PET-lahve nepatří jen do kontejneru, ale i do výstavní síně
Třídíte odpad? Pokud ano, dávejte si stranou PET-lahve! Nejen proto, abyste se chovali ekologicky a odnesli je do příslušného kontejneru, ale např. i proto, abyste z nich (za použití fantazie) třeba vytvořili nějaké dílo. Nevěříte? Recept “jak na to“ nám prozradila sochařka Veronika Richterová. Společnost jí v tomto týdnu dělali za mikrofonem Hosta do domu ČRo 2 - Praha výtvarnice Lucie Seifertová, režisér Petr Jarchovský, zpěvák Pavel Bobek a karikaturista Štěpán Mareš.Pokud jste některý z pořadů nemohli poslouchat ... máte další možnost v našem Rádiu na přání nebo přímo v následujícím článku, který se pokouší mapovat zajímavosti z rozhovorů uplynulého týdne.
Kdo z nás by si z dětství nepamatoval oblíbená leporela. Výtvarnice Lucie Seifertová je autorkou toho největšího na světě, které má 9 metrů, ale stále není zapsáno do Guinessovy knihy rekordů. Kniha "Dějiny udatného českého národa“ získala, kromě jiných, prestižní cenu Magnesia Litera 2004 za knihu pro děti a mládež. Vyšla i v anglické verzi. Kromě obrázků nabízí fakta, chronologické tabulky a další informace. L. Seifertovou prý historie zajímala od dětství, kdy přečetla snad všechny knihy spisovatele Eduarda Štorcha. Možná proto jí nejvíce baví pravěk. Ale v průběhu psaní a ilustrování si postupně vytvořila vztah ke všem historickým obdobím. I když v současnosti prý jen ráda žije. Byla překvapena velkým úspěchem leporela mezi dětmi. Líbí se i jejímu malému synovi Toníčkovi, který je prvním kritikem. V současnosti pracuje, kromě jiných projektů, na televizní podobě této knihy. Autorem hudby k seriálu je její manžel, hudebník Petr Prchal, se kterým se poznala ještě za dob studií. Z plánovaného počtu stovky dílů je hotova (už/teprve) půlka. Kromě toho má rozpracovanou knihu o světových dějinách. Její kresby mohou návštěvníci internetových stránek Českého rozhlasu znát nejen z výše jmenované knihy. Lucie Seifertová, která byla pondělním hostem, totiž pravidelně ilustruje web určený pro ty nejmenší.
Představme si umění vzešlé z odpadního materiálu. Tvary rozmanité, živé i abstraktní, hýřící barvami. Přesně takový je PET-Art. Jde o autorský projekt, který vzešel z představivosti našeho úterního hosta, sochařky Veroniky Richterové. Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, obor monumentální malba a v současnosti se věnuje plastice, smaltu, mozaikám, ale především umělohmotným lahvím. Originální nápad tvarovat plast horkovzdušnou pistolí bylo zprvu obtížné realizovat. Nenechala se ale odradit. Materiál pro své výtvory hledá v popelnicích, od sousedů a (k našemu údivu) je to pro ní “ta nejpříjemnější část tvůrčího procesu“. I když jí lidé občas „litují a vlastní děti se za ní stydí“, její sbírka čítá již na 1800 kusů z šedesáti zemí světa. Sběr materiálu je jem první fází. K vlastní tvorbě používá horkovzdušnou pistoli, pájku a několik dalších pomůcek. Dokáže dál zpracovat i to, co se nepovede, takže práce je to „nekonečná“.
Odpad fascinuje V. Richterovou už od školních let. Své obydlí nám popsala jako jedno velké skladiště, sloužící pro úschovu „smetí“. Původně začínala s kovem a velkou inspirací jí tehdy byly kontejnery nebo nepoužitý materiál. V budoucnu plánuje realizovat opravdu velký projekt spojený s odpadem a optimismus z její tvorby přímo čiší. Na právě probíhající výstavě v Botanické zahradě v pražské Tróji nalezneme např. krokodýla dlouhého přes 3 metry a vytvořeného ze 170 kusů lahví. Zajděte se podívat!
