Písničky Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého
Marnivá sestřenice, Pramínek vlasů, Dítě školou povinné, Písnička pro Zuzanu, Oči má sněhem zaváté, Klokočí: to je jenom, nepatrný výčet písniček dvojice Šlitr - Suchý. Skladby z jejich autorské dílny vznikly už začátkem šedesátých let, a přesto jsou stále živé. Slyšíme je z rozhlasových přijímačů, televizorů, můžeme si je přehrát z nejrůznějších hudebních nosičů. Ale co vlastní interpretace písniček? Je možnost si tyto písničky přehrát z not?
U příležitosti nedožitých osmdesátých narozenin Jiřího Šlitra přichází Hudební vydavatelství Českého rozhlasu s publikací některých těchto písniček. V albu najdete kromě úpravy not pro zpěv a klavír doplněný o party hlasů v Es, B a C ladění i sólový klavír. Jedná se o první notový materiál z připravované řady pod názvem RADIO-ALBUM.
Název této řady nevznikl náhodou. Hudební vydavatelství tak navazuje na tradici z doby první republiky. Jednalo se o klavírní úpravy skladeb, které mohli posluchači slyšet nejen na tanečních parketech, ale později hlavně z rozhlasových přijímačů. První svazek RADIO-ALBA byl vydán v roce 1925.
Doufám, že se slogan "Naše alba jsou nepostradatelná pro taneční svět", který byl tenkrát vždy na zadní straně obálky, stane součástí i tohoto našeho, nově vydaného.
"Nedávno jsem byl dotázán jedním z našich předních dirigentů, zda-li se mně, jako jazzmanovi, nepříčilo hrát skladby Jiřího Šlitra. Byla to setsakramentsky položená otázka, tzv. na tělo. Navíc byla položena s mírně ironickým úsměvem. Pan dirigent měl škodolibou radost a čekal na mou odpověď, jsa přesvědčen, že mě dostal. Jeho úsměv se ještě rozzářil v reakci na mé mlčení. To však nebylo způsobeno dlouhým přemýšlením o odpovědi, ale tím, že se mi vybavila řada vzpomínek na ty začátky, kdy jsem písničky Jiřího Šlitra slyšel poprvé." Tak vzpomíná v předmluvě notového alba dlouholetý kolega, klarinetista a kapelník Ferdinand Havlík.
"Bylo to v pražské kavárně Vltava a v dnešním Jazz klubu Reduta. Tam už jsem byl fascinován texty Jiřího Suchého, které byly výrazně jiné, než na jaké jsme byli zvyklí. Když jsem se v roce 1959 stal kapelníkem divadla Semafor, měl jsem možnost se s hudbou Jiřího Šlitra a texty Jiřího Suchého seznámit dokonale a zblízka. Texty měly poezii, rytmus, neotřelý vtip a originální humor i nečekaná spojení. Melodie Jiřího Šlitra se zdály zpočátku trochu naivní, trochu amatérské, ale přesto amatérsky dokonalé. Zvláště ve spojení s Jiřím Suchým lze hovořit o počátku zcela nové éry v této hudební oblasti. Texty i hudba se během doby zdokonalovaly a dá se říci, že dorostly až do geniality. Čas Jiřího Šlitra v divadle Semafor byl bohužel vymezen jen na deset let, neboť jeho skladby se stávaly lepšími a lepšími. Kdo ví, jak by psal dnes. Při našem už posledním rozhovoru před jeho smrtí chtěl muziky nechat." Tolik ze vzpomínek Ferdinanda Havlíka na Jiřího Šlitra.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.