Pivo, koudel a kravské chlupy... To je potřeba k výrobě zvonu

Chtělo by se říct, že je to chlapské řemeslo. Přesto se u Dytrychů zvonařství dědí už třetí generaci po přeslici. „Musely jsme se pochlapit,“ směje se Leticie Vránová-Dytrychová. Jedna z nejlepších zvonařek u nás tvrdí, že v životě byla hrdá na dvě věci: narození syna a na výhru konkurzu na zvony do chrámu sv. Víta v Praze.

Přidej ječmenné plevy

Prý to snese srovnání. „Je to síla. Představa, že vaše zvony budou vedle těch z 16. století? To je úžasný pocit.“ Recept na výrobu zvonů má zvonařka svůj. A léty vyzkoušený. „Do hlíny se přidávají zajímavé a stále stejné ingredience: třeba pivo, koudel, ječmenné plevy, ale i kravské chlupy.“

Jak se dělá duše zvonu

Když pak kov vtéká do formy, „modlíme se, jako jsme to dělaly s babičkou i s maminkou.“ Na tento akt zvou i zákazníky budoucího zvonu. „Měli jsme tam dokonce mužský sbor z pravoslavné církve a všichni zpívali. Byl to silný okamžik.“ Zvon tak prý dostane nejenom srdce, ale i duši.

Zvonař se musí vyznat ve slévárenství, matematice, fyzice i hudební teorii. Musí mít zákonitě hudební sluch. Třeba proto, aby přizpůsobil nový zvon k těm starým. Aby vznikl akord, svěřuje se Leticie Vránová-Dytrychová|foto: Adam Kebrt

Zvuk se vypočítá

Na vychladnutí zvonu se ale musí počkat. U jednoho z těch svatovítských i třeba 10 dní. Zvon má životnost i tisíc let. „Přesto je práce pořád dost.“ Jak bude znít se dá prý vypočítat. A Leticie Vránová-Dytrychová se prý (až na samotné začátky) nikdy nespletla.