Povídka Psí srdce poznamenala celý Bulgakovův život. Vyšla až 47 let po jeho smrti
Známá povídka to v sovětském světě neměla lehké. Oficiálního vydání se dočkala až téměř po 60 letech. Její osudy jsou tak do značné míry také dějinami ruského samizdatu. V Moskvě ji teď představuje výstava Dobrodružství zakázané knihy. Navštívil ji i zpravodaj Martin Dorazín.
Kam se v Káhiře vydat, když si chcete přečíst zakázaného autora?
Mnohé arabské země cenzurují literární díla. Patří k nim i Egypt. Tentokrát si tamní úřady vzaly na mušku domácího autora Alá´a Al-Aswáního. V českém překladu vyšel jeho román Jakubiánův dům. Letošní knihu s názvem Rádoby republika už mu v Egyptě vydat nedovolili. Román rozkrývá pozadí egyptské revoluce a její potlačení bezpečnostním aparátem. Blízkovýchodní zpravodaj Štěpán Macháček ale zná v Káhiře místa, kam se na zakázané knížky chodí.
V roce 1925 napsal sovětský spisovatel Michail Afanasjevič Bulgakov povídku Psí srdce. Ostře satiricky popisuje přerod zvířete v člověka, přesněji řečeno příslušníka lumpenproletariátu. Obecněji pak zachycuje situaci, kdy se k moci dostane lůza řízená jen zvířecím instinktem. Není divu, že Psí srdce se stalo jednou z hlavních knih ruského samizdatu.
Proč povídka Psí srdce ležela v žaludku sovětským revolucionářům, je každému jasné hned v úvodu, kdy profesor Preobraženskij rozhodně nedoporučuje mluvit u jídla o bolševismu a před obědem číst sovětské noviny.
S touto knížkou to vlastně měli cenzoři jednoduché. Škrtat nevhodné odstavce nemělo smysl. Musela se zavrhnout jako celek.
Šedesát let od autora ke čtenáři
Muzeum Michaila Bulgakova a organizace Mezinárodní Memorial jí proto pod názvem Dobrodužství zakázané knihy věnovalo nevelkou, ale nápaditě připravenou výstavu, doplněnou o interaktivní výstavu Slovník sovětské cenzury.
„V Rusku Psí srdce vyšlo až v roce 1987. Předcházela tomu v 60. letech vydání ve Francii, Německu a Spojených státech,“ provází mě expozicí Světlana Fadějevová z organizace Memorial.
„V Sovětském svazu se knížka až do druhé poloviny 80. let šířila pouze v samizdatu, ať už ve formě ručních přepisů, strojopisů nebo fotokopií. Naše výstava zachycuje strastiplnou cestu tohoto díla od autora ke čtenáři.“
Svědectví o perzekuci
Bulgakov byl v roce 1925, kdy Psí srdce napsal, známým a uznávaným spisovatelem, kterého si za jeho hru Dny Turbinových cenil i Josif Stalin. Diktátorova prchavá přízeň ale Bulgakovovi nepomohla.
Kopie historických dokumentů v expozici dokládají, že sovětský režim spisovatele nešetřil. Vystaveny jsou tu cenzurní zásahy, zákazy nebo zápis o domovní prohlídce, během níž spisovateli tajná policie strojopis povídky zabavila.
Nikitinovské soboty
„Tehdy existovalo velké literární sdružení, kterému se říkalo Nikitinovské soboty. Bylo to vydavatelství a volný spolek spisovatelů. Na jeho sobotních schůzkách Bulgakov četl své Psí srdce, a tím začaly nepříjemnosti,“ vypráví průvodkyně Světlana.
I knihy se dají ochutnat. Netradiční smysl se při čtení rozhodli zapojit v jedné budapešťské restauraci
Inspirace skrývající se v knihách je, zdá se, nekonečná. Jak jinak si vysvětlit, že v Knižním baru v Budapešti podle knih vaří? Nevyužívají však recepty z kuchařek, zato v literárních dílech hledají inspiraci pro nejrůznější kulinární dobrodružství.
„Jakýsi ‚milý zlatý člověk‘ – někdo z více než čtyřiceti přítomných – Bulgakova zatepla udal na příslušných místech. Takže Psí srdce poznamenalo celý Bulgakovův život.“
Zpátky v čase
Unikátem této výstavy, který ovšem nemá s Psím srdcem přímou souvislost, je fotografická komora, kde si můžete prohlédnout autentický přístroj na zvětšování a kopírování. Jsou tu také fotokopie samizdatových prací. K tomu fotoaparát Zenit, zvětšovák, vývojka, ustalovač – to vše v typickém červeném nasvícení, které ještě umocňuje dojem opravdové fotokomory.
Kromě toho je tu i moderní přístroj DZM 180, který představoval úplnou revoluci v samizdatu. Přístup k němu ale mělo jen velmi málo lidí. Až do konce 80. let si lidé mezi seboupůjčovali fotokopie nebo kopie přepsané ručně na psacím stroji.
Michaile Afanasjeviči, děkuji
Na závěr prohlídky si návštěvník může zajít do malého kinosálu o dvou židlích, kde mu paní Světlana ochotně pustí ukázky z filmu režiséra Vladimira Mordka Psí srdce z konce 80. let. Jsou zajímavé tím, že obsahují i pasáže, které cenzura z prvního sovětského vydání v roce 1987 vyškrtla.
A nakonec mi ještě dovolte osobní vzpomínku. Ohmatané a špatně čitelné samizdatové vydání Psího srdce bylo vůbec první knížkou, kterou jsem v ruštině přečetl. Měl jsem na to jen jednu noc, ráno jsem ji musel předat dál. A ta noc byla nezapomenutelná. Michaile Afanasjeviči, moc vám za ni děkuji.
Související
-
Knihy místo mobilů! Projekt knižních automatů chce obyvatele Budapešti vrátit ke čtení
Novým šlágrem Budapešti jsou netradiční automaty. Po vhozenípeněz a zmáčknutí několika tlačítek vypadne knížka. Úhledná, barevná a hlavně malá, přesně do kapsy.
-
Přepisováním rukopisů trávili středověcí mniši dny, ale i...
O hlubokém středověku toho víme docela dost především díky mnichům, kteří v klášterech přepisovali knihy a zaznamenávali kromě zbožných textů i zákony a předpisy. V...
