Píše, přesto se necítí být spisovatelem. „Jsem hlavně vypravěč,“ tvrdí herec Dan Krejčík
Prožil dětství v pohřební službě a napsal o tom knihu, která vychází teď, na Dušičky. „Je to náhoda. Říkal jsem si, že si to u nás nikdo nepřečte, protože u nás bývá frmol,“ žertuje. Co všechno prozradil o svém způsobu psaní? Ve které rozhlasové hře naposledy účinkoval? Co je Depresivní spolek, který touží po penězích? O čem je inscenace Vlaštovka? Jak si hledá role? Změnil se mu svět?
Herec a dabér si jen pomalu zvyká na slovo spisovatel. „Mám k tomuto povolání přirozenou úctu a myslím si, že jsem hlavně vypravěč. Miluju příběhy, rád je poslouchám a rád je vyprávím. Když je člověk hercem nebo spisovatelem, je tam vždycky příběh a ta spojitost mi na tom přijde nejkrásnější. “
Jeho nová kniha Hájemství není autobiografie. „Je to spíš autofikce nebo životopisný román. Popisuju svoje dětství v pohřební službě a jak jsem se dostal k herectví. Je to moje vnímání vlastního života.“
Co se do knihy nevešlo? „Na začátku jsem měl pocit, že to bude knížka plná veselých historek z pohřební služby. Ale bylo by to stereotypní. Ve finále si myslím, že je to hodně kniha o mých rodičích. Náš vztah je dnes nádherný, ale museli si toho se mnou spoustu projít. Podle mě je to knížka o rodičích a dětech, i když jsem to psal původně o pohřebce,“ uzavírá Dan Krejčík v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.