Podle Jindřicha Smetany by si Kaplický musel pro svoji knihovnu najít místo sám

Roku 1979 absolvoval VŠUP v Praze u prof. Josefa Svobody, s nímž následně (až do r. 1990) spolupracoval v Národním divadle - Laterně Magice. Vedle scénografie, výstavnictví a audiovizuální tvorby se věnuje v architektuře převážně kulturním stavbám. Proč? „Kulturní stavby jsou veřejné, jsou pro lidi magnetem. Tam cítíme potřebu být tzv. při tom. Zajímá mě u nich právě moment shromažďování.“ Důležitý je pro Jindřicha Smetanu také to, čemu říká rituální nádech. „Sport či divadlo jej má a proto mě přitahují.“

Kaplický by musel hledat
Podle Jindřicha Smetany u nás existují subjekty, které jsou schopny perfektně přenést projekt do reality. Ale je jich málo. „Kaplického knihovna není moje krevní skupina, ale respektuji ji. Kdyby se měla realizovat, našlo by se velmi málo subjektů, které by tento úkol byly schopny splnit.“ Kromě toho si myslí, že bylo velkou chybou vypsat soutěž na Letnou, která nemá urbanistickou koncepci. „Ztráta kontinuity v naší společnosti je zcela zásadní. Kdyby společnost byla zdravá, řekla by si, že chce stavbu od Kaplického a objednala by si ji. Nevypisovala by soutěž. Kdybych byl já primátorem, požádal bych architekta, aby si prošel Prahu a městské pozemky a sám si určil místo pro knihovnu.“

Model nové budovy Národní knihovny|foto: Tomáš Vodňanský

V architektuře jako ve sportu
Která stavba by se dala označit za „krevní skupinu“ Jindřicha Smetany? „Co se týká zahraničí, líbí se mi např. metro ve Washingtonu. Je velkoryse pojaté, ale není typicky americké. U nás si nemůžeme stěžovat na nedostatek dobrých architektů. Mě trápí spíše ta druhá liga. Aby totiž byla dobrá ta první, musíme mít dobrou i tu druhou. Problém je, že všichni chtějí hrát extraligu.“ Žijeme v době, která klade více důraz na formu? „Architektura je disciplína, která je součinem formy a obsahu. Někdy je to více doleva či doprava, ale oba faktory musí být přítomny. Módnost či příslušnost k době vzniku je hodnota, která spíše přísluší designu. Ten je přítomen v každé době, stále se mění a jeho fyzický život je mnohem kratší. Kolem architektury na veřejných prostranstvích chodíme třeba 50 let.“ Proto prý říká studentům, že když vytvoří něco, co je v tu chvíli milé, vtipné či zábavné, tak je nebezpečí, že to rychle zestárne.

Architektura Pražského hradu
S rektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze jsme si připomněli slovinského architekta a urbanistu Josipa Plečnika, který v České republice zanechal nesmazatelnou stopu. Jindřich Smetana míní, že v současnosti by si žádný prezident nemohl vybrat jednoho architekta, který by přetvářel Pražský hrad. „Myslím, že dnešní doba přináší velký rozpor: odpovědnost jednotlivce a alibismus, který je daný kolektivním rozhodováním. Souhlasím s názorem V. Klause, že se česká kultura může rozpustit v EU jako kostka cukru v šálku čaje, protože my přebíráme evropské zákony tak, že z nich děláme karikaturu. My všechno rozdrobíme na jednotlivé soutěže, takže jeden celek nemůže dělat jeden silný urbanista.“

Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze

Více se dozvíte z rozhovoru Jindřicha Smetany s moderátorkou Martinou Kociánovou.