Populaci sliznatek tvoří z 99,9% samice
Sliznatky jsou podivní tvorové. Život tráví v temných hlubinách moří, kde pojídají drobné bezobratlé a čas od času si přilepší třeba na pozůstatcích uhynulých kytovců.
Nemají však vyvinuty čelisti
Místo kousání potravu trhají sofistikovaně uspořádaným aparátem, vyzbrojeným rohovinovými zoubky. Na mrtvé velrybě se sliznatky dokážou shromáždit v úctyhodných počtech a drahocenný zdroj živin zužitkují do posledního sousta. Takové hromadné hodování je často čistě samičí sešlostí, samci jsou totiž u většiny druhů ve výrazné menšině.
O párovacím systému sliznatek není známo vlastně nic. Dá se ale tušit, že v populaci tvořené z 99,9 % samicemi je sperma vzácností, se kterou se nebude ledabyle plýtvat. Má se tedy za to, že k oplození dochází v úkrytu ve skalních štěrbinách, případně alespoň uvnitř slizovité kapsy, produkované pokožkou.
Neméně zajímavé jsou sliznatky z fylogenetického hlediska
Spolu s mihulemi náleží mezi kruhoústé (Cyclostomata). Pozice sliznatek na stromu života však dlouho nebyla jistá a od sedmdesátých let 20. století o platnosti skupiny Cyclostomata panovaly značné pochyby, v jejichž důsledku byly vyčleňovány dokonce mimo vlastní obratlovce. Zpět do příbuzenstva mihulí je usadily až nedávné molekulární studie. Sliznatky nesou řadu primitivních znaků, důležitých pro pochopení časných fází evoluce obratlovců. Není proto divu, že přitahují pozornost embryologů a evolučně-vývojových biologů po dlouhá desetiletí.
Článek publikujeme se souhlasem časopisu Vesmír 04/2013.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
