Podle diabetologa Igora Karena není lehké či těžké cukrovky, existuje jen dobře nebo špatně léčená
Hostem středečního magazínu Dvojky „Je jaká je“ s datem 14. prosince byl lékař a diabetolog Igor Karen.
Šokující statistika
V současnosti trpí diabetem, tedy cukrovkou, asi 800 000 obyvatel republiky a dalších 200 000 o svém onemocnění neví. Čísla neustále stoupají, což je podle Igora Karena způsobeno dobou a způsobem života, který žijeme a genetickým přenosem. „Když má někdo bratra nebo sourozence, u něhož již bylo onemocnění zjištěno, má 50 % šanci, že jí bude mít také.“
„U cukrovky rozlišujeme dva typy. První je v populaci zastoupen 5 – 10%. V tomto případě musíme ihned podávat inzulín,“ říká Igor Karen a dodává: „Druhý typ je klasické cukrovka tak, jak jí většina z nás zná. Co nás jako lékaře nejvíce trápí je nárůst právě tohoto typu.“ Nemoc je v tomto případě způsobena obezitou, fyzickou nečinností a nadbytkem jídla.
Za nemoc často může naše pohodlnost
Jak definovat cukrovku? „Jedná se o genetický podklad, který se vlivem prostředí rozvine.“ Lidé, kteří se hýbou, žijí střídmě, dobře se stravují, netrpí obezitou a nadměrným příjmem kalorií nemusí v sobě nemoc probudit. Nejčastějšími pacienty jsou lidé, kteří tíhnou k obezitě. Stravují se ve fast foodech a podle Igora Karena moc nesportují. „Obezita je předstupeň cukrovky. Tělo nedokáže metabolizovat molekulu glukózy v podkoží, tím nedochází ke spalování a nadbytek se projeví přibýváním na váze. Lékem tedy je, začít se hýbat více, než máme energetický příjem, abychom spalovali cukry a tuky." Epidemie je přitom podle Igora Karena způsobená tím, že nadměrně přijímáme cukry a tuky ve stravě, na úkor výrazně menšího příjmu vlákniny a zeleniny.
Příkladem může posloužit ostrov Nauru, kde více jak 50 % lidí trpí cukrovkou. Země velmi zbohatla díky nerostným nalezištím, obyvatelé si začali užívat. Mají nadbytek potravy, nesportují. V Saudské Arábii zase teplota dosahuje závratných výšin, a tak se všude pohybují automobilem. Tato inaktivita podporuje rozvoj nemoci v oblasti. Igor Karen si myslí, že jiné státy, které nemají tak rozvinutý blahobytný způsob života trpí méně diabetem.
Léčba není jednoduchá
„Není lehké či težké cukrovky. Existuje jen dobře nebo špatně léčená,“ říká Igor Keren a dodává: „Jakmile nemoc diagnostikujeme, musí se léčit i přidružené nemoci, jako jsou poruchy metabolismu tuku, obezita a další. Při pozitivní diagnóze by měl pacient ihned dostat příslušný lék. Medikament by měl pomalu provázet po celou dobu léčby a musí být vysazen včas, než dojde ke kontraindikaci.“
Cukrovka má celou řadu komplikaci. Jsou dlouhodobě chronického rázu. Nepřiklad postižení velkých cév, cévní mozkové příhody, ucpávání tepen dolních končetin a onemocnění drobných cév, začínající poruchy filtrační schopnosti ledvin. Porucha prokrveni sítnice, kdy cévy se začnou ucpávat, poté začne růst náhradní cévní tkáň z níž může vyústit až slepota. V neposlední řadě útočí nemoc na nervy, hlavně na dolních končetin. Pacienti mohou trpět vředy na dolních končetinách a když se nemoc špatně léčí, může dojit až k amputaci.
Igor Karen začínal jako praktický lékař
Cesta Igora Karena k oboru diabetologie byla velmi přímá. „Začínal jsem jako praktický lékař a cukrovku měl jen jako koníčka.“ Svou lékařskou kariéru začínal v mělnické nemocnici. Primář mu při nástupu sdělil, že pokud chce na oddělení sloužit, musí umět jednu věc: naučit se vše o cukrovce. Poté sám došel k poznání, že se vydal po správné cestě. „Dostal jsem to sice příkazem, ale z příkazu se postupem času stalo velké hobby,“ říká. Následně úspěšně absolvoval atestaci z pediatrie a obecné medicíny, aby mohl nastoupit do nemocnice v Benátkách nad Jizerou. „Absentovala tam ambulance a tak má práce byla velmi ztížená. Poté naštěstí ministerstvo, pod vlivem epidemie diabetu rozdalo kódy na onemocnění i praktickým lékařům a tak jsem se mohl naplno začít věnovat tomu, co mne opravdu zajímalo.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
