Po podpisu 2000 slov začal telefonní teror, vzpomíná Yvonne Přenosilová
Bylo jí šestnáct, když nazpívala písničku Roň slzy. Týden po vstupu vojsk emigrovala a v Německu prožila 26 let. Natrvalo domů se Yvonne Přenosilová vrátila v roce 1994.
Kariéru začala konkurzem do divadla Semafor. Zjistila, že to byl trošku podfuk, protože tu Miloš Forman točil svůj film. Sice ji nevzali, ale všiml si jí textař Karel Mareš a její kariéra odstartovala.
Během noci mi zešedivěl pruh vlasů
Když podepsala 2000 slov, začal telefonní teror. „Zvedla jsem telefon a slyšela, my tě utlučeme, my tě zabijeme. Ten teror trval rok. Táta říkal, tady nemůžeš zůstat. Od 21. srpna 1968 jsem nespala doma a za týden jsem odjela do Rakouska. Během toho týdne mi přes noc zešedivěl pruh vlasů. V Mnichově jsem si přečetla, že naproti našemu domu sídlila KGB a odtud byly ty fingované telefonáty.“ Maminka byla Rakušanka, takže neměla jazykovou bariéru.
Jaké bylo vystěhovat se? „Bylo mi 21 let. Když emigruje starší člověk, tak spíš lpí na věcech. Mně to bylo jedno. Cestou jsme se ztratili. Asi třikrát nás zastavili sovětští vojáci, šla z nich hrůza. Uplatili jsme je cigaretami, ještěže jsem už tehdy byla kuřačka.“
Jak vzpomíná na prosinec 1989, kdy přijela do Prahy? Jak se znala s Karlem Krylem? Sleduje politiku? Více uslyšíte ze záznamu.
Odebírat podcast
Související
-
Robert Vano: Jestli jsem po emigraci cítil výčitky vůči rodičům?
Má americký pas, slovenské kořeny, maďarské rodiče a domov v Praze. Jeho životní cestu lemují kuráž, pracovitost a víra. Rozhovor světoznámého fotografa s Jitkou Novotnou.
-
Jindřich Mann: Každá emigrace změní člověku uměleckou identitu
V pondělním magazínu Je jaká je nám o historii slavné rodiny Mannů vyprávěl filmař Jindřich Mann.
-
Pavel Kosatík: Dubček byl ve skutečnosti tvrdý aparátník
V čem byl srpen 1969 v kontextu dalšího vývoje pro Československo přelomový?
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
