Poslední slovo Ludvíka Vaculíka bylo vždycky skvělý, říká Jan Petránek. Připomeňte si osobnost spisovatele s osobnostmi Dvojky

Ludvík Vaculík byl nejvýraznější v letech komunismu. Měl prý vlastně tak trochu štěstí na „strašně špatnou dobu“. Tam, kde není svoboda slova, dostávají slova obrovský význam.

Ivan Hoffman

„Ale i po letech, když člověk čte jeho větu, tak jako autor propadá beznaději, že takhle geniálně se mu vyjádřit nikdy nepovede. Je to takový nedostižný vzor,“ říká Ivan Hoffman. „Uměl popsat objevně. Uměl žít a tito lidé umějí možná potom také lépe psát.“

Miroslav Zikmund

Dokonce i Miroslav Zikmund se v roce 2010 na Dvojce svěřil, že ho Vaculík učil psát, zaznamenávat. „Jednou ke mně přijel a říká: Mirku, půjč mi psací stroj! Začal tvořit, odmlčel se a procházel se. Pak se vrátil zpět ke stroji, udělal pár úhozů a zase chodil. Tvrdil o sobě, že je takový choďapsal.“

Čtěte také

Jan Petránek

Ludvík Vaculík byl všestrannou osobností. Zahradničil, zajímal se o astronomii, glosoval politiku nebo cokoli, co přinesl den. „Poslední slovo Ludvíka Vaculíka v lidovkách je vždycky skvělý,“ svěřil se v roce 2008 Jan Petránek.

Pavel Kosatík

V Lidových novinách Vaculík podle spisovatele Pavla Kosatíka například zajímavě glosoval stávku Lékařů Děkujeme, odcházíme. „Ironicky napsal, že teda automaticky očekává, že když oni děkují a odcházejí, tak že nám přitom taky poděkují za to vzdělání, které dostali.“

Vladimír KrocLudvík Vaculík jednou řekl: Knížku, kterou člověk za šest měsíců nevezme do ruky, nemusí mít doma.

Kosatík jindy taky připomněl, že Vaculík dál vydával knihy Bohumila Hrabala, i když mu to Hrabal sám zakázal. (Bylo to potom, co Hrabal dostal příkaz, aby se rozešel se svými přáteli z samizdatu.)

Čtěte také

Václav Malý

Václav Malý zase v roce 2012 připomněl i trochu jiná fakta: „Václav Havel seděl ve vězení mnohokrát a Ludvík Vaculík nikdy. Ludvík Vaculík si nikdy nezadal. Ale samozřejmě vyvolávalo to určitá napětí, proč tedy tento je stále zavírán a ten druhý ne.“

Ivan KrausJak říká Ludvík Vaculík: Protože jsem první, musím být proti.

Cyril Höschl

Ale není možné, aby se všichni měli stejně (dobře). Jak připomněl psychiatr Cyril Höschl: „Představte si takový myšlenkový experiment, který tuším pochází od Ludvíka Vaculíka, že kdyby se všichni měli dobře, řekněme, v určité dějinné etapě, tak by vůbec nebyla architektura, kultura. Nebyly by žádné hrady a zámky, protože kdo by je stavěl? Aby někdo mohl postavit hrad nebo zámek, tak na to si musí najmout lidi, kteří tam tahají ty balvany a dřou tam v potu tváře.“

Poslechněte si audiozáznamy Ludvíka Vaculíka (anebo ty o něm) v audioarchivu Dvojky.