Patrik Hartl: "Baví mě psát tak, aby se lidé bavili"

Kromě režie úspěšné divadelní hry Caveman či filmu Taková normální rodinka vydal právě svou literární prvotinu, která se zvolna řadí mezi bestsellery. Jmenuje se Prvok, šampón, Tečka a Karel.

Divadlo, film nebo kniha?

Studio DVA, divadelní společnost|foto: Studio DVA

Vzhledem k tomu, že se věnuje široké oblasti, tedy divadelní režii, filmu a zcela nově i psaní knih, je nasnadě otázka, co Patrik Hartl preferuje. „Asi to, co zrovna dělám. Vzhledem k tomu, že mám hotovu čerstvou spisovatelskou prvotinu, tak snad mohu říci, že psaní knih je z toho nejsvobodnější. Jsou tam minimální omezení, jako jsou ta realizační v případě divadelní hry nebo filmu. Někdy člověk při psaní cítí, že právě teď se budou lidé smát. V tu chvíli ten nápad ale chci dostat do divadla, kde je bezprostřední kontakt s divákem. Víte, mě napadají repliky, u kterých vím, že budou vtipné, u čtenáře si to člověk ale nemůže hned ověřit.“

Co s novým nápadem ví už od počátku

Patrik Hartl prý už od samého začátku ví, jestli nápad, zrozený v jeho hlavě, bude pro film, divadlo nebo pro knihu. V tuto chvíli již v hlavě nosí nápad na novou knihu, kterou bude psát letošní zimu, pokud tedy prý vše dobře dopadne. „Plánuji svou práci hodně dopředu. Teď jsem tři měsíce psal divadelní hru. Novou myšlenku, nový nápad, nosím v hlavě asi rok a až pak píšu.“ A jak se rozhoduje, co se s ním pak stane, tedy jestli to bude hra nebo kniha? „Já to vím hned, každý nápad má svou souvislost, a to jak s jevištěm, konkrétním hercem či herci a pokud je nápad košatější pak je jasné, že se na jeviště nevejde a tak je z toho například kniha.“

Soukromý skandál. Ve hře režiséra Patrika Hartla hrají zleva: Alexander Hemala, Kristýna Fuitová Nováková, Eva Holubová, Maroš Kramár a v hlavní roli Kryštof Hádek|foto: Studio DVA

Patrik Hartl nahý na Staromáku

Prvotina Patrika Hartla nazvaná Prvok, šampón, Tečka a Karel jej ale vyprovokovala ke splnění úkolu, o které se v knize hovoří, tedy o přeběhnutí pražského Staroměstského náměstí tak, jak jej Pán Bůh stvořil, tedy bez šatů. „Když jsem knihu v únoru dokončil, přemýšlel jsem, jestli bych obstál v úkolu, který jsem sám hrdinům knihy vymyslel a přeběhl, ve 4 hodiny odpoledne, nahý Staroměstské náměstí. Hodně jsem se toho bál, a to hlavně toho, že uhnu a nedám to. Noc předtím jsem opravdu nespal a nakonec jsem to dokázal. Byla to pro mě existenciální výzva a jedna z nejdůležitějších věcí v mém životě, kterou jsem dokázal. A pocit to byl rozhodně euforický.“

Inspirací knihy byl vlastní žážitek

Patrik Hartl|foto: Studio DVA

Kniha líčí příběh čtyř kamarádů, kteří uvažují, zda by se sebou byli spokojeni, kdyby se viděli z pohledu dnešních 18letých. „Vzniklo to vlastně proto, že jsme měli mít sraz po maturitě na gymplu a já si představoval, zda bych byl se sebou spokojen. Nejde o souzení kariéry, ale o osobnostní vývoj člověka. Tj. jestli člověk není scvrklý pod tíhou hypoték a dalších běžných lidských starostí. Z člověka je za tu dobu táta, režisér nebo doktor a mezi tím se z něj vytratí sny, jako že hrál léta na bicí a teď už na to několik let nesáhl. Mně se např. podařilo, prosadit si z rodinného rozpočtu pořízení velkého akvária a rybiček,“ říká s hurónským smíchem Patrik Hartl.

V divadle je autorem i režisérem

Studio Dva - Chvíle pravdy|foto: archiv

Štěstí mu přálo i v tom, že dělá to, co je jeho koníčkem, doslova k tomu řekl: „Baví mě psát proto, aby se lidé bavili, jiný důvod k psaní nemám.“ A jaké to je, režírovat své vlastní divadelní dílo? „Je to těžké a zároveň radostné. Člověk sám realizuje to, co si vymyslí. Je to podobné s tím, když si dítě staví hrad z písku. Na druhou stranu se vždy tak trochu musím rozpůlit a občas se sám se sebou pohádat. Naštěstí to pro mě není bolestné, ač někdy musím vyhodit část, která se mi jako myšlenka hodně líbila,“ dodává.

Mnohem více toho ale nabídl celý hodinový rozhovor Martiny Kociánové a Patrika Hartla. Poslechnout si jej můžete na začátku tohoto textu v audiozáznamu.