Pomáhám i cestuji. Plním si svůj sen, říká lékař bez hranic

Kdo se takovým lékařem bez hranic může stát? Vlastně každý. Navíc Lékaři bez hranic nejsou jenom doktoři. Ale také sestry, logistici, psychologové nebo laboranti.

„Pokud je člověk otevřené mysli a základně jazykově vybavený, je u nás vítán,“ prozrazuje Trachta.

Cesta za poznáním

Sám Trachta se lékařem bez hranic stal, protože chtěl vést pestrý život a vyhnout se každodenní rutině. Lékaři bez hranic byli jednou z možností. „Pohybuju se po světě a splnil se mi dávný sen, abych byl trochu jako Albert Schweitzer,“ dodal.

Čtěte také

S medicínou přitom Trachta málem skončil už na škole. „Byli jsme furt zavření na koleji a jenom studovali. Všichni mi přišli mdlí, zatímco já jsem sedával v hospodách. Nicméně kamarádi mě dohnali v hospodě a měli zkoušky a já jsem lavíroval ode zdi ke zdi a chtěl jsem utéct,“ říká.

Lepra i ebola

Trachta právě už po medicíně odjel pracovat do leprosária v Indii. A práce s lidmi nakaženými leprou pro něj byla první zkušeností s nebezpečnou nemoci. Sám lékař svou situaci ale zlehčuje. „Lepra je sice nevyzpytatelnou nemocí, ale je to nic oproti tomu, co jsem zažil jinde,“ říká.

A Trachta je na svou organizaci patřičně hrdý a myslí si, že by na ni byl hrdý i jeho vzor. „Ačkoliv jsme jedna z největších nevládních organizací, tak pořád vedeme debatu o tom, co má smysl dělat a jestli to děláme dobře. Nejsme arogantní ustrnulé těleso,“ říká lékař.

Za málo peněz hodně nadšení

„Jsme pořád plni nadšených dobrovolníků, kteří za relativně málo peněz jezdí do nebezpečných zemí, aby tam efektivně pomáhaly,“ říká Trachta.

Za Trachtu navíc mluví čísla. Největší hrozbou v rozvojových zemích je virus ebola, který se šíří v severozápadní Africe. A jsou to právě Lékaři bez hranic, kteří odléčili dvě třetiny lidí s ebolou, kteří se vyskytly právě v Sierra Leone, Etiopii a Libérii.

Jaké jsou jeho záliby? Je ebola opravdu velkou hrozbou? Jakou knihu Trachta sepsal a jakého se dočkal ocenění? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.