Podle Zdeňka Simaichla je úspora odložená spotřeba

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Milí posluchači, je 6 minuta po 10 hodině a vy jste ve středu zvyklí, že mám vždy dobré rady ohledně vašich příjmů, výdajů a jiných finančních operací poskytuje dnes Zdeněk Simaichl. Přeji krásné dopoledne.
Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Dobrý den.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme si minule nastolili téma Rodinný rozpočet, aneb jak udržet výdaje na uzdě. Jelikož jsme se nedobrali k tomu, jak je udržet na uzdě, mnohdy jsme se nedobrali ani k tomu, jak je vydělat. Jediné, v čem máme opravdu jasno, je jak je utratit a jak je neutratit, proto tady máme římská II. Vy jste nám posledně, Zdeňku, radil, jak bychom se možná měli zamyslet nad svými reservami nikoliv finančními, ale řekněme časovými a nad tím, zdali bychom třeba nemohli ještě nějaký jiný příjem do rodiny přinést. U toho jsme se zdrželi ...
Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Skončili, ano.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
A dnes bychom se věnovali další stránce toho, kterak můžeme s rodinným rozpočtem nakládat. Co byste radil dále?
Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Tak, my si dneska ukážeme prakticky, jak takový rozpočet sestavit a dáme si takový návod, jak s tím vlastně vůbec pracovat. Dopředu upozorňuji, že většina lidí v okamžiku, kdy vlastně si takový rozpočet sestaví, tak první nastává vždycky takový údiv, říká si: "Jo, tolik skutečně utrácíme," jsme schopni identifikovat takové ty největší penězožrouty, to znamená, kde nám ty peníze skutečně odcházejí nejvíc, kolikrát i z takových položek, u kterých jsme si mysleli, že tomu tak nemůže být, tak tam bývají ta největší překvapení.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde jsou ta největší překvapení, řekněte mi, to by mě překvapilo?
Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Tak většinou to bývají teda překvapivě zbytné výdaje, to znamená takové si říkáme: "Skutečně za to tolik utrácíme, vždyť vlastně nemusíme za to tolik utrácet," jo. Jsou to takové ty položky, které jsou víceméně pravidelné, které ani neregistrujeme, protože tady dáme 50 korun, tady 20, tamhle 150 a ve finále potom, když to sečteme za ten měsíc, tak zjistíme, že už nám to překračuje 1000 korun nebo 2000 korun a když to vezmu vlastně v tom ročním, v té roční položce, tak už nám to dává tisíce nebo desetitisíce.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale kterak si navodit ten pocit, že mám změny v kapse a prostě už do ní nemohu sáhnut pro tu padesátikorunu, kterou chci utratit za něco, co třeba jenom protože koupím synovi ve škole fotografii navíc?
Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Ano, vždycky tam musí být nějaký cíl, proč to vlastně děláme, proč bychom měli ty výdaje sledovat. Ten cíl většinou přichází spontánně tehdy, pokud se dostávám do nějakých finančních problémů a říkám si: "Už to nezvládám", tak je potřeba začít něco dělat, jo. Z toho vyplývá to, co jsem tady říkal posledně, že lidé většinou začínají dělat správné věci, až kdy už jim nic jiného nezbývá. A druhá varianta je taková, že jsou lidé, kteří si řeknou: "No, tak já se do té situace nechci dostat," protože něco podobného vidí ve svém okolí, vidí, že třeba se někdo zadlužil zbytečně, pak se mu ta dluhová spirála rozjela, skončilo to špatně, takže v ten moment je to pro něj takový impuls, že si řeknou: "No, tak já chci tomuto předejít," a v ten moment si ty výdaje začnou psát, začnou si je hlídat a začnou s tím domácím rozpočtem skutečně pracovat. Takže to bývají takové dva nejsilnější impulsy, které potom vedou k tomu, že lidé se teda začnou chovat správně a někdy je to ex post a někdy ex ante, a to je otázka potom jakým, co preferuji a jaký mám vůbec životní styl, jak o těch penězích přemýšlím. Ten rodinný rozpočet, ona to není žádná raketová fyzika, to je asi každému jasné. Tady jde spíše o to, opravdu dělat to pravidelně, není to složité, je to v podstatě, dá se to dělat s tužkou a papírem nebo ideálně, já říkám pokud to chci sledovat