„Popularita je to nejkrásnější, co si herec může přát,“ říká Miroslav Donutil

Miroslav Donutil
Miroslav Donutil

Hostem dnešního (8. února) pořadu Je jaká je byl herec a bavič Miroslav Donutil.

„Nejsem oslavovací typ,“ prozradil nám populární herec v souvislosti se svými včerejšími 60. narozeninami, které se ovšem chystá zapít teprve dnes. V den svého výročí byl totiž na prknech, která znamenají svět, a to v 467. repríze představní Sluha dvou pánů: „Ovace vestoje následovaly. Když celé Národní divadlo stojí a tleská, je to velice krásný pocit.“

Jeho profesní život se dá rozdělit na ten v Brně a v Praze. Herec přiznává, že po příchodu do hlavního města zažíval poměrně hektické období. Přišly role ve filmech Tankový prapor, Černí baroni či Dědictví aneb Kurvahošigutntág režisérky Věry Chytilové. Zlomem bylo pak angažmá v Národním divadle: „Jakkoliv s velkou změnou počítáte, zcela připravit se na ni nedá. S ‚Provázkem‘ jsme hráli v nejrůznějších prostorách, velké divadelní budovy nevyjímaje. Na rozlehlé prostory jsme byli zvyklí. Překvapení v Národním divadle spočívalo v kontaktu s lidmi, kteří tam působili, a pocitem, že chodíte po stejném jevišti jako obrovské hvězdy českého herectví.“

Ač vzpomíná na působení v brněnském divadle Husa na provázku v dobrém, už by se tam prý nevrátil: „Umím si to představit, ale nechci tak činit. Myslím si, že by člověk neměl vstupovat dvakrát do téže řeky.“ Tvrdí to i přesto, že ho jednak nejvíce ovlivnili právě tři brněnští režiséři - Peter Scherhaufer, Zdeněk Pospíšil a Eva Tálská - a jednak také proto, že byl právě v moravské metropoli považován za opravdovou hvězdu: „S kolegy jsme byli v divadle, které bylo tak slavné, že se to dnes dá těžko s něčím srovnat. Složitě jsme vůbec opouštěli budovu zadním vchodem, protože neustále všude stály fanynky a byly nám v patách. Když jsme např. přijeli do Prahy, tak se před Baráčnickou rychtou nacházely tisícihlavé davy. Policisté si tehdy mysleli, že probíhá demonstrace u americké ambasády.

Zároveň dodává, že se často diví hercům, kteří si stěžují na popularitu. On sám ji považuje za to „nejkrásnější, co si herec může přát“.

Každý si ale občas potřebuje odpočinout od okolního světa. Kde hledá svůj tajný úkryt Miroslav Donutil? Prý v poslechu hudby, při chytání ryb či na své vysočinské chatě. Rád si ale také zahraje golf a navštíví lázně. Jeho nejoblíbenějšími jsou ty třeboňské, jichž je údajně vzorným návštěvníkem. Potvrdil to v našem vysílání třeboňský „lazebník“ Jiří Houdek: „Je pro nás velkým zpestřením. Jsem přesvědčen, že to s našimi lázeňskými hosty, masérkami a dalším personálem velice dobře umí.“ Tímto výrokem prý herci „namydlil schody“. Jak Miroslav Donutil prozradil s úsměvem na rtech, jeho manželka si prý něco takového o pobytu svého muže v lázních „zcela jistě nemyslela“.

Jsou lidé, kteří mu jako herečtí kolegové unikli? Koho si přál nejvíce poznat, ale osud tomu nepřál? Miroslav Donutil přiznává, že mu byl velikým vzorem jeden velice oblíbený herec a komik, který se ovšem jeho životem do slova a do písmene pouze mihl: „Nejvíce lituji toho, že jsem se nikdy v životě nepotkal s Vladimírem Menšíkem. S výjimkou setkání u baru jednoho brněnského hotelu, kde si kupoval, stejně jako já, pivo. Pozdravil jsem ho a on mi odpověděl. To bylo vše, co jsme si kdy řekli. To mě mrzí ze všeho nejvíc.“

Více podrobností najdete v rozhovoru s Martinou Kociánovou...