Předsudky máme všichni. Bojovat s nimi se dá obyčejným lidstvím, radí psycholožka

Předsudky jsou negativní emoční postoje. Získáváme je primárně v rodině nebo ve škole. Bohatým zdrojem předsudků jsou ale dnes i sociální sítě. „Typickým příkladem jsou třeba obézní lidé. Děti slyší hanlivé poznámky od rodičů a podvědomě si do života odnášejí negativní postoje,“ přibližuje psycholožka Dana Cooke.

Sebereflexe i obyčejné lidství

Přesto jsou předsudky přirozené. Jsou součástí emoční části našeho mozku, která nám kdysi dávno umožnila přežít. „Když člověk uviděl hada, nemohl studovat, jestli je jedovatý. Musel reagovat rychle. Musel utéct nebo zabíjet. Strukturou mozku jsme tak tedy nastavení, přesto se dá předsudků zbavovat.“

Problém je, že si předsudky málokdy uvědomujeme. A i pokud si je připustíme, drží nás zpátky naše pohodlnost. „Spousta lidí zaměňuje předsudky za zkušenost. Jednu negativní zkušenost ale nelze vztahovat na celou populaci. Měli bychom oblasti, kde máme předsudky, prozkoumávat. Mnozí to ale právě kvůli předsudkům ani nezkusí, chtějí zůstat v bezpečí,“ vysvětluje psycholožka.

Prvním krokem k tomu, jak předsudky regulovat, je podle ní začít si klást otázku, proč takto přemýšlíme nebo proč se takto cítíme. Vedle sebereflexe je klíčem ale i obyčejné lidství. „V naší složité společnosti je jednou z mála cest, jak předsudky zvládat, vědomě hledat v lidech to dobré. Ne jenom jejich chyby...“ uzavírá Dana Cooke.