Pozdrav R. Zollmana pražskému publiku
Před svým prvním vystoupením ve funkci hlavního hostujícího dirigenta SOČRu napsal Ronald Zollman pražskému publiku následující slova:
Drahé pražské publikum, dámy a pánové,
dovolte, abych Vás s radostným pohnutím v duši oslovil několika slovy. Příčiny mého rozpoložení jsou mnohé, v neposlední řadě však mezi ně patří láska, kterou chovám k Vašemu městu a lidem, kteří v této významné, nádherné a dech beroucí kolébce evropské kultury žijí.
Praha mi přirostla k srdci už před mnoha lety, dávno předtím, než jsem zde začal vystupovat. V paměti mi navždy zůstane má první pražská cesta, kdy jsem měl pocit, že na mě za každým rohem čeká Mozart. I poté, co jsem přinejmenším stokrát přešel Karlův most, ve mně tento pocit zůstává stejně svěží, jako tomu bylo poprvé. Všude, na obou stranách řeky, mě stále pronásledují stíny Mozarta, Kafky, Dvořáka, Smetany... a to navzdory davům všudypřítomných návštěvníků! Prošli jste se někdy po Karlově mostě v březnu při ranním úsvitu? Stojí za to si kvůli tomu přivstat - spatříte čirou krásu Prahy bez turistů!
Poté mě s Vaším městem spojily profesní povinnosti. Započaly koncertem soudobé hudby se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Na programu byla díla náročná jak z pohledu hudebníků, tak i hostů v sále. Samé premiéry. To, upřímně řečeno, není nejvhodnější způsob, jak navázat kontakt s publikem. Přesto jsem již od počátku cítil, že se nacházím na půdě otevřené umělecké komunikaci. Na zmíněný koncert dodnes velmi rád vzpomínám. Dokonce i na zkoušky, protože se nesly v duchu impozantní soustředěné práce a hlubokého zaujetí každého z účinkujících.
Později jsem hostoval u několika dalších českých orchestrů a k SOČRu jsem se vrátil v lednu 2010, tentokrát již s "normálním" programem z děl Suka, Mozarta (už zase!) a Šostakoviče. Uvedený koncert vyústil v mé jmenování hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Jak rád se s Vámi v nové funkci poprvé setkávám!
Program dnešního koncertu, který je věnován francouzské hudbě, završí světoznámý mistrovský opus, Berliozova Fantastická symfonie. Těší mě, že jí předchází dílo Henriho Dutilleuxe, bezpochyby jednoho z největších žijících světových skladatelů, a rovněž dva kusy pro violoncello od Milhauda a Faurého. Náš program tak pokrývá sto padesát let hudební tvorby. A brzy před Vás s potěšením předstoupím s dalším programem, převážně od českých autorů.
Doufám, že z těchto hudebních setkání budete mít stejný požitek, s jakým k jejich interpretaci přistupuji já!
S úctou
Ronald Zollman