Začali jsme citací novinového titulku, který zněl „Na Jezerce dlouho aplaudoval i premiér“. Tím bylo myšleno Divadlo Na Jezerce v Praze a co bylo objektem ovací? Šlo o premiéru inscenace Musíme si pomáhat scenáristy a pedagoga Petra Jarchovského, kterého jsme přivítali v rámci středečního vysílání Hosta do domu. Dlouho otálel napsat hru pro divadlo, ale nakonec se po deseti letech, díky Janu Hrušinskému, odhodlal. Zhodnotil své pocity spojené s představením slovy „celé snažení nebylo zbytečné“. Stejně tak vzpomínal i na muzikál Šakalí léta, který byl s divadelní tvorbou úzce spjat. Jelikož se scénárista právě vrátil z Clevelandského filmového festivalu, prozradil nám, jak vnímají český film diváci v USA. Tam právě snímek Musíme si pomáhat slavil velký úspěch, společně s komedií Nestyda. Na cestě byli společně s režisérem Janem Hřebejkem. Znají se od školních let a moderátora Vladimíra Kroce pochopitelně zajímalo, kde vznikla spolupráce, jež je v mediích často vyzdvihována. Jak se dalo předpokládat, jde prý o nerozpojitelné pouto vytvořené právě režisérem Janem Hřebejkem. Náš host v podstatě pracuje pořád, protože povolání scénáristy "to zkrátka obnáší". Jak sám ale říká „když něco nejde, tak se s tím nic nenadělá“. Posledním dílem, oceněným za nejlepší nerealizovaný scénář, byl film Kawasakiho růže, který již nerealizovaným nezůstává. Závěrem náš host nastínil problematiku elektronických medií a prozradil pár podrobností k chystané „Nevinnosti“.
“Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát“, “Houston“ a “Lásko, mě ubývá sil“. To jsou jen některé z hitů, které svého času proslavily zpěváka Pavla Bobka. Právě mu vychází nové album “Víc nehledám“, věnované písním Johnnyho Cashe. Točilo se v americkém Nashvillu a spolupracovalo na ní mnoho známých hudebníků a textařů. Poslechli jsme si jeho “zážitky z natáčení“, stejně jako vzpomínky na první cestu do USA. Anglicky se začal učit už jako školák, kdy bral soukromé hodiny u jednoho studenta. Scházela mu ale praxe a dnes už s úrovní své angličtiny spokojený není. Radost mu přináší koncertování, které „je to nejlepší co v životě zažil“. Na pódiu se cítí “jako ryba ve vodě“ a spolupráce s mladými hudebníky mu brání v tom, aby se z něj stal “upaťchaný stařec“. Jak se přiznal moderátorce Zuzaně Burešové ve čtvrtečním rozhovoru, přemýšlel už o konci kariéry. Zjistil ale, že bez hudby a publika nemůže být. A tak zpívá dál a odložil práci na své autobiografické knize, která se má jmenovat “Love and Marriage“, podle stejnojmenné písně F. Sinatry. Jak slíbil, jednoho dne jí ale dopíše.
Hostem pořadu Setkání byl v pátek kreslíř a malíř Štěpán Mareš. Prozradil nám jak "oslaví narozeniny" Zeleného Raoula, populárního politického komiksu, který má mnoho přívrženců, ale také odpůrců. Náš host je ilustrátor řady knih a obalů na CD a karikatur známých osobností. Jak vypadá běžný život kreslíře? Co chystá a na co se těší? Nejen na to se ho ptal moderátor Vladimír Kroc, který se také zajímal o soudní pře, kterým v minulosti kreslíř čelil ze strany politiků. Jak Š. Mareš zdůraznil, „karikatura je od toho, aby karikovala“ (a v tomto ohledu nešetří ani sám sebe). Z politiků se mu prý nejhůře kreslí M. Topolánek, jehož obličej se vyznačuje souměrností, a z herců (překvapivě) L. Sobota. Kromě malování ale také píše, dokonce do časopisů pro ženy. Veřejnost si Š. Mareše pamatuje mj. jako autora plakátu, parodujícího billboardy ČSSD, s fotografií Usámy bin Ládina, který to také „myslí upřímně“. V letech 1984 a 1985 vyhrál výtvarnou soutěž Děti pozor červená, v roce 1989 byl členem stávkového výboru na Gymnáziu Třebíč, kde studoval. Mezi lety 1990–1992 kreslil komiksy pro časopisy Kometa, Stadión a Pivní kurýr a později pro Nedělní Blesk a deník Práce. Od roku 1995 spolupracuje s časopisem Reflex.
Použít můžete tuto diskusi (hned pod článkem) nebo náš e-mail: ZDE.
NEZAPOMEŇTE, ŽE
Od února 2010, resp. poprvé od posledního lednového víkendu (30.1.- 31.1.), najdou návštěvníci internetových stránek Českého rozhlasu 2 - Praha EXKLUZIVNĚ, a to v našem Rádiu na přání, rozhlasové hry (ne 20:05), četby na pokračování (po - pá 22:05), pohádky skřítka Hajaji (denně 19:00), sobotní Hry pro děti a jejich rodiče (so 13:05) nebo Nedělní pohádky (ne 13:05)!!! Tyto pořady jsou zde publikovány ale pouze ve streamu, tedy pouze k poslechu (!), a pouze na dobu jednoho týdne!!! Vyhověli jsme tak vašim četným prosbám a žádostem.
Stále ale nemůžeme pořady nabízet "ke stažení", tedy k "download"(!) nebo na dobu delší než jeden týden. Jsou totiž chráněny autorským zákonem.
Pevně věříme, že tuto novou službu přivítáte!
VÁŠ ČESKÝ ROZHLAS 2 - PRAHA
RÁDIO NA VLNĚ POHODY
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
