Po podpisu 2000 slov začal telefonní teror, vzpomíná Yvonne Přenosilová

Yvonne Přenosilová
Yvonne Přenosilová

Bylo jí šestnáct, když nazpívala písničku Roň slzy. Týden po vstupu vojsk emigrovala a v Německu prožila 26 let. Natrvalo domů se Yvonne Přenosilová vrátila v roce 1994.

Kariéru začala konkurzem do divadla Semafor. Zjistila, že to byl trošku podfuk, protože tu Miloš Forman točil svůj film. Sice ji nevzali, ale všiml si jí textař Karel Mareš a její kariéra odstartovala.

Během noci mi zešedivěl pruh vlasů

Když podepsala 2000 slov, začal telefonní teror. „Zvedla jsem telefon a slyšela, my tě utlučeme, my tě zabijeme. Ten teror trval rok. Táta říkal, tady nemůžeš zůstat. Od 21. srpna 1968 jsem nespala doma a za týden jsem odjela do Rakouska. Během toho týdne mi přes noc zešedivěl pruh vlasů. V Mnichově jsem si přečetla, že naproti našemu domu sídlila KGB a odtud byly ty fingované telefonáty.“ Maminka byla Rakušanka, takže neměla jazykovou bariéru.

Jaké bylo vystěhovat se? „Bylo mi 21 let. Když emigruje starší člověk, tak spíš lpí na věcech. Mně to bylo jedno. Cestou jsme se ztratili. Asi třikrát nás zastavili sovětští vojáci, šla z nich hrůza. Uplatili jsme je cigaretami, ještěže jsem už tehdy byla kuřačka.“

Jak vzpomíná na prosinec 1989, kdy přijela do Prahy? Jak se znala s Karlem Krylem? Sleduje politiku? Více uslyšíte ze záznamu.

Spustit audio
autoři: Aleš Cibulka, Zdenka Kuchyňová

Související