Podle Marie Borkovcové má hmyz obrovský potenciál zachránit lidstvo před hladem

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Marie Borkovcová

Hostem Evy Kvasničkové byla v pondělí (18. července) po 9:05 hodině Marie Borkovcová z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Mendelovy univerzity v Brně.

Jistě nejste nadšeni, když si domů přinesete s nákupem moučné červy nebo brouky. Jinak je to u lidí, kteří fandí entomafágii, neboli pojídání hmyzu. Pro ty by to jistě nebyl důvod ke skandálu v obchodě, ale nalezeným hmyzem by si zpestřili oběd nebo večeři.

Konzumace hmyzu je stará jako lidstvo samo. Je pravděpodobné, že naši prapředci se jím živili ještě dříve, než ulovili prvního mamuta. "Brouci, housenky a larvy se dodnes pojídají ve velkém např. v Asii, Jižní Americe a mnoha částech Afriky," uvedla Marie Borkovcová. V Evropě je tato „žoužel“ na talíři zatím tabu. Bohužel, protože má vysoký podíl bílkovin. Zatímco ve 100 gramech masa je 20 gramů bílkovin, u hmyzu je to od 20 do 80 gramů bílkovin. I proto prý oslovuje specialisty na výživu. Zkoumáním drobných tvorečků se začala zabývat v r. 2002. „Začínali jsme s jedním kolegou vařenými recepty, ale primární otázkou bylo z čeho. Navštívili jsme obchod ze zvířaty, koupili moučné červy a pustili se do díla. Tak jsme dospěli k názoru, že nebudeme sbírat v přírodě, ale budeme se orientovat na to, co se u nás komerčně odchovává a pokusíme se na vědeckém základě začlenit hmyz do českého jídelníčku.“

Zpočátku se objevily názory, že se jedná o výstřelek, protože obchody jsou plné nejrůznějších potravin, které rozhodně vypadají lépe, jsou nám vlastní a nemáme vůči nim zábrany. Podle Marie Borkovcové je ale „jádro pudla“ jinde. „Hmyz má obrovský potenciál uživit lidstvo pro svou vysokou nutriční hodnotu. Zkoumáním jsme zjistili, že obsahuje spoustu esenciálních aminokyselin, které si nedokážeme „vyrobit“, nenasycené mastné kyseliny a u některých druhů najdeme dokonce vitamíny a minerální látky, které lidský organismus potřebuje.“

Jak ale „obelstít“ mozek, aby se s červem či pavoukem vkládaným do úst nedostavil dávivý reflex? „Většina lidí vám řekne, že by hmyz snědli, kdyby na talíři nebyl vidět. Takže je potřeba začít takovými pokrmy, ve kterých nejsou vidět křídla a nožičky. Další fáze je, když jsou v jídle vidět, ale nejsou v něm příliš cítit. Pomyslnou „státnicí“ je pak pojídání samotného hmyzu,“ odpověděla Marie Borkovcová a dodala, že různé druhy mají i jinou chuť. Záleží i na vývojovém stádiu každého jedince. „Mají specifické látky tzv. feromony, na kterých závisí jejich chuť. Takže pokud např. mravence dobře omyjeme, zbavíme je pachu. Kromě toho, při tepelné úpravě velmi ochotně přejímají vůni koření.“ Odbornice doporučuje ke konzumaci pouze a jen tu „havěť“, která je odchovaná pro komerční účely.

housenka lišaje

Může být hmyz potravou pro třetí tisíciletí? Podle Marie Borkovcové zcela jistě. „Odborníci po celém světě se zabývají problémem, jak zajistit obživu pro rozrůstající se lidskou populaci. Hmyz tento potenciál bezesporu má, protože je ho obrovské množství.“ Světová zdravotnická organizace se dokonce zabývá myšlenkou, že by tito malí tvorečkové pomáhali řešit různé potravinové krize. „Lidé v těch nejchudších zemích už zapomněli, že hmyz pro ně kdysi byl zdrojem potravy. Spoléhají se na pomoc ze zahraničí a netuší, že „jídlo“ běhá kolem nich. Jak se říká, nedávej hladovému rybu, ale nauč ho rybařit. Z této myšlenky je třeba vycházet.“

Pro potřeby lidstva by se dalo využít i obávaných tahů sarančat, která devastují zemědělcům úrodu. „Místo, aby se sarančata odchytla a sloužila jako potrava, vydávají se nemalé částky na jejich hubení. Představují přitom obrovskou zásobu bílkovin.“ Masový odchyt hmyzu by ale mohl znamenat pro přírodu katastrofu, podobnou té, kterou milióny rybářských lodí po celém světě způsobují v mořích a oceánech. Proto Marie Borkovcová tvrdí, že: „Budeme-li chtít zařadit hmyz do jídelničku celého lidstva, tak to musí být z umělých chovů.“

Více informací, stejně jako recept na „Placičky s moučnými červy“ najdete v záznamu rozhovoru s Evou Kvasničkovou.