Polská společnost je rozdělená, ale smrt gdaňského primátora to může zmírnit, říká politolog Ruczaj

22. leden 2019
Donald Tusk po Adamowiczově úmrtí vydal prohlášení, ve kterém starostu označil za "muže svobody" a svého osobního přítele.

Polsko řeší smrt, a pak i velký pohřeb primátora Gdaňsku Pawla Adamowicze. Dlouholetého politika přímo na pódiu charitativního koncertu pobodal psychicky nemocný muž. Jaké jsou důvody rozdělené země?

Co se podařilo změnit zavražděnému primátoru Gdaňska? Odpovídá jeho bratr Piotr Adamowicz

Primátor Gdaňsku Paweł Adamowicz

Šiřitel nezávislé literatury za totalitního režimu, předseda stávkového výboru, patriot a liberální konzervativec… Tak vzpomíná na zavražděného primátora města Gdaňsk Pawla Adamowicze jeho bratr Piotr. Čeho chtěl gdaňský primátor ve svém městě dosáhnout? A co se mu podařilo změnit?

„Byl to šok a zemí to pohnulo a hýbe,“ říká polský politolog a publicista Maciej Ruczaj, který žije už od mládí v Praze. „V našich geografických šířkách to není zrovna způsob, jakým politici odcházejí z toho světa. Násilná smrt není vepsána ani v historii země, jak to najdete například ve Francii,“ dodává.

Ruczaj ale připomíná, že až dosud vyšetřování nepotvrdilo, že by mělo jít o čin s politickým podtextem, ale o útok psychicky nemocného, který opravdu toužil vzbudit pozornost. Terčem pak prý neměl být jen gdaňský primátor, ale vybíral mezi řadou dalších.

Poláci jsou dynamičtější

„Polský politický styl je velmi konfrontační a svým způsobem předznamenal a předčil vývoj ve zbytku Evropy. Co jsme ještě před lety považovali za opravdu brutální mediální výměnu názorů mezi dvěma znepřátelenými tábory, se dnes stal už pouhý průměr,“ popisuje.

Ve srovnání s Českem je pak prý už do samotné polské mentality vepsána větší míra agresivity, což ale neomlouvá skutečnost, že aktuální úroveň politického sporu je velmi silná. Sociologové varují před uzavíráním bublin už delší dobu (nejen u Poláků). „Vzniká tak až kmenová společnost oddělených skupin, která mezi sebou ztrácí jakékoli překlenovací mosty.“ Do takto rozdělených skupin pak podle politologa Ruczaje vstupuje ještě politický konflikt. Důvodů je prý řada, vyjmenovává alespoň tři hlavní.  

Dva nesmiřitelné tábory

„Poláci jsou už řadu let rozděleni do dvou hlavních poltických táborů. Zajímavé ale je, že se přitom mění politici, kteří je zaštiťují. Pak jsou tady média, která mají sklon nebýt pouhými pozorovateli, ale přímými účastníky poltického boje. Takže podle toho, jaké noviny čtete, takový názor máte. Dokonce ale obě skupiny žijí naprosto odlišnými fakty. A když už dostanou stejná fakta, tak je zcela jinak interpretují. Třetím faktorem je logika polského stranického systému,“ říká politolog.

Sociolog: Adamowicze zabil excentrický člověk s kriminální minulostí. Další snad následovat nebudou

Pawel Adamowicz byl starostou Gdaňsku od roku 1998, pošesté byl do této funkce zvolen loni v listopadu. V 80. letech byl součástí protikomunistického odborového svazu Solidarita.

Ve Varšavě začal platit třídenní smutek kvůli vraždě dlouholetého primátora polského Gdaňsku Pawla Adamowicze, který zemřel na následky bodných zranění. Jeho smrt je ale plná paradoxů.

V posledních 15 letech se na scéně pohybují dvě hlavní velké a zavedené poltické strany Občanská platforma a Právo a spravedlnost. „Dřív byly obě strany paradoxně velmi blízko, ale po volbách byly nuceny driftovat stále dál a dál, až dnes obsazují zcela opačné póly. A když si k tomu všemu ještě přidáte systém financování politických stran, který je nepříznivý k nějakým úplně jiným a novým projektům, tak najdete systém, který podporuje rozdělenou společnost.“

Máme i politické fightery

Navíc prý téměř každá mediální debata rozdíly ještě víc prohlubuje a neštítí se ani používání velmi silných slov a nálepek. „Dnes už obě strany barikád mají i své zástupce, kteří mají za úkol jakýkoli konflikt stupňovat. Jsou to takoví ‚fighteři‘ nebo boxeři, kteří toho nemají moc co říct, ale dávají rány. Něco jako v NHL, kde jsou bitkaři, kteří toho s hokejkou moc neumějí, ale rozdávají rány.“   

Dokázal zemi alespoň na chvíli smířit pohřeb Pawla Adamowicze? „Konfrontační hlasy na obou stranách bohužel ani na okamžik neutichly. Ale jestli něco Poláky doopravdy spojí, tak je to památka zemřelých a úcta k mysteriu smrti… To je jistá naděje těch, kteří volali, aby se tato tragédie stala důvodem k zamyšlení, co že se to s Poláky stalo. Těch hlasů bylo hodně a já jen doufám, že budou slyšet,“ dodává Maciej Ruczaj.

Víc si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru Interview Plus Jana Bumby.

Spustit audio

Související