Pořád mám nálepku stepujícího herce, ale nevadí mi to, tvrdí Denny Ratajský
Od dětství ho bavil tanec a stepovat začal v osmi letech. „Z folkloru jsem přešel ke společenským tancům. Partnerky mi ale ne vždy vyhovovaly a step jsem mohl dělat sám. Cítil jsem se svobodný a nebyl na nic vázaný,“ vysvětluje. Jak trávil dětství? Má kroj? Které své role považuje za zásadní? Zpívá dobře a rád? Zakotvil v některém divadle? Kde se cítí doma? Má strach z výšek? Co chystá a na co by pozval?
Denny Ratajský získal ve stepu titul mistra světa. Dostat se na vrchol nebylo jednoduché. „Byly to slzy, krev a pot. Bylo mi 11 let a každý rok jsem jezdil do Vídně, kde jsem se učil. Byla to tam jiná liga. Pak jsem začal jezdit na soutěže a získal v roce 1992 titul mistra světa.“
Pak u něj divadlo začalo přebíjet tanec. „Měl jsem dost soutěží a cestování. V Brně mě chytlo divadlo, i když jsem se stepu nevzdal. Kdybych nebyl hercem, tak tancuju. Pořád mám nálepku stepující herec, ale nevadí mi to. Stepuju už dnes jen v hudebním divadle Karlín v muzikálu Slunce, seno, jahody a musím udýchat šest minut,“ uzavírá tanečník a herec Denny Ratajský.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
