Podle Ivana Vodochodského se láska a přátelství musí dát i do vaření

Profesní portfolio našeho dopoledního hosta je nejen široké, ale až neuvěřitelně barvité. Ivan Vodochodský si v životě vyzkoušel ledasco, od číšníka a kuchaře přes lapiducha v nemocnici, majitele nafukovacího skákadla, dovozce textilu, kulisáka, promotéra kapel jako Kabát nebo Lucie, až k povolání, u kterého nakonec zůstal - tedy herectví. Právě díky němu a zejména pak moderování můžeme jeho tvář znát z oblíbených televizních pořadů, věnovaných gastronomii.

Pravidelné večeře o dvaceti porcích

„Do vaření musíte dát přátelství a lásku, jinak to nejde.“ Podle slov I. Vodochodského byl každý strávník, pro kterého kdy vařil osobnost. Nutno poznamenat, že své kulinářské skvosty prý připravuje vždy ve velkém: „Začínám na dvaceti porcích a víc. S manželkou se společně najíme, děti většinou odmítnou. Druhý den pozvu přátele a třetí vezu zbytek do divadla, kde rozdávám spolupracovníkům a přátelům.“ Zeptali jsme se tedy, co je tím pravým pokrmem, který by samotného gurmána zaručeně potěšil: „Já mám rád každé dobré jídlo v poctivé a nezměněné podobě. Když chci guláš, očekávám pravý venkovský a ne nějaký ochucovaný nesmysl.“

V nuselském pivovaru se vařilo pivo jako křen

Herec I. Vodochodský se narodil do rodiny sládka Nuselského pivovaru a geny rozhodně nezapře. S otcem prošel pivovarů hned několik, ovšem rodinné otěže nakonec převzal bratr jmenovaného: „Momentálně je brácha spoluvlastníkem kosteleckého Pivovaru nad Černými lesy, kde najdete dokonce krásné muzeum pivovarnictví.“ Tedy nejen dětství I. Vodochodského bylo poznamenáno pivem. Téměř až s „hrabalovskou“ romantikou zasněně zavzpomínal na vkrádání se do sklepení zamčeného pivovaru, kde prý na tzv. „masárně“ s bratrem tajně ochutnával z naraženého sudu. Pivo jako křen, přímo z pípy.

Ivan Vodochodský|foto: Televize Nova

Úděl gastronomického obrozence

Aktuálně se I. Vodochodský věnuje pořádání kurzů pro kuchaře, přičemž dělat s nimi je prý nesmírně komplikované: „Kuchaři jsou horší než herci. Říká se, že co herec, to ješita a u kuchařů to platí dvojnásob. Najít inteligentního kuchaře, který má svoje řemeslo rád a umí ho dělat, je samo o sobě umění.“ Znát je to pak především na kvalitě pohostinství u nás, jak I. Vodochodský dodal: „Osobně v Hradci Králové navštěvuji maximálně dvě restaurace. Problém je, že v současnosti najdete téměř v každé vesnici hospodu, kde mají jídelní lístek složený kompletně z polotovarů a zmražených ingrediencí. Majitelé se navzájem předhánějí, kdo zvládne poskládat levnější odpolední menu, a to je pak na výsledku velice znát.“ Proto se I. Vodochodský sám řadí k tzv. gastronomickým obrozencům a poslání to pro něj není vůbec jednoduché.

Více si poslechněte v přiloženém audiozáznamu na začátku článku…