pravidelně a dlouhodobě, tak je ideální nějaký notebook s excelem nebo nějakým jiným tabulkovým procesorem a v každém případě ten rozpočet vypadá tak, že obsahuje řádově nějakých 5 sloupečků nebo ideálně 5 sloupečků. V tom prvním jsou ty příjmy, nebo ta struktura příjmů, o kterých jsme tady posledně hovořili, ve druhém sloupečku jsou pravidelné výdaje, to znamená to, co všichni známe bydlení, doprava, domácnost nebo respektive provoz té domácnosti, finanční produkty, za které platíme, stavební spoření, nějaké pojištění ať už domácnosti, nemovitost, život, nějaké další investiční nástroje pro příklad nebo i dluhy, to je taky důležité, hypotéka, nějaký spotřební úvěr, kreditní karty. Potom samozřejmě tam jsou výdaje na děti, popřípadě nějaké domácí mazlíčky, zvířata, zábava, volný čas a podobně. Ale co je důležité a co bych tady opravdu vyzdvihl je, že v tomto sloupečku pravidelných výdajů by se měly objevovat i reservy. To znamená je to něco, co je skutečně opravdu plánované. Někde zbývá, někde nezbývá, to je pravda, může tam svítit ta nula, ale v každém případě ta položka by tam měla být a pokud jenom trošičku zbývá, tak by to měl být pravidelný výdaj, abych já skutečně každý měsíc hospodařil v uvozovkách s přebytkem a nikoliv na nule nebo s deficitem. A důležité je a jedno vlastně z takových těch tajemství toho finančního úspěchu je utrácet z toho, co zbylo po spoření a ne uspořit z toho, co zbylo po utrácení, protože to druhé v podstatě nefunguje. Já z toho musím udělat ten pravidelný výdaj, abych na konci, i kdyby to měla být padesátikoruna, dvacetikoruna nebo stokoruna, tak abych skutečně dokázal vyžít. Já bych tady mohl citovat, a to se mi strašně líbilo, já jsem se k tomu citátu od Charlese Dickense někdy řádově před dvěma lety, je to teda velmi staré, ale ten už říkal, že příjem 20 liber a výdaj 19 liber, výsledek je vlastně celoživotní prosperita, ale při příjmu 20 liber a výdajích 21 liber, tak je to celoživotní mizérie. A ono to v podstatě tak je, proto říkám je jedno, jestli uspořím 10 korun a nebo 10 tisíc měsíčně, důležité je, že tam je ten přebytek a že zkrátka mám na to, abych každý měsíc pokryl své výdaje. A my se tady nebavíme o tom, že bychom měli něco výrazně měnit, ale jde o to, aby s tím, co máme, jsme nakládali efektivně, abychom dokázali přesně rozklíčovat kam, které peníze jdou, proč tam jdou a jestli je skutečně nutné, aby tam chodily v takovém množství jako když v uvozovkách to nehlídáme. Tak, ten třetí nebo tím třetím sloupečkem jsou roční výdaje. To je zase velmi důležité, protože často na ně v rozpočtu zapomínáme a pak peníze nezbývají. Ty typické roční výdaje mohou být třeba dovolená, dárky nejenom k Vánocům, nebo popřípadě takové ty, my tomu říkáme lítačka, takové ty tramvajenky na roční bázi, a ono potom najednou to přijde a já musím zaplatit tu dovolenou a nebo, tak já vždycky říkám Vánoce, to není žádné překvapení, ono se to opakuje, že jo, každý rok v podstatě ve stejnou dobu, ale přesto nás to překvapí, my se potom zadlužíme, vezmeme si na to, na ty dárky si vezmeme úvěr a co se nestane, ten úvěr nám vygeneruje nějaké splátky a my je musíme platit. To znamená, kdybych ale v ten moment my v tom rozpočtu na to ty peníze najdeme, na ty splátky, ale rok předtím, abych já totéž si dával vlastně jakoby na stranu, tak na to ty peníze nejsou nebo na to nemyslíme, jedno z toho. Ale v každém případě je zbytečné se zadlužovat, když o něčem vím dopředu a tyhle ty věci, co se týká právě těch ročních položek, tak to se dá poměrně dobře naplánovat.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Zdeňku, řekněte mi, dá se na tento systém, o kterém vy hovoříte, zvyknout? Protože samozřejmě obálkovou metodu naše babičky měly, dostávaly peníze na ruku a tak nějak věděly v tu chvíli, zdali v té dlani něco svírají nebo ne. My to tak úplně nevíme, něco na tom účtě řekněme je, je tam vždycky řekněme nějaký debet a podobně, ale když to začneme, když takto začneme žít, nestane se nám z toho trošičku jakože máme síťový graf našeho života a pak už jen samá pozitiva, sociální jistoty, dovolená v Jugoslávii a první dítě?
Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Tak já myslím, že ne, protože vlastně i takové ty kratochvíle, které člověk rád dělá ať už jsou to koníčky nebo že si někam dojede, něco si koupí, tak to všechno se nechá v uvozovkách ne naplánovat, ale dají se na to vytvořit reservy, právě na tyhle ty věci, abych potom do těch reserv mohl sáhnout a případně si udělat radost nebo někomu druhému mohl udělat radost. Důležité je, abych o tom věděl, abych dokázal si říct, že když si tu radost chci udělat, tak že na to skutečně mám, protože mám přehled o tom, jaké mám příjmy a že se mi tam ještě nějaký ten výdaj v uvozovkách vejde. Ale dokonce aby to tady nevyznělo, že jsem úplně proti jakoby všemu, to samozřejmě ne. Tak ta reserva, jak jsem říkal, že by měla být mezi plánovanými výdaji, tak potom může být právě tou reservou, kterou mohu použít na splátku nějakého úvěru, pokud si potřebuji vzít, to znamená, pokud já si měsíčně dávám na stranu třeba 1000, 2000, tak v okamžiku, kdy se potřebuji zadlužit z jakéhokoliv důvodu nebo chci se zadlužit, tak ten 1000 nebo ty 2000 mohu právě na tu splátku použít, jo, a navíc ještě mám vytvořenou nějakou reservu z minula. To znamená, není to skutečně o tom, žít v askezi, to určitě ne, ale jde o to, aby v každém okamžiku toho života měl přehled o tom, co si mohu dovolit a mohl si tak nějak říct, že v podstatě žiju v souladu se svými příjmy, měl o tom přehled a dokázal v podstatě každý den, kdy vyndavám ty peníze z peněženky ať už fyzicky nebo prostřednictvím kreditní karty, tak abych dokázal si říct: "Ano, na to mám a v podstatě tento výdaj mě nijak neohrožuje na té mé finanční stabilitě rodinné." To znamená, abych to rozhodnutí mohl udělat opravdu s čistou hlavou.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Já vám rozumím, že vy se staráte o to, abychom neměli na konci každého měsíce pocit, že nás pravděpodobně někdo okradl, protože někde ty peníze jsou, my nic nemáme a nevíme, kde jsou. Ale chci se zeptat, vy tu třeba excelovou tabulku máte, děláte si takovou tu?
Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Dělám si ji velmi hrubě, ale dělám si ji určitě.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak dlouho?
Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
No, teď už to bude takové 2 roky skoro.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže dá se na to zvyknout?
Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Dá se na to zvyknout. Ono lidí mají podvědomě pocit, ale na tom většina lidí končí, bohužel třeba po měsíci, po dvou. V okamžiku, kdy začnou dělat rozpočet, tak mají pocit, že je něco omezuje, jo, to je takový to, že najednou to začíná ...
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, já si pak dělám naschvály dokonce, já se neposlechnu.
Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Přesně tak. Takový ten pocit, že všechno musí být zaznamenáno, všechno musí být naplánováno, tak to skutečně není, ale jde opravdu o to udělat si ten přehled a nemít ten pocit, že jsem omezován jakýmkoliv způsobem a zbytečně kvůli tomu v podstatě ten papír nezahazovat a neříkat si, že to nemá smysl, to určitě ne.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Já v tuto chvíli dám prostor našim posluchačům, aby se nás ptali, protože mě zejména v tomto tématu zajímá opravdu jak o tomto problému smýšlejí naši posluchači a co je nejvíce pálí, protože samozřejmě spouštíme telefonní linky, milí posluchači, na 221552525 nebo 2424. Můžete své dotazy také mailovat na jejakaje@rozhlas.cz nebo poslat SMSkou R2 JEJAKAJE text vašeho dotazu na číslo 9077704. A já jenom vám chci říct, milí posluchači, že se nemusíte obávat, Warren Buffet svého času řekl, že Wall Street je jediné místo na světě, kam jezdí lidé v royce rollsu, aby si nechali poradit od lidí, kteří tam přijeli metrem. Já nevím, jestli vy máte royce rolls, ale Zdeněk Simaichl přijel metrem.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Milí posluchači, právě teď se ocitáte v rubrice Rodinné finance, která pokračuje vašimi dotazy. Kdo sek nám dovolal, zvedám telefon, ptám se, dobrý den.
osoba
--------------------
Dobrý den, tady je posluchačka Mirka z Ostravy. Chtěla jsem vám jenom říct, jak s manželem jsme celý život šetřili, jsem 45 let vdaná, vždycky jsme měli společné peníze, společnou hromádku, dneska máme společný účet. Přibližně každý víme, co si dovolíme utratit, a přesto, že jsme nijak zvlášť neskrblili, našetřili jsme si na dům, na auto, ale to při úvaze, že každý z nás je zodpovědný a ví za co může utratit. A vždycky jsem říkala: "Mít peníze na hromádce a utratit je za hlouposti dokáže každý, ale mít peníze na hromádce a vědět, že na něco šetřím, nesáhnout na ně, to je umění, to si myslím, že každý nedokáže." Nepotřebuji žádné tabulky, nic, jenom prostě to vědomí, že člověk má ušetřit jenom za to, na co má. Prosím, to je všechno. Na shledanou.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Mirko, já vám mockrát děkuji, děkuji za takový ten závan zdravého selského rozumu v tom nejlepším smyslu slova. Nutno přiznat, že paní Mirka z Ostravy navíc asi měla velké štěstí nejenom na manžela, ale také možná třeba, že ji nepotkaly různé nenadálé záležitosti. Já ještě zvednu další telefon a zeptám se kdo tam, pak zodpovíme hromadně. Dobrý den.
osoba
--------------------
Dobrý den, tady je posluchačka z Tábora. Nezlobte se, že se nepředstavím.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemusíte.
osoba
--------------------
Já jenom chci říct, že je mi 45, vdávala jsem se v 19 a můžu vám říct, že všechny ty léta si dělám každý měsíc to hospodářství, každý měsíc si píšu výdaje, příjmy, všechno, protože když byly děti malé, tak nebylo tolik financí, takže člověk se musel opravdu ohlížet na to, aby si nešel půjčovat, takže všechny peníze se musely rozpočítat na co jdou a pak člověk ví, kam ty peníze strká a dělám to i dneska, když už jsou děti dospělí.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
A milá neznámá z Tábora, řekněte mi, funguje to, vyšli jste vždycky?
osoba
--------------------
Funguje to, i když manžel třeba i dneska, když jsou děti velké už, už jsou z domu, tak mi říká, že už to nemusíme dělat, ale já už jsem si na to tak zvykla, že prostě vím, vím kam ty peníze jdou.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Pořádek je pořádek.
osoba
--------------------
Asi takto, pořádek je pořádek, ano.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Zdeněk Simaichl se spokojeně usmívá, protože má pocit, že na jeho slova došlo, my vám mockrát děkujeme, na shledanou, zdravím do Tábora.
