Podkovář drží rodinnou tradici a rozjel akci pro 8000 diváků

Jeho otec býval zkušeným chovatelem a cvičitelem tažných koní. Zemřel ale den před tím, než se v roce 1950 Josef Mlynář narodil. Lásku k rodné půdě a malému statku v osadě Dědek v Borové u Poličky v něm pak pěstovala jeho matka. Drobná žena, která se sama starala o dvě děti, hospodářství a 8 hektarů pole, se mnoho let bránila vstupu do družstva a svého syna vedla k hospodářství. Tak nebylo velkým překvapením, když si Josef Mlynář po revoluci, jak sám říká, vzal rodnou hroudu, něco přikoupil a začal soukromničit.

Přezdívali mu koňský atašé

I když po vstupu do družstva rodina Josefa Mlynáře už chovat koně nemohla, on sám si cestu k nim našel. V době, kdy se všichni koňů spíše zbavovali a nahradili je traktory, se vyučil kovářem a podkovářem. Měl ale velké štěstí, že v jeho rodném kraji několik koní zůstalo a o jejich podkovy se staral právě podkovář Mlynář.

Podkovář Josef Mlynář ve vsé dílně|foto: Šárka Rusnáková

A když se pak družstvo rozhodlo znovu obnovit slávu tradičního plemene Českomoravský belgik, dostal péči o ně na starosti právě on. „Měli tam několik klisen, které jsem vozil za hřebcem. Ale byly už staré, takže se hříbata nepodařila. Začali mi kvůli tomu přezdívat koňský sexuální atašé,“ vzpomíná s úsměvem.

Vlastních koní pak vychoval Josef Mlynář několik a dnes má dva devítileté, klisnu a valacha. Občas s nimi zastane nějakou práci v lese, které ale není zase tolik, a tak se spíš z jejich přítomnosti těší. Může si to dovolit i proto, že je už v důchodu a nelehkou úlohu soukromého zemědělce po něm převzal jeho syn. Ten zdědil i lásku ke koním, a tak mu také poslední roky pomáhá uspořádat v Borové Formanský den, akci, na kterou jezdí dnes přes sto koní a 8 tisíc diváků. Formanský den měl úspěch už od prvního ročníku. A to i přesto, že na přípravu měl Josef Mlynář jen tři měsíce. „Koval jsem tehdy 65 koní, tak jsem jejich majitelům prostě řekl, že to mají jako povinnost. A přijelo jich 45,“ usmívá se podkovář.