„Polsko je Polskem jen díky Stalinovi,“ tvrdí Putin. Co stojí za jeho verbálními útoky vůči Varšavě?

„Na hranicích vládne strach. Zdálky doléhá ozvěna dělostřelecké palby a přelétajících stíhaček. Obyvatelé vesnic ve východním Polsku tuší, že se může stát něco strašného,“ napsala nedávno agentura Reuters.

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko nejednou varoval před tím, že se na západní hranici šikuje nepřítel, ať už je to NATO, nebo Polsko, který se chystá udeřit na Bělorusko. Dodával, že běloruští vojáci jsou připraveni postavit se mu tvrdě na odpor.

Čtěte také

Petr Janyška: Polsko má skandál – ministr obrany ve veřejném konfliktu s armádou

Všichni si už zvykli, že náš východní soused si občas rád pustí pusu na špacír, ale kromě samotných řečí z toho ve skutečnosti nikdy nic není, komentuje autor článku.

Jenže tentokrát je podle něj všechno jinak, protože reálným vládcem Běloruska je dnes Vladimir Putin. Ten už světu stihl dokázat, že jedno mu jde opravdu dobře: pustit se do rvačky, třebaže zvítězit už v ní nutně nemusí. To s jeho souhlasem se wagnerovci přesunuli do Běloruska po nevydařeném puči. Oficiálně, aby si Putin zachoval čest, to má být pro část z nich přístaviště pro další mise v Africe. Ostatní mají učit běloruskou armádu válečnému řemeslu.

Ale co je nebo jejich velitele Prigožina, který je ještě daleko méně předvídatelný než sám Putin, napadne a jakými příkazy se vlastně řídí, nikdo neví. Podle autora proto není nic zvláštního na tom, že se v polském pohraničí manévrů obávají.

Putin přikládá do kotle

Jaroslaw Marczuk má za to, že Putin před týdnem zkrátka jen přiložil do kotle. Během setkání se stálými členy Rady bezpečnosti Ruské federace přišel se svou tirádou o Polsku ve svém typickém stylu: některá fakta překroutil, jiná zkrátka zamlčel. V podstatě ale varoval dnešní spojence Polska před tím, aby se nedivili, až se polská armáda objeví ve Vilniusu jako ve 20. letech nebo v Zaolží jako v roce 1938.

Čtěte také

Jiří Pehe: Postoje k migraci Visegrádskou čtyřku tmelily, nyní ji rozdělují

Kremelský lídr také podotkl, že Polsko je Polskem jen díky Stalinovi, tedy alespoň pokud jde o jeho západní hranici. Pohrozil Polákům, že by na to měli pamatovat, když snují své mocenské plány, které podle něj mají hned dva cíle.

Polští lídři se chystají zaútočit na západní Ukrajinu – ovšemže ne otevřeně, ale pod pláštíkem intervence NATO a za účasti litevsko-polsko-ukrajinské brigády. Putin zkrátka tvrdí, že kdesi ve Varšavě vznikl plán tažení, který má zopakovat válečnou kampaň Piłsudského a Petljury, o čemž se Kyjev bude moci velmi brzy přesvědčit, ale v tu chvíli už pro něj bude pozdě. Do tohoto dobrodružství se prý Kreml plést nebude.

Ruský vůdce naopak slíbil přiložit ruku k dílu úplně jinde. Druhým směrem, kterým podle něj bez pochyb zaútočí polští husaři, bude Minsk! To Putin nedopustí, a jak slíbil, odpoví všemi silami, které mu ještě zbyly.

Polsko-ukrajinské vztahy v krizi

Tento Putinův výklad je samozřejmě čirá propaganda, která navíc není nová. Od začátku invaze Kreml střídavě varuje a obviňuje polskou vládu z účasti na dělení Ukrajiny. Rád o tom mluví Putinův mluvčí Dmitrij Peskov a ve svých výpadech na Telegramu o tom s oblibou blouzní i Dmitrij Medveděv. Oba to přitom dělají především pro potřeby vnitroruského diskursu. V tomto ohledu tedy nic nového pod sluncem. Putinova řeč je daleko podstatnější z hlediska toho, kdy byla pronesena.

Když se podíváme na polsko-ukrajinské vztahy posledních dní, týdnů a měsíců, snadno dojdeme k závěru, že se ocitly v krizi. Nešikovná politika vlády Práva a spravedlnosti uvrhla polský trh do krize způsobené přílivem levného ukrajinského zboží. To, že Rusko neprodloužilo smlouvu o vývozu obilí, přitlačilo Ukrajinu ke zdi, protože teď je závislá na vývozu po souši. V tu samou chvíli premiér Mateusz Morawiecki pohrozil, že pokud Evropská komise neprodlouží zákaz importu ukrajinského zboží do Polska, Varšava zavře hranice.

Čtěte také

Libor Dvořák: Panoptikum ruské politiky – Dmitrij Medveděv

Reakce ukrajinské strany byla výmluvná. Premiér Denys Šmyhal vyzval Polsko, aby nepodléhalo „populistickým sloganům“. Ještě důsledněji se podle autora komentáře ozvala ukrajinská vicepremiérka: „Demokracie funguje jen tehdy, když vláda pracuje jako výkonný orgán, a ne jako předvolební kancelář,“ cituje komentátor Olhu Stefanišynovou.

Podobných ožehavých okamžiků bylo v poslední době víc. Kromě jiného se během 80. výročí volyňského masakru ukázalo, že Ukrajinci a Poláci se zuby nehty drží každý svého narativu. Je tu také záležitost, která se bezprostředně dotýká války na Ukrajině, a to neuskutečněné servisní centrum tanků Leopard, jehož vznik v Polsku efektivně torpédovala polská vláda. A konečně část polské společnosti také začíná projevovat únavu z ukrajinských uprchlíků, čehož se snaží využít někteří politici krajní pravice.

Problémů je mezi blízkými spojenci, jakými jsou Polsko a Ukrajina, až dost. Kremelský pán o tom ví a snaží se tyto spory, frustrace a strachy přiživovat, uzavírá komentář na stránkách polského deníku Gazeta Wyborcza Jaroslaw Marczuk.

Výběr z komentářů, analýz a reportáží zahraničních médií pro vás připravil Jan Machonin.