Pavel Eisner: Křížem krážem češtinou

Jan Ort, jenž promlouvá ze záznamu z roku 1938, je jedním z pseudonymů, který v tíživé době konce 30. let používal vynikající lingvista, bohemista a současně germanista, překladatel z mnoha jazyků, tvůrce statí a esejů, básník a velký ctitel půvabů českého jazyka Pavel Eisner. Vyrůstal v bilingvním prostředí pražské židovské rodiny a čeština i němčina byly pro něj rovnocennými mateřskými jazyky. Jakou nepěknou vlastnost shledal u českého jazyka?

„I pravím vám, on je to jazyk škarohlídský, zatvrzele mrzoutský, zapeklitě pesimistický a soustavně nerudný. Mluvíme o nekalé věci, nekalém člověku, ale určitě se nebudeme šířit o kalém člověku. Slovo kalý znamená vlastnost kladnou, ale žije v češtině jen svým záporem. Řekli jste už o někom, že mluví samé smysly? Já slyším jen o samých nesmyslech. Máme významovou dvojici kladů a záporů cudný-necudný. Ale znám jen necudu. Žádného cudy široko daleko nevidět. Kdo z vás kdy mluvil o nějakém mravovi, přihlaste se, půjdeme spolu na víno. Tato soustavnost samých nepěkných záporů je ohromná. Je nelida, ale nežije žádný lida. Není člověka, jenž by byl motorný a motora, jen samý nemotora škobrtá tím českým jazykovým světem. To české lidstvo je samá netýkavka a dejte milión za nějakého týkavku, žádný jazykový dohazovač a kecal vám ho nedohodí, vždyť on ten kecal sám může být jen nejapný, nikoli japný. Je nedovtipa a ne dovtipa, je nekňuba, nikdy však pořádný kňuba. Což je od té naší češtiny chování trochu zvláštní. Ta dáma, jen co je pravda, se chová trochu nehorázně. Ale nevytýkejte jí to. Ona by vám řekla: což mohu být horázná? “


Nejznámějším souborem Eisnerových jazykozpytných esejů je kniha Chrám i tvrz z roku 1946. Dalším kompletem vtipných esejů je pak kniha Čeština poklepem a poslechem.
„A jak žije jazyk český v jazyce, to jest v národě českém, a jak my v něm? Vezměme třeba takové „a“. A jakožto spojka odporovací, tedy jakožto rozpojka, a to demonstrující, demonstrativní, rebelující. ´A to se podíváme! A já to tak nenechám! A já se na vás na všechny vykašlu!´ Manifestační shromáždění duše. Shromáždění natlačené do jediné hlásky. Skvost češtiny! Jeho broušenými fasetami svítí česká duše sama. Ta duše rebelantská. Přeložit do jiných jazyků to nejde. Hle jaká polní tráva je překladatelská sláva. Klopýtne přes větičku: ´A já to dám k soudu! A už nevstane!´“