osoba
--------------------
No, já taky, na shledanou.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
A zvednu ještě jeden telefon, přeji hezké dopoledne, dobrý den.
osoba
--------------------
No, dobrý den. Tady posluchačka z České Třebové.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den.
osoba
--------------------
Věra a shoduji se s tím pánem, co tam s vámi hovoří. Je mi 77 roků, vždycky jsem prostě psala od začátku mého manželství a vždycky jsem si mohla jenom dovolit to, na co jsem měla a vždycky jsem si na něco ušetřila, tak jsem si to potom teprve koupila a do teďka to dělám, jsem sama, manžel mi už umřel, a pořád vycházím. To je všecko, mladí lidi by se měli naučit šetřit, protože si neváží koruny, kdyby měli koruny doma, tak si udělají hromádky a budou vědět na co mají a na co nemají. Děkuji vám pěkně, Martinko, mám vás moc ráda, na shledanou.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Já vám taky moc děkuju. Děkuji vám mnohokrát. Zdeňku, zdá se, že na vaše slova dochází, protože vám vlastně všichni dávají za pravdu, vlastně by vám možná za pravdu dal i psycholog Cyril Hešl, který říká, že to hlavní, co máme naučit naše děti, je odkládat své potřeby a my asi těžko můžeme učit své děti odkládat své potřeby, když neodkládáme ani ty své a máme pocit, že chceme mít všechno teď hned a máme na to nárok. Ale pokračujte vy, paní Mirka, paní z Tábora i paní z České Třebové vám dávají zapravdu.
Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
No, ono je tak, skutečně ta úspora je odložená spotřeba, nic jiného. Já bych se tady akorát přiklonil k tomu, prostě šetřit si, pak to nějakým způsobem koupit, protože i ten prožitek asi bude úplně jiný, když, já si to pamatuju ještě z dětských let, když jsme prostě na něco, měli jsme takový ty prasátka umělohmotný a když jsme na něco šetřili, tak jsme si tam dávali ty peníze, trvalo to měsíc, dva a pak jsme si to s velkou slávou společně s rodiči, kteří nám na to třeba ještě přispěli, tak jsme si to šli koupit a tý věci jsme si potom vážili úplně jinak, než když dneska přijdu do obchodu a teď tam něco vidím, teď se mi to líbí, a proto, abych si to mohl rychle odnést, tak se tam zadlužím, okamžitě, že jo, to tam vyřídím i ten úvěr v podstatě hned na přepážce, odnesu si to domů a v podstatě postavím to někam do kouta nebo to hned zapojím ten spotřebič, no, a za týden už ani pomalu nevím, že něco takového doma mám, už to buď slouží a nebo už to leží tamhle někde v rohu a už se k tomu nikdy nevrátím. Prostě je to taková, řekl bych i to spoření je svým způsobem takový rituál, který potom vyvrcholí tím, že si teda tu kýženou věc pořídím a i bych řekl, že k tomu potom získám i jiný vztah i ta radost i ten prožitek v podstatě bývá úplně jiný.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Zdeňku, všichni, kdo se k nám dovolali, vám dali za pravdu, že skutečně mít přehled o svých příjmech a výdajích je naprostý základ chodu naší domácnosti a našeho hospodářství. Vy nás chcete ještě naučit jak potom s těmi materiály pracovat, ale to nás budete muset naučit římská III. Rodinný rozpočet, aneb jak udržet výdaje na uzdě III, protože v tuto chvíli vám musím poděkovat, vy musíte spěchat na to metro, ale ještě než tam poběžíte, tak prosím vás, ještě poprosím, abyste se zdržel na našem webu a chvíli chatoval s našimi posluchači na adrese 2.rozhlas.cz.
Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Já děkuji za pozvání a římská III slibuji, že přijde, na shledanou.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Přijde, přijde i Zdeněk Simaichl a přijdou i další dobré rady, kterak nezbankrotovat.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.