Pivo si vychutnáte jen ve správné a čisté sklenici
Milovníci piva často mluví o dobře načepovaném pivu, dále o pěně a správné teplotě. Ale o chuti rozhoduje i správně zvolená a hlavně čistá sklenice. Zdá se to jednoduché, je to ovšem věda.
Škála druhů sklenic je u piva bohatší než u vína. V Čechách je nejrozšířenější český ležák – pivo, které vyžaduje stálou teplotu od servírování až po vypití. Proto se u něj doporučují silnější džbánky a sklenice z tlustého skla. Ne všechny piva, ale vyžadují udržení stálé teploty.
Jsou i druhy, které by se měly postupně zahřívat. Držením pivního kalichu v dlaních rozvineme chuťový charakter takových pivních speciálů. U nich je záhodno, aby mok chutnal jinak na začátku a jinak na konci. Příkladem jsou belgické klášterní Ale. Pro ně jsou nejvhodnější tenkostěnné sklenice.
Pivně čistá sklenice
Jak ji poznat? Pokud ji vezmeme z regálu, kam jsme ji po umytí uložili, může se nám zdát dokonale čistá, ale není. Je třeba ji ještě opláchnout nebo vložit do ruční myčky, kde se umyje a řádně vykartáčuje. Vodu pak necháme okapat. Pivo se má ideálně čepovat pokaždé do vlhké sklenice. Nikdy nesmí přijít do suché sklenice.
Prach ve sklenici
I když to tak nevypadá, na každé sklenici ulpí po umytí mikroskopické částečky prachu, které nejsou vidět. Prach se odhalí po načepování piva. Pokud se zevnitř na stěnách sklenice udělají bublinky nebo dokonce začnou tzv. řetízkovat, je to známka prachu. Je to podobné, jako když se do akvária vypouští proud vzduchu.
Bublinky jsou vlastně prachové částečky, obalené tekutinou. Posléze se začnou rozmělňovat do piva a mění jeho charakter. Přítomnost prachu změní chuť i trvanlivost pěny. Ta brzy popraská a pivo zvětrá a získá nepříjemnou pachuť.
Až si příště zajdete na jedno, zkontrolujte i to, do jaké sklenice vám pivo načepovali a zda se ve sklenici netvoří bublinky. Pak budete vědět, jestli máte do hospody přijít znovu nebo hledat jinou.
