Pohádky Jiřího Kafky. Vyprávění o vílách, vodnících a dalších pohádkových bytostech

O skláři Korálkovi

Říkalo se o něm, že je čaroděj, protože uměl ze skla vykouzlit skutečné divy. Žil si spokojeně až do té doby, než se o něm doslechla kněžna z Podhajského zámku...

Pasačka ovcí

Když ve zlosti fouká Větřice jitrnice, shazuje klukům z hlav čepice a ze stromů suché větve. Nešťastnou náhodou se pod padající větev dostala stříbrná laň. Větřice nechtěla nikomu ublížit, a tak se velkoryse odměnila chudé pasačce ovcí, která zraněnou laň pečlivě ošetřovala.

Jak se hastrman Puškvorec málem utočil

Na potoku, kterému se říká Zlaťák, žil poslední mlýnský hastrman. Že byl s mlynářem zadobře, chtěl zachránit před zkázou mlýnské kolo. Ale to ho popadlo a točilo s ním a točilo, až se mu z obličeje vytrácela zelenkavá barva. Kdo ví, jak by to s hastrmanem dopadlo, nebýt komínkáře Josífka.

O bednáři Blažejovi

Pod skalnatým kopcem Homolákem stála letitá chalupa bednáře Blažeje. Za chalupou rostly tři vysoké olše a v nich přebývali mužíčkové olšováčci. Jednoho dne museli spojit síly a společně se postavit proti zlému zámeckému pánu.

Leknínová víla

Pasáček statkáře Držgrešlíka se sice jmenoval Filípek, ale nikdo mu neřekl jinak než Samotínek. Často pásl sám na Sluncovém vrchu a rozhodně nevěřil pověstem o tom, že se právě tam za jasných měsíčních nocí vynořují ze studánek víly. Až jednou studánkovou vílu potkal...