Petr Voldán: Na Maltě najdete stopy krajanů. Třeba Adiny Mandlové
Anebo prasynovce Vítězslava Nezvala. Jaké bylo setkání s ním? A co vás čeká v bývalém domě oblíbené prvorepublikové herečky?
Azurové okno, megalitické stavby, fénické památky, olivy, víno a česká stopa. To jsou jen střípky, které při návštěvě Malty okouzlily rozhlasového a televizního reportéra Petra Voldána. Málo se ale u nás ví, že na Maltě najdete výrazné stopy našich krajanů. Třeba Adiny Mandlové.
Mandlová se Malty (asi) přejedla
„Mandlová tam hledala útočiště. Našla ho ve venkovské usedlosti, kterou s manželem Benem přestavěli na dům,“ říká Voldán. Současní majitelé ale nejsou nakloněni návštěvám turistů a zvědavce striktně odmítají. Petru Voldánovi se ale povedlo získat snímky domu.
„My jsme náhodou mluvili se sousedkou, která Adinu dobře znala. Půjčila nám žebřík, ze kterého jsme pak spiklenecky natočili její bývalou zahradu s domem.“ Mandlová nakonec Maltu opustila. Ve svých pamětech přiznala, že jí chyběla středoevropská příroda. „Svého dřív zajímavého útočiště se časem asi přejedla.“
Další české stopy
Stopy Mandlové ale nejsou jediné, které na Maltě najdete. Velký vliv na místní architekturu tam měl muž, který „postavil“ náš Zlín, nebo prasynovec Vítězslava Nezvala. Ten zase Malťanům zvládl zavést internet. „Když jsme se s ním potkali, tak sice odmítl básnit, ale v počítačích se opravdu vyznal.“
Voldánovi se na Maltě podařilo natočit i jedny z posledních záběrů tamní ikony, tzv. Azurové okno (maltsky it-Tieqa Żerqa), než vápencová skalní brána na ostrově Gozo po jedné březnové bouři spadla. Místo, kam dopadlo je teď zas velkou atrakcí pro potápěče.
Malta ale není jen Azurové okno. Symbol božího oka (tzv. Horovy oči) najdete jako šperk, ale i na mořské hladině. Žádný rybář by totiž loďku bez posvátného fénického symbolu na moře nikdy nespustil. Zajímavé jsou i dvojí hodiny s různým časem na všech věžích. „Matou tak ďábla, který nesmí ani tušit, kdy se farníci scházejí na bohoslužbu,“ vysvětluje Voldán.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
