Pavel Kosatík: Malý stát jako my musí být závislý na spojencích. V minulosti to bylo stejné jako dnes

24. červenec 2018
Prezident Masaryk ve své pracovně 1932

Přiblížilo se malé výročí. V létě 1938 britská vláda navrhla zprostředkování kontaktu mezi sudetskými Němci a pražskou vládou a do Prahy přijel lord Runciman. Co tato událost vypovídá o tehdejším postavení Československa? A jak si naše země stojí dnes?

„Už tehdy se loď potápěla. Je ale třeba zánik republiky interpretovat v širších souvislostech, jelikož byl už zakódovaný bezmála v samotném vzniku státu. Masaryk totiž stát v dobré víře postavil do plné závislosti na dalších demokratických velmocích,“ říká historik a spisovatel Pavel Kosatík.

Mezi tehdejší demokratické země se počítaly Spojené státy americké, Velká Británie nebo Francie. V USA tehdy vládl prezident Wilson, který vymyslel organizaci Společnost národů. Ta měla dohlížet i na to, aby malé státy v budoucnu netrpěly. „Hned v následujícím roce na mírové konferenci se ale ukázalo, že válečná jednota se v mírových dobách vytrácí. Sám Wilson vstup do Společnosti národů neprosadil.“

„Postavení naší země už od samého začátku bylo postaveno na vnějších okolnostech, které nemůže ovlivnit. Týká se to podle mě i dnešní doby. Je samozřejmě dobře, že se zabýváme naší politikou, ale nezapomínejme, že jsme jako malá země, byť člen několika různých aliancí, pořád v riskantním postavení,“ tvrdí.

Podle Kosatíka malý stát jako my se musí v zahraniční politice opravdu projevovat a dávat například najevo solidaritu s aktivitou velkých demokracií. „Jde například o uprchlickou otázku, respektive společný evropský postup, od kterého trochu dáváme ruce pryč.“

Náš hlas není slyšet

Jaká by tedy měla být naše zahraniční politika? Podle historika rozhodně demokratická. „Měli bychom posuzovat, na kolik se velmoci drží demokratických pravidel. A co je pro malou zemi důležité, je učinit z české otázky otázku světovou. Tedy, že dokážeme formulovat takové myšlenky, které pro svět budou podstatné, a nebudeme si hlídat jen naše malé bezpečí.“

„Náš hlas v Evropě je momentálně slabý, ale to vyplývá z celkové nejednoty české politiky. Lidé jsou zde mezi sebou nejednotní a nedokážou se domluvit na jakékoliv otázce. Chybí tady státnický nadhled. Existují jen silné dílčí zájmy prosazované stranami. Momentálně je těžké si představit, že strana jako ANO vytvoří společnou politiku s ODS nebo s kýmkoliv jiným,“ dodává.

Václav Havel

Hlas Česka potažmo Československa byl prý slyšet třeba za Václava Havla, kdy s námi celý svět komunikoval. Je tomu tak i dnes? „Nejsem si jist. Když porovnám zahraniční cesty současného prezidenta a předsedy vlády, tak je to úplně jiná struktura a frekvence než před dvaceti lety. Ta podstata kontaktu rozhodně nesměřuje k západu.“