Portrétní fotografie je můj pohled na člověka, připouští Lenka Hatašová

27. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lenka Hatašová

„Já se nerada fotím. Nevadí mi focení selfíček, ale když mě fotí někdo z kolegů, tak to těžce prožívám,“ prozrazuje na sebe fotografka Lenka Hatašová. Všechny díly Blízkých setkání najdete na webu Dvojky nebo v mobilní aplikaci mujRozhlas

Do jejího ateliéru se poprvé přišla fotit maminka. „Měla jsem trošku trému a ona říkala: To je zdržování, já nevím, jak se mám tvářit. Ale jsem moc ráda, že jsem ji nafotila. Maminka je aktivní na sociálních sítích, dokonce investovala do bitcoinu. Škoda, že se toho nedožil táta, který mě k fotografii přivedl. V Ústavu jaderného výzkumu dělal technické fotografie látek, které zkoumali,“ vzpomíná.

Možná mi karanténa zachránila život

Před covidem se Lenka Hatašová vydala na pouť do Santiaga de Compostela. „Já žila prací. Díky karanténě jsem na tři měsíce pověsila foťák na hřebík a objevila zahrádkaření. Možná mi to zachránilo život, byla jsem vyčerpaná. Během pandemie jsem zpracovávala obrovský archiv. Mám tam unikátní fotky Matušky, Formana, Lustiga a Kellnera."

Jak se Lenka Hatašová dívá na úpravu fotografií? „Nic proti tomu nemám. Dřív jsem používala stylizaci. Například jsem fotila Leilu Abbasovou v mléce, Ivetu Bartošovou v blátě na břehu Vltavy a Marcele Březinové jsem dala místo kravaty živou rybu. Dnes už to nevyhledávám, mám pocit, že to odvádí pozornost od portrétovaného. Portrétní fotografie je můj pohled na toho člověka,“ uzavírá umělkyně.

Proč by chtěla zažít tango v argentinských ulicích? Jak vzpomíná na fotku plačící Jany Novotné? Váží si dnes lidé fotografií?

autoři: Tereza Kostková , zk
Spustit audio

Související