Pavel Kosatík si z historických pramenů vybírá. „Jde o to, aby vám lidi rozuměli. A toho nedosáhnete tím, že všechno vykecáte“

Literatura faktu není pro tvůrce žádnou procházkou růžovým sadem. Napřed se musí nahromadit spousta materiálů a na jejich základě teprve začít psát. Kniha je vlastně třešinkou na dortu. Pavel Kosatík má, překvapivě, nejraději tu první fázi příprav. „Pak přichází ta bolest, to psaní, to rvaní do těch vět, které by měly být vaše. To nejde samo.“

S prameny se má zacházet účelně

Při psaní necítí potřebu vtěsnat do knihy všechny nastudované informace. Není to prý tím, že by si na ně autor osoboval nějaká zvláštní práva, nebo je chtěl před čtenářem ukrýt.

„Jde o to, aby vám lidi rozuměli. A toho nedosáhnete tím, že všechno vykecáte. Myslím, že nepopisuju manipulaci, ale účelné zacházení s pramenem,“ říká.

Čáslavská překvapila

Pavel Kosatík napsal a píše knihy o osobnostech živých i mrtvých. Jak říká, psaní je pro něj nejpříjemnější, když potká člověka, který je schopný reflektovat svůj život.

„To mě překvapilo u Věry Čáslavské. S větší vůlí, než jsem měl ze začátku já, tam chtěla tu rodinnou tragédii řešit. Vždycky je tam nejdůležitější to, aby ten druhý člověk přesně rozuměl, proč se ho ptáte a na co přesně se ho ptáte.“

Čtěte také

Zátopek dal zabrat

Když dopíše knihu, nemá Pavel Kosatík chuť dál pokračovat. „Já jsem na konci vždycky trošičku fyzicky zlikvidovanej.“ O to hůř se mu psala kniha o Emilu Zátopkovi, která mu vyjde za tři týdny. Heslo toho sportovce totiž bylo: Když nemůžeš, tak přidej.

Pavel Kosatík říká, že při psaní životopisů je důležitá důvěra na obou stranách. A té se mu při psaní knihy o Věře Čáslavské dostalo mírou vrchovatou|foto: Adam Kebrt

Pavel Kosatík se rozhodl na to jít originálním způsobem. „Koupil jsem si běžecké boty a běhal tam, kde Zátopek trénoval. Kolem Kopřivnice jsou krásné lesy a odevšad je tam slyšet randál z té továrny… Má to takovou zvláštní průmyslově přírodní poetiku.“

Uprchlická krize? Poučte se z historie

I jako historik tvrdí, že dějiny k chápání současnosti nepomáhají. „Myslel jsem to tak, že není nějaká automatická záruka, že by se člověk poučil tím, že si sem tam něco přečte.“ Záleží to prý na spoustě faktorů a je to vidět i na dnešním stavu světa, jako je uprchlická krize.

„Kdyby lidi víc tu historii znali, tak by se v tom orientovali mnohem snáz a ubylo by veřejného neklidu.“ Nediví se prý nikomu, kdo není dneškem právě nadšený. Razí teorii, že česká společnost nedrží moc pohromadě. „Všichni si do všeho hodně konkurenčně mluvíme, což na první pohled může vypadat jako demokratický pořádek, ale on je to spíš demokratický zmatek.“

Co by si přál? Která kniha mu dala nejvíc zabrat? Co by říkal filmu o Jarmile Novotné? Více uslyšíte v iRadiu.