Přepis: Akutní pooperační bolesti - 21. března
Hostem pondělní poradny byl vedoucí lékař týmu pro léčbu akutní bolesti anesteziologicko-resuscitačního oddělení Nemocnice Na Homolce Viktor Kubricht. Hovořili jsme na téma akutní pooperační bolesti. (V článku nabízíme neautorizovaný a needitovaný přepis pořadu.)
Eva KVASNIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bolest může mít různé podoby, bolet nás může hlava, zuby nebo celý člověk. Určitě ani samotným lékařům není příjemné vidět své pacienty trpět, zvlášť po náročných operacích. A proto si teď budeme povídat o nových trendech v léčbě akutní bolesti. Víc už nám prozradí pan doktor Viktor Kubricht, vedoucí lékař týmu pro léčbu akutní bolesti anesteziologicko-resuscitačního oddělení Nemocnice Na Homolce. Dobrý den.
Viktor KUBRICHT, vedoucí lékař týmu pro léčbu akutní bolesti anesteziologicko-resuscitačního oddělení Nemocnice Na Homolce
--------------------
Dobrý den přeju.
Eva KVASNIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
A než položím první dotaz, tak bych ještě vyzvala vás všechny, kdo máte k dnešnímu tématu jakékoliv dotazy, tedy léčba, akutní bolesti, hlavně v pooperačních stavech, abyste svoje dotazy směřovali na emailovou adresu jejakaje@rozhlas.cz anebo je můžete formulovat do SMS zprávy, kterou pošlete ve tvaru R2 JEJAKAJE text. Zprávu pošlete na číslo 9077704. Provozuje služba ATS Praha a jedna SMSka vás bude stát 4 koruny. No a krom toho samozřejmě připomínám, že na webu dvojka.rozhlas.cz probíhá také chat. Pane doktore, podle statistik se uvádí, že až 70 procent hospitalizovaných pacientů po operaci pociťuje střední až silnou bolest. Jakým způsobem vy k pacientům přistupujete, když se snažíte tu jejich bolest tišit?
Viktor KUBRICHT, vedoucí lékař týmu pro léčbu akutní bolesti anesteziologicko-resuscitačního oddělení Nemocnice Na Homolce
--------------------
No, vy jste to vzala už od takovýho toho druhého nebo třetího kroku. Celej ten problém začíná s tou bolestí tím, že obecně se přistupuje k tomu, že když jde člověk na operaci, že by ho to mělo nebo že to asi bude muset bolet. A taková ta samozřejmost, která vládne mezi pacienty a často i mezi zdravotníky, je celé věci trošku na škodu. A právě ty statistiky, které jste zmínila, ukazují, že to jsou čísla většinou ze světa. Tady v Čechách se to moc neměřilo nikdy. Ale nemáme důvod nevěřit, proč by to mělo být zrovna u nás. Jinak tak ukazují, že to vnímání té bolesti těch pacientů je poměrně závažné a že ten jejich pobyt v nemocnici může být jak subjektivně potom nepříjemný, tak ale se ukazuje, že i špatně léčená bolest po operaci může vést k řadě komplikací, tedy ten pobyt v nemocnici prodlužují, prodražují, znepříjemňují a tak dál. No a z toho důvodu, když je nějaký problém obecně, tak je dobré se mu věnovat tak, že se holt ustanoví někdo, kdo se tomu bude věnovat trošku víc, a to je to, co jsme zavedli u nás v nemocnici, není to originální model, ta věc ve světě funguje řadu let, v České republice to není jenom u nás, jsou i jiné nemocnice, kde se s větším nebo menším úspěchem pokoušejí zavádět jakési modely léčby pooperační bolesti a takže my jsme nastavili takový koncept, ve kterým se snažíme jednak vyčlenit lidi z personálu, kteří se budou věnovat té bolesti trochu víc, a jednak zavést nějaká pravidla rámcová pro celou tu nemocnici a pro všechny zdravotníky, jak s pacientem, který má nějakou závažnější pooperační bolest, zacházet, jak využít dobře prostředky, které k tomu máme. My máme spoustu léků, máme spoustu technik na léčení té bolesti, ale ukazuje se, že je asi neumíme využívat tak, jak by to šlo. Já myslím, že i kdyby jsme měli ideálně nastavený systém a každý ten pacient byl skvěle léčený s tou bolestí, tak stejně pořád bude značná část lidí, řekněme, já nevím, třeba pětina mužů, odhadnu, která stejně bude zažívat nějakou významnější bolest. Nicméně ten současný stav, kdy je to víc jak půlka lidí, tak ten bysme se chtěli zkusit nějakým způsobem srazit trošku, aby vlastně ten cíl byl, aby bylo co nejvíc lidí, kteří budou mít co nejmenší bolest a byli tak nějak, pokud možno, co nejvíc spokojení s tím pobytem, když už v té nemocnici musí být.
Eva KVASNIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
Každý z nás asi vnímá bolest individuálně, takže dá se bolest nějakým způsobem změřit?
Viktor KUBRICHT, vedoucí lékař týmu pro léčbu akutní bolesti anesteziologicko-resuscitačního oddělení Nemocnice Na Homolce
--------------------
To je právě ta potíž s bolestí. Pokud budete mít nějaké jiné potíže, budete mít vysoký krevní tlak, přijdete k lékaři, tak vám změří tonometrem tlak a je tam číslo, které vy nepodvedete, ten doktor nepodvede a ten přístroj nepodvede, pokud funguje správně. U té bolesti žádný přístroj, který bysme na někoho připojili a dokázali jsme říct, vás to bolí takhle moc, není. To znamená, to vnímání, jak jste říkala, té bolesti, je velice individuální. A to, jak ho to bolí, si umí říct hlavně ten pacient sám. A ten systém je hodně nastavený na tom, že učíme pacienty mluvit o tom, jak moc je to bolí a snažíme se jim to věřit, to, co nám říkají a podle toho nastavovat tu léčbu. Je systém, který, nebo je víc systémů, jak změřit bolest. To, co my používáme v nemocnici, je numerická škála, se tomu říká a v zásadě se snažíme pacientům už před operací vysvětlit, že po operaci, až nás to bude bolet, tak se vás personál bude ptát, jak moc vás to bolí na škále od 0 do 10, kdy 0 je žádná a 10 je ta nejhorší představitelná bolest, kterou by ten člověk vůbec ve své fantazii dokázal vymyslet, s tím, že 1, 2 je taková ta mírná snesitelná, 3, 4 už je střední, 5, 6 je silná, 7, 8 taková ta krutá, kdy ti lidi už myslí opravdu spíš jenom na tu bolest a 9, 10 je taková ta šokující nejhorší vůbec představitelná. No a tohle to se snažíme ty pacienty naučit a po operaci tohle to používat. A z toho, jakým způsobem oni nám sdělují tyhle ty informace, samozřejmě se ptáme i na další věci, ptáme se, co je bolí, jak moc, nebo jakým typem té bolesti trpí a podobě a vycházíme teda z toho, co nám říkají.
Eva KVASNIČKOVÁ, moderátorka
--------------------
S panem doktorem Viktorem Kubrichtem si budeme o léčbě akutní bolesti, zvláště tedy v pooperačních stavech povídat i dál. My právě teď otevíráme naše telefonické linky, takže pokud se chcete k tématu na cokoliv zeptat, tak můžete volat. Telefony jsou 221552424 nebo 221552525, anebo samozřejmě piště na email jejakaje@rozhlas.cz.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.