Pohled za katr a slzy dvoumetrového vězně. Kateřina Míková přibližuje práci vězeňské vychovatelky

5. březen 2025

Kateřina Míková vystudovala speciální pedagogiku a rozhodla se pokračovat v rodinné tradici: stala se vězeňskou vychovatelkou. Nedávno vydala knihu Za katrem s podtitulem: Historky, co utekly z basy. Ta nabízí jedinečný pohled do její profese. Co ji motivovalo pracovat ve vězeňském prostředí? A jaké výzvy a zážitky během své kariéry zažila? Chtěla by pracovat v ženské věznici? Existuje vypolstrovaná krizová cela? Jak vychází s vrahy? Mění se vězeňství?

Kateřina Míková byla vychovatelkou v dětském domově a učitelkou na základní škole. Později se rozhodla změnit směr a vstoupit do vězeňství. „Vychovatel je taková holka pro všechno,“ přibližuje Míková svoji profesi Adéle Gondíkové v Blízkých setkáních.

„Vychovatel vede dokumentaci odsouzených, dohlíží na pořádek na oddíle, řeší stížnosti a žádosti, zajišťuje výměnu prádla, nákupy v kantýně a kontroluje poštu. Jednou jsem zadržela dopis, ve kterém odsouzený páchal další trestnou činnost. Vyhrožoval své bývalé partnerce.“

Pak už jsem strach nikdy neměla

Jak se vyrovnává žena s náročným prostředím věznice? „Když jsem nastupovala, nosila jsem džíny. Ale pak jsem spoustu let nosila šaty. Když jsou bez výstřihu a ke kolenům, tak to není žádný problém.“ A co strach?

„Jednou na začátku jsem měla strach. Byla jsem na kontrole oddílu a reagovala jsem nepřiměřeně. Odsouzený se rozčílil a vykročil ke mně. Ostatní ho zadrželi a já jsem pokračovala dál. Pak už jsem strach nikdy neměla.“

Slzy dvoumetrového chlapa

Kateřina také píše posudky pro odsouzené, kteří žádají o podmínečné propuštění. „Když jsem psala své první hodnocení, dvoumetrový chlap plakal, že potřebuje jít domů za dětmi. Pak jsem zjistila, že byl ve vězení za to, že děti týral.“

autoři: Adéla Gondíková , zk
Spustit audio

Související