Dánsko není pro našince tak úplně obvyklou turistickou destinací, ale pokud vás zajímá kvalitní a kreativní gastronomie, tuhle zemi si nemůžete nechat ujít. Dánsko omývá Severní a Baltské moře a je jakýmsi mostem mezi Německem a Skandinávií. Říká se o něm, že je nejvíce pohostinné ze všech nordických oblastí. Nevím zda je to pravda, ale vím, že Dánové jsou nesmírně hrdí na svou spořádanost, čistotu a ohleduplnost.
Proč se původní a nadčasové pohádky Hanse Christiana Andersena přepracovávají? „Na základě jeho umělé, tedy autorské pohádky, jak se tomu žánru odborně říká, si dnes nejrůznější autoři berou pouhou inspiraci. Zajímavé je, že se z těchto převyprávěných příběhů stala pohádka lidová,“ odpovídá Březinová.
Andersen prý ale každé napsané slůvko vážil na lékařských vahách. Ostatní, a to nejen u nás, podléhají nutkání být chytřejší než on. Mnohé vyčtete už jen z titulů převyprávěných pohádek, třeba ze Stínu se stal Návětrný stín, ze Stříbrňáku Falešný peníz. „Právně a autorsky je Andersenovo dílo už volné, a tak se píšou masové adaptace. Pochopíte ho, ale až když si přečtete překlad přímo z originálu. Tady se taky dřív vydávaly už jednou do němčiny přeložené texty.“
Jenže jen z obalu knihy to jako rodič nepoznáte. Kdo dnes bude pátrat, jestli máte v ruce pravou Andersenovu verzi, nebo jen jeho inspiraci? „Dokonce i studenti na fakultách, kteří mají rozebírat dílo slavného Dána, mají zcela odlišné texty. Na druhé straně, i to je důkaz jeho až neuvěřitelné životnosti a popularity. A to zemřel už před více než sto lety.“
Svobodomyslní Dáni
Překladatelka a spisovatelka Helena Březinová se do Dánska zamilovala. Taky má doma Dána, se kterým má dvě děti. Původní pohádky jim prý ale nijak netlačí, našly je sami. „S přítelem mluvíme jen dánsky a taky s dětmi mluví důsledně svou mateřštinou. Já jsem zas důsledná s češtinou. Když se pak všichni sejdeme na teplé večeři, tak mluvíme čecho-dánsky.“
Umělci i veřejnost apelují na skutečnost, že zrušením speciálních tematických programů bude vážně ohrožena programová pestrost dánské hudební scény a kulturního života.
Na Dány jako národ se pak dívá docela střízlivě, prý je to ale „nesmírně svobodomyslná a nebyrokratická země, což člověk z bývalé ‚kákánie‘ habsburského prostoru velmi ocení.“ Dán prý platí daně a věří systému.
„Klidně by platili i víc, kdyby jim jejich stát blahobytu poskytl ještě lepší služby. Taky by je nikdy nenapadlo, že by se vybrané daně někde po cestě mohly ztratit.“ Tím ale netvrdí, že je to země bez skandálů. Nedávno se o Dánsku mluvilo i u nás, a to ve spojitosti s estonskou filiálkou dánské banky, která prala špinavé peníze. „Čistou korupci tam ale nepotkáte, spíš klientelismus a nepotismus.“
Zajímavá je jejich hlavní charakterová vlastnost, tedy jak vnímají uzavřené dohody, a to i ústní. „My jsme zvyklí měnit je i na poslední chvíli, což je tam absolutně nemožné. Když se chci s nějakým kamarádem domluvit na schůzce, tak vždycky skončíme u diářů… To, že by vám někdo spontánně zavolal s tím, že jdeme na pivo? To je nemožné, naprostá sci-fi.“ To je taky jediná vlastnost, kterou by jim spisovatelka doporučovala okoukat od Čechů.
„Chybí jim větší uvolněnost a flexibilnost… Mají smysl pro humor a rádi používají vytříbenou ironii, což, když sem přijedou, velmi rádi zdůrazňují. Myslí si, že jsou nám v tom podobní, na rozdíl od Němců.“
První česká monografie je na světě
Sama Březinová se rozhodla povědomí o „pravých“ pohádkách Hanse Christiana změnit. Jako velmi kvalitní uznává první, ale taky už přes sto let starý překlad Gustava Pallase (z let 1914−1916). Napsala tak první českou monografii Slavíci, mořské víly a bolavé zuby. Součástí knihy je i její český překlad tří pohádek: Teta Bolízubka, Bludičky jsou ve městě, pravila bába z bažin a Zelení drobečkové.
Nejšťastnější lidé na Zemi žijí v Dánsku. Vyplývá to ze Zprávy o světovém štěstí za rok 2016, kterou vydává Organizace spojených národů (OSN). Česká republika se v žebříčku celkem 157 hodnocených zemí umístila v první šestině.
Sám dánský spisovatel prý o svých pohádkách tvrdil, že naivní jsou pouze zčásti a jejich solí je humor. Jenže sůl dokáže být pěkně štiplavá. „Jeho texty jsou neskutečně živé a nezestárly ani po letech. Odhaluje sobeckost, dvojakost a pouští se třeba do bulvárních médií.“
Překladatelka se ale podivuje nad podle jejích slov opravdu skvělou akcí, jako je Noc s Andersenem. „Přivést děti do knihoven a číst jim pohádky je skvělý nápad, ale bohužel, čtou jim ty hrůzy, které s Andersenem nemají nic společného. Kdyby se četly originály, tak jsou jednoduše napsané a není je třeba opravovat, natož pak převyprávět,“ dodává Helena Březinová v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu.
