Podle cestovatele a dobrodruha Jana Šťovíčka je často lepší psát než spát

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Šťovíček

Cestovatel, průvodce, horský vůdce, spisovatel a fotograf Jan Šťovíček byl čtvrtečním (23. června) hostem Dvojky ČRo po 11:05 hodině.

Expediční týmy Jana Šťovíčka stály na nejvyšších vrcholech Řecka, Maroka, Špicberků, Turecka, Velké Británie, Skandinávie a Islandu, bloudily v horách Albánie, na nafukovacích lodích sjely mnoho islandských, skotských, tureckých a balkánských řek. A to zdaleka není všechno.

S poslední expedicí si to cestovatel zamířil do Afriky, kterou projel autem od severu k jihu. Cesta měřila více než 23 tisíc kilometrů a protínala 18 států. S tím byl spojen i cestovní rituál: nalepení vlaječky země, ve kterém se právě pohybovali na přední sklo auta. Trasa cesty se plánovala přes rok. „Největší práci dá každou expedici dobře připravit. Člověk by ale neměl chtít moc, protože cestou se mnoho změní a pak je z toho člověk rozpačitý. O snech nemůže být při tak rozsáhlé akci ani řeč. Nicméně razím teorii, že v rámci poznávání by měl každý poznat hlavní město navštívené země a vylézt na nejvyšší místní horu. Do itineráře to tedy dávám. Ale pak, děj se vůle Boží.“ Jak dodal, to hlavní se při expedici s názvem TransAfrikeena povedlo: všichni dojeli z Prahy do Kapského Města a zpět.

Do Afriky vstoupila skupina přes Egypt a dále pokračovala Súdánem, Etiopií, Keňou, Tanzanií, Zambií a Namibií do Jihoafrické republiky, kde navštívili také malý vnitrozemský stát Království Lesotho. Cestou je čekala mnohá překvapení. „S chladným počasím jsme počítali. Chystali jsme se do vysokých hor a tak jsme si vezli i mačky a cepíny. Vybavení jsme měli, ale to, že se nám budou stany hroutit pod tíhou sněhu jako někde v arktických oblastech, s tím jsme skutečně nepočítali,“ přiznal zkušený cestovatel, který od té doby používá slovní spojení „zima jako na rovníku“. Teplotní rozdíly byly při cestě extrémní: v Súdánu 55°C horka, zatímco v Etiopii zamrzaly v noci potoky. Při svém putování kontinenty nemívá J. Šťovíček větší problémy s dorozumíváním. „Nejsem multilingvista, ale používám tzv. cestovatelské esperanto. Hned za hranicí odchytím nějakého domorodce a přes angličtinu se naučím základní výrazy a číslovky. V Africe se mluví jinak nejen stát od státu, ale i v každé oblasti.“

Zelená Jižní Afrika

Jako vedoucí úspěšných expedic by měl mít J. Šťovíček, s trochou nadsázky, nárok na diplom z psychologie. Expedice není prý jen cesta z bodu A do bodu B. „Jede skupina lidí a, jak se říká, nechte je spolu týden a začnou se hádat. Já jako vedoucí musím být uznávaný jako dobrovolná autorita. Lidé musí být ochotní mne respektovat. Ve chvíli, kdy toho má jeden člověk dost, začne se křehká pyramida hroutit.“

Bohaté zážitky z cest popisuje J. Šťovíček ve svých knihách, které píše po nocích (ať už po příjezdu, nebo během samotné expedice). Jak tvrdí, je lepší psát než spát. Aby bylo jeho vyprávění pro čtenáře zajímavé, studuje historii navštívených míst a také sbírá různá vyprávění. Ty si ale vždy ověřuje v archivech a odborné literatuře. V jedné ze svých knih tak např. popisuje, jak se dá za pomoci sušeného masa vyhrát válka v Africe, nebo se zmiňuje o „poštovním stromu“ v Mušlové zátoce na jihu Afriky. „Na jednom stromě tam visela bota, která fungovala jako poštovní schránka. Námořníci do ní dávali vzkazy s adresou. Ti, kdo právě jeli kolem, vzali dopisy, které měli na trase a nechali tam svojí poštu. Fungovalo to dlouho a úspěšně.“ V archivní literatuře se k ní dokonce vztahuje úsměvná historka, kdy se prý kapitán jedné lodi přes „poštovní botu“ dohadoval se svou ženou na kterém místě u nich doma leží sekerka. „Protože pošta přes botu fungovala značně nepravidelně a zdlouhavě, domlouvali se tak prý léta,“ doplnil cestovatel a autor 9 knih. Ta nejnovější „Afrikou od severu k jihu“ popisuje zmiňovanou cestu s expedicí TransAfrikeena do Kapského Města. „Považuji ji za první díl cestopisu, protože dobrodružství a zážitků jsme si přivezli vrchovatě. Takže časem bude následovat díl druhý,“ slíbil čtenářům i posluchačům.

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru se Evou Kvasničkovou.