Pavel Kosatík: Svátek práce by se měl slavit jako velký happening

2. květen 2017
03060129.jpeg

1. máj máme zafixovaný jako Svátek práce, ale taky jako lásky čas. Letos to byly spíš veselé studentské majálesy, pochody a demonstrace bez násilí a bitek.

Na těchto svátcích je podle Pavla Kosatíka vidět, jak se naše společnost postupně ustaluje. Ale taky jak se ustaluje obsah všech našich svátků. „Ani Velikonoce nebo Vánoce se zatím neslaví způsobem, jakým je třeba. Z Vánoc máme svátky konzumu a Velikonoce prožíváme spíš pohanským než křesťanským způsobem.“

Svátek práce je z minulosti spojený s komunistickou ideologií. Už koncem 19. století se ho zmocnila část politického spektra, která ho taky hned použila proti opačně smýšlejícím lidem. „Svátek práce by se měl stát jedním velkým happeningem. Líbilo by se mi, kdyby se hnutí jako třeba pražská náplavka rozšířilo i do dalších ulic, a to nejen Prahy.“

Takový velký happening

Kosatík by opravdu přivítal, aby se práce slavila jako radost. „Práce totiž radostí být může, a ten 1. máj by to mohl připomínat. Ale nejde mi o takovou práci, při které se někomu udělá vyrážka nebo se začne třást kvůli svému šéfovi.“ Některým lidem se při slově práce vybaví klišé a bolest.

Práce je prý pro ně nutná okolnost života, která se musí přečkat, aby se vydělaly peníze na zaplacení složenek. Vlastní život začíná až po práci. „Ale kdysi to nebyla protivná řehole nebo robota, ale součást života. Hlavně pak u tvůrčí práce, která se tvorbě buď podobá, nebo s ní často úplně splývá, jak je tomu dodnes u uměleckých profesí.“