Podívejte se na jinany, ale nedotýkejte se...
Nedávno jsem doporučoval návštěvu zámeckého parku v Hluboši. A říkal jsem, že to je první místo, kde se u nás pěstoval strom, o jehož produkty dnes zavadíte v každé lékárně - jinan neboli Gingko.
Kdysi, když bylo na zeměkouli mnohem tepleji než dnes, rostly tytéž jinany i na Špicberkách a v Grónsku. 200 milionů let rostou bez jediné změny. Chladné čtvrtohory je zatlačily až kamsi do jihovýchodní Asie, snad i do čínské provincie Jünan, po níž se jmenují česky. Ale to už ve volné přírodě nerostly, jen u buddhistických klášterů. V roce 1730 byly první přivezeny do Evropy a před 195 lety i do Čech, na Hluboš. Teď vás zvu do Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Tam roste zvláštní jinan, vypadá, bůhví jak není starý. Botanikové jej kdysi nazvali Gingko biloba var. pragensis, později cv. Praga. Kdo jej spatří, domnívá se, že to je pamětník div ne Žižky. A Johanna Wolfganga Goetha určitě; prý se mu tak i říkalo.
Zbavím vás těchto iluzí. Pražský jinan není starší než 130 let. Je to zahradnicky upravovaná "obří bonsaj" kultivaru Gingko biloba cv. Pendula, který byl objeven jako spontánní mutace v kterési německé zahradě v šedesátých letech 19. století. Je to samčí exemplář (jinany jsou dvoudomé), krásný v kterékoli době. Teď na podzim bývají jeho listy zářivě žluté. Současně s ním dozrávají nahá semena jeho životní partnerky, velkého samičího stromu, rovněž v naší botanické zahradě. Ten, snad pro ta velká dosavadní, zvláště loňská sucha zaplodil letos nevídaným způsobem, doslova v jakýchsi hroznech, tak, že se větve pod semeny velikosti slívy špendlíku odlamovaly. Jen se na ně podívejte, ale do ruky je neberte: právě v těchto dnech začínají padat. Obsahují složitou organickou kyselinu 6-(pentadec-8-fenyl)-2,4-dihydroxybenzoovou, která je silným kožním alergenem. Pokud si chcete ušetřit až třítýdenní hospitalizaci, potěšte se s jinanem či jinankou jen očima.
