Politolog Kopeček: Kompetenční žaloba? Vyjasnění hranic je žádoucí, rozhodnutí soudu bude důležitým vodítkem do budoucna
„Nejsem si úplně jistý, jestli může vládu donutit, aby reálně vzala prezidenta na summit NATO. Spíš si myslím, že to může být hodně důležité vodítko do budoucna, jak by se aktéři v podobných sporech měli chovat,“ říká k avizované kompetenční žalobě na vládu Andreje Babiše politolog z Masarykovy univerzity v Brně Lubomír Kopeček. V pořadu Jak to vidí… komentuje také výstražnou stávku pracovníků veřejnoprávních médií a rezignaci britského premiéra Keira Starmera.
Vláda po svém včerejším jednání na tiskové konferenci oznámila, že prezident Petr Pavel nepojede na summit NATO v Ankaře. Podle politologa Lubomíra Kopečka šlo takový výsledek očekávat.
„Avíza a postoje vládních politiků byly vcelku jasné. Napadlo mě, že by se také mohla objevit varianta dalšího zdržování, kdy to rozhodnutí padne. Jenom bych připomněl, že do summitu zbývá jenom několik málo týdnů a včerejší rozhodnutí vlády směřuje i k tomu, aby omezilo prostor na protireakci prezidenta,“ komentuje.
Čtěte také
Avizovanou protireakcí prezidenta může být podání kompetenční žaloby. Rozhodnutí Ústavního soudu ale nemusí přijít včas a podle politologa také není jisté, že se dotkne podoby české delegace na summit Aliance.
„Nejsem si úplně jistý, jestli může vládu donutit, aby reálně vzala prezidenta na summit NATO. Spíš si myslím, že to může být hodně důležité vodítko do budoucna, jak by se aktéři v podobných sporech měli chovat,“ míní Kopeček.
Vyjasnění hranic je žádoucí
Politolog připomíná, že kompetenční žalobu už Česká republika zažila na přelomu tisíciletí. Podal ji tehdejší premiér Miloš Zeman na prezidenta Václava Havla kvůli sporu o guvernéra České národní banky.
„Šlo o to, že to tehdy prezident nekonzultoval s vládou a postupoval o své vlastní vůli. Je dobré říct, že Ústavní soud dal prezidentovi za pravdu. A to, že v této věci může prezident postupovat samostatně bez ohledu na vládu, se tím usadilo jako úzus, jako věc, o které se od té doby nedebatuje,“ konstatuje Kopeček.
Čtěte také
„Vyjasnění hranic, co jednotliví političtí aktéři můžou, je podle mě poměrně žádoucí, byť jsou tady hlasy od vládních politiků, ať už premiéra nebo ministra zahraničí, že by to bylo ze strany prezidenta emocionální rozhodnutí. Já si to nemyslím,“ dodává.
Vstupování soudů do politiky s sebou podle Kopečka nese jistá rizika, v tomto případě ale považuje požadavek na vyjasnění kompetencí aktérů za rozumný.
Zdrženlivý Ústavní soud
Tato debata se přitom vede už od konce 90. let a nejčastěji souvisí právě s postupem prezidenta. Nedávnému sporu o jmenování Filipa Turka ministrem přecházelo podobné jednání ze strany bývalého prezidenta Miloše Zemana, ale i Václava Klause.
„Podle mě by stanovení nějaké čáry, za jakých okolností prezident nemusí ministra jmenovat, byť je to návrh předsedy vlády, dávalo smysl. Je dobré říct, že by k tomu Ústavní soud přistoupil pravděpodobně dost obecně, tj. že by dal nějaké vodítko,“ myslí si Kopeček.
Čtěte také
Takové doplnění ústavy prostřednictvím Ústavního soudu politolog v současné konstelaci nepovažuje za problematické.
„V tuto chvíli se český Ústavní soud v řadě věcí chová zdrženlivě. Není to aktér, který by měl aktivistickou tendenci překreslovat politické hranice nebo zásadně zasahovat do fungování českého politického systému.“
Politolog dodává, že v minulosti tomu bylo jinak. Za kontroverzní označuje například zrušení předčasných voleb v roce 2009, kdy soud jednal nad rámec ústavního systému.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
