Popletený pohádkový příběh v podání Collectif Malunés

Forever Happily, tedy Šťastně až navěky, je název inscenace francouzsko-belgického novocirkusového souboru Collectif Malunés. Ten je až do 3. září hostem pražského festivalu Letní Letná. Soubor vznikl v roce 2009 z absolventů cirkusové akademie v Tillburgu. Jejich první pouliční představení Sens Dessus Dessous sklidilo obrovský úspěch. Na svém kontě má 250 uvedení po celé Evropě i ve Venezuele, získalo hlavní cenu poroty a diváckou cenu na mezinárodním festivalu pouličního umění MiraMirO v Gentu.

Forever Happily je teprve druhý projekt mladého souboru a už nyní je jasné, že nebude mít nouzi o úspěch. Vynikající akrobatické výkony se odehrávají na pomezí romantiky a černého humoru. Nechybí skvělá hudba a dokonce spousta replik v češtině! S jedním z artistů, Lukem Horleym, si povídala Marina Feltlová.

V představení se objevuje spousta replik v češtině. Prozraďte, jak k tomu došlo?

Nickolas, jeden z hudebníků v našem představení, asi před osmi lety žil v Praze a naučil se česky. Naší snahou, ať už vystupujeme kdekoli, je navodit kontakt s publikem. Netvrdím, že je text v našem představení nesmírně důležitý, ale dodává tomu další příchuť. A protože chceme s diváky všechno sdílet, přišlo nám fajn sdílet i jejich jazyk. Proto jsme text, který máme ve francouzštině, nechali přeložit do češtiny, a měsíc před vystoupením jsme to trénovali. Nicko nám pomáhal s výslovností. Ještě před Prahou jsme vystupovali v Brně a tam nám ještě další Češi pomáhali výslovnost zdokonalit.

Jak vznikl nápad na toto představení, které pracuje s pohádkovými motivy? Měli jste dramaturga nebo režiséra, který vám s ním pomáhal?

Původní koncept byl inspirován duem, které jsem vytvořil s Juliette, vzdušnou akrobatkou. Když jsme dokončili školu, měli jsme desetiminutové představení, ve kterém jsme využívali pohádkových postav. To byl takový základ, který jsme se rozhodli podrobněji rozvinout a zároveň začlenit do nového představení další disciplíny, ve kterých jsme se zdokonalovali. Celé to vznikalo asi půl roku a první tři týdny jsme se všichni zabývali daným tématem, přicházeli jsme s nápady a trénovali různé cirkusové disciplíny. Poté jsme požádali o režijní dohled Dominiqua Bettenfelda, který spolupracuje s řadou souborů a učí na jedné novocirkusové škole v Paříži. Poskládal dohromady to, co jsme mezitím vytvořili, a společně jsme pak probírali, čeho chceme dosáhnout. S realizací nám pak pomáhal přímo na scéně.

Co je při tvorbě představení pro vás nejdůležitější, tedy kromě technické dokonalosti? Důležitou roli u vás určitě hraje humor...

Myslím, že jednou z nejdůležitějších věcí je pro nás vztah s publikem. I proto jsme si pořídili stan, protože v něm diváci získají k představení jiný přístup, než když jdou třeba do divadla. V divadle bývají diváci často ovlivnění staletými pravidly a zvyky a pak je těžké takovou bariéru prolomit. Pro umělce je pak náročnější s nimi navázat jiný vztah, než na jaký jsou zvyklí. Stan nás tak trochu navrací k tradičnímu cirkusu, kde je vše živější a bezprostřednější, což nám práci velmi usnadňuje. Tím, že se zaměřujeme na pohádky, se diváci můžou s těmito motivy snáz ztotožnit. My pak vše obrátíme naruby, děláme si z toho legraci, a tím se s diváky ještě silněji propojíme. Podle mě by mělo být představení interaktivní, mělo by navázat dialog mezi diváky a perfomery. A právě témata, která jsme zvolili, spolu s humorem, nám pomáhají dostat se blíž k divákům.

Cirque Alfonse: odvážné výstupy, řízná muzika a dokonale upravené plnovousy

• Upravit
• Smazat

Vzrušující, troufalý, hravý a sexy – takový je Cirque Alfons, který letos vystupuje na pražském festivalu nového cirkusu Letní Letná. Představí se s inscenací „Barbu“, což v češtině znamená „vousatý“.

Váš humor není tak říkajíc korektní, vztahy mezi muži a ženami nejsou vůbec pohádkové. Chcete ukázat život z té syrovější stránky? Takový, jaký je?

Pro nás je důležitý vývoj celého příběhu a pohádkových postav, zejména těch ženských. Převyprávíme pohádky bratří Grimmů, Andersena i Disneyho, abychom zdůraznili určité motivy. Ve finále si s nimi hrajeme úplně po svém, snažíme se vymanit z obvyklých stereotypů. Postupně opouštíme pohádkové postavy a stáváme se více sami sebou. Tím překračujeme zažitá klišé zachycená v pohádkách a sledujeme, jak se promítají do reálného života.

Důležitá je i hudební stránka vašeho představení. Jak vznikala?

Hudebním režisérem je Gabriel Larès, který má hudební vzdělání. Chtěli jsme, aby byl spolu s námi na scéně, takže se na vzniku inscenace podílel od samého začátku. Spolu s ním hudbu tvoří Nickolas Van Corven, který byl původně akrobatem, jenomže se zranil a už nemohl v kariéře dál pokračovat. Naučil se hrát skvěle na saxofon, a tak došlo ke spolupráci mezi těmito dvěma muzikanty a mnou jako zpěvákem. Vybrali jsme některé už existující písně a další jsme nově vytvořili, vložili jsme do nich pohádkové texty a tím vznikla tato hybridní hudba.