pánové, díky moc, mějte se krásně, hodně dalších Divnopisů. Na shledanou.

Milan HARVALÍK, Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR
--------------------
Na shledanou.

Marek JANÁČ, redaktor Českého rozhlasu Leonardo
--------------------
Děkujeme, hezký den.