Podle Václava Šorela se čs. letci po válce vraceli jako elita národa

Cesta našich letců do Velké Británie byla podle Václava Šorela velmi spletitá. Bezprostředně po převratu v roce 1939 odcházela naše letecká esa do Polska, kde utvořila první jednotku (pod velitelem tehdejšího odboje Ludvíkem Svobodou). Nejdříve se připravovali na boj nad Polskem, jen okolnosti jim nepřály. A tak se vojáci postupně přesunuli do Francie, kde chtěli zasáhnou do budoucích bojů. Přesun se ve většině případů zdařil, a to pomocí několika lodí.

Po příjezdu jednotku čekalo nemilé překvapení. Aby se vojáci mohli bojů zúčastnit, museli vstoupit do cizinecké legie, což mnoho z nich odmítlo udělat. Nemnoha se podařilo dostat se přímo do francouzského letectva a nakonec patřili k nejúspěšnějším pilotům, kteří zasáhli do první fáze války o Francii.

Václav Šorel|foto: Jan Sklenář

Po porážce Francie se nemnoha podařilo přeletět s francouzskými stroji do Velké Británie. Naprostá většina ale odplula v největší evakuační akci druhé světové války – Dunkirku. „Tehdy se Hitler a jeho generálové dopustili první velké chyby. Nechali si uniknout elitu. Po přeplavení kanálu je Britové vítali. Ne jako poražené, ale jako své,“ říká Václav Šorel.

„Jazyková bariéra nebyla pro všechny takový problém. Vzpomeňme například na generála Fajtla, který vládl čtyřmi světovými jazyky. Ti, kteří uměli dobře anglicky a byli ostřílení z bojů o Francii, se zapojili do RAF prakticky okamžitě,“ připomíná Šorel. „Záhy však byla založena první, 310. stíhací peruť, která byla čistě československá. Ta se ihned zapojila do bitvy o Británii.“

7. ledna 1941 vznikla 68. noční stíhací peruť. „Byli to tak vynikající piloti, že jim noční létání nedělalo problém.“ Každý pilot se cvičí pro let bez vidu. Měl zakrytou kabinu a letí jen podle přístrojů. Naši letci měli obrovskou výhodu. Tehdejší letadla už byla vybavena radarem a byla dvoumístná. Pilot se staral pouze o řízení letu a palubní operátor naváděl pilota přímo na cíl.

Nebyli to ale jenom letci v bitvě o Británii, kteří se vyznamenali svými dovednostmi. Na začátku roku 1944 odjela pod velením Františka Fajtla 21člená skupina Čechoslováků do SSSR. Vytvořili 1. Československý samostatný pluk. Sověti jim dali k dispozici stíhací letadla s nimiž se zúčastnili mnoha leteckých soubojů. Mezi jejich největší úspěchy patří přistání Slovensku, okupovaném Němci. Němci tehdy měli převahu ve vzduchu. Náš pluk přiletěl, zničil většinu letadel na letišti v Piešťanech. Poté se piloti zčásti přidali k partyzánům a další část odletěla v letadlech zpět. Tento stíhací pluk má podíl na osvobození Ostravy, Opavy a vůbec celé oblasti.

Naši letci se po skončení války vraceli do republiky jako elita národa. Na letišti v Letňanech přistály oba pluky ze SSSR, u příležitosti vojenské přehlídky před generálem Svobodou. V té době se už začalo rýsovat naše budoucí vazalství a závislost na SSSR. Tehdejší vedení nestálo o to, aby naši západní letci přilétli zpět do vlasti jako první. Proto mohli přistát na letišti Ruzyně až v srpnu 1945. V prvním roce po skončení války zastávali významné funkce, ale postupně začaly přicházet ústrky.

„Nejdříve byli posláni do výslužby a nakonec přišly na řadu žaláře. U řady z nich bez soudu. Po roce 1989 došlo k rehabilitaci.“