Petr Fischer: Konec papírového Green Dealu
Kromě ruského imperialismu a čínské obchodní rozpínavosti má západní civilizace pozdní moderní doby ještě jedno strašidlo, kterého se bojí čím dál tím víc. Jmenuje se Green Deal a někdy se zdá, že může skoro za všechny problémy. Konec konců i ta ruská válka je projevem strachu ze ztráty vlivu, jenž souvisí s koncem ekonomické síly ruských fosilních paliv. Nebo snad ne?
Ostatně už před patnácti lety předpovídal prezident Klaus, že nový ideologický souboj 21. století proběhne mezi „ekologisty“ a zastánci starého dobrého řádu, uctívajícími božstvo Přirozenosti.
Čtěte také
Klaus tehdy četl knihu Michaela Crichtona Říše strachu, v níž autor slavného Jurského parku fantazíruje nad tím, jak se strach z klimatického krachu planety promění v politickou demagogii a manipulaci. A hle, po patnácti letech je stejná argumentace dokonce evropským politickým mainstreamem a Green Deal, tedy dohoda o proměně světa v době klimatické krize, je podobným zlem jako Marxovy nebo Hitlerovy spisy.
Žádné vzdušné zámky
Boj proti moderním představám, jež narušují zaběhaný způsob života, je lidským dějinám vlastní. Princip vývoje nového a regrese ke starému, které se neustále proplétají, je pohon dějin.
Většinou v takovém napětí dochází k nějaké katastrofě, například k válce; jindy se proměna v nové děje nenápadně, a najednou se ráno probudíme a žijeme jinde.
Čtěte také
Green Deal byl vykročením druhým poklidným směrem, přičemž už všichni moc dobře víme, že všechno kolem běží tak rychle, že se občas ráno už cítíme jako v novém světě.
Green Deal je od počátku praktická idea, ne vzdušný zámek. Myšlenka, že minimálně evropské obyvatelstvo bude schopno změnit své chování podle klimatických změn a že máme také plán, kde a jak je měnit, není dějinná bludička, nýbrž zatraceně realistický, i když vynucený pohled.
Dohoda je to komplexní, složitá, vzájemně propletená ze všech možných rovin, proto je také s každou napadenou jednotlivostí politicky schváleného plánu napadán celý koncept, celá idea.
Ideologická hůl?
Platí opravdu, že když nebude Green Deal fungovat v jedné oblasti, nemá cenu v něm vůbec pokračovat? Anebo každá jednotlivá oblast může naopak doložit funkčnost toho, co si Evropská unie na sebe vymyslela?
Čtěte také
O tom se dá dlouho teoretizovat, hlavní problém Green Dealu však nespočívá ve složitosti konceptu, která je bohužel taková, jaké je dnešní východisko.
Vystupuje naopak v neschopnosti politiků mluvit, myslet a jednat v tomto plánu, který je společným dílem legitimních zástupců 27 států. V neochotě vzít dohodu vážně a pracovat na ní, rozvíjet ji, upravovat, prohlubovat. Skutečně ji provádět jako praktickou činnost, ne jako malování na papíře.
Bohužel, jakmile se papírový Green Deal s realitou srazí, jako to bylo při protestech zemědělců, nenajde se v Unii nikdo, kdo by byl schopen prosadit jeho praktickou podobu. Kdo by jednal, vysvětloval, tvořil, kdo by Green Deal ubránil jako reálný a funkční plán.
Dokud se takoví politici v Evropě nenajdou, bude Green Deal dál ideologickou holí, kterou bude možné mlátit hlava nehlava všechny, kdo chtějí něco změnit. Taková antipolitika je strašně snadná disciplína: nemusíte nic vymýšlet a hledat, plánovat, nemusíte nabízet vůbec nic, a přece máte pořád jasný a silný program.
Green Deal má pořád šanci, ale jen když ho politici z papíru srozumitelně začnou sami žít a vyjednají ho se všemi, kterých se týká. Politika je komunikační dřina víc než marketing.